Výrok
I. Řízení o žalobě na zaplacení částky 32 319 Kč se co do částky 100 Kč s úrokem z prodlení z částky 100 Kč od 4. 9. 2025 do zaplacení zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 900 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení a z částky 35 000 Kč od 2. 1. 2026 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloby se co do částky 25 884,68 Kč s úrokem z prodlení z částky 50 565,68 Kč od 24. 11. 2025 do 1. 1. 2026, z částky 32 319 Kč od 4. 9. 2025 do 8. 9. 2025 a z částky 15 565,68 Kč od 2. 1. 2026 do zaplacení a z částky 10 319 kč od 9. 9. 2025 do zaplacení, zamítají.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 846,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 21. 1. 2026 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 50 565,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 24. 11. 2025 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., (dříve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].), [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Žaloba je dále odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 24. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěrový rámec a žalovaný čerpal peněžní prostředky v konečné výši 35 000 Kč. Pohledávka se dále skládá z částky 750 Kč jako náklady a úroků 14 815,68 .Kč Úvěr byl sjednán prostřednictvím internetových stránek původního věřitele www.[Anonymizováno].cz. Žalovaný se zavázal úvěr pravidelně splácet a splatit nejpozději do 23. 11. 2025.
2. Žalobkyně se dále návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 2. 4. 2026 domáhá po žalovaném zaplacení částky 32 319 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 32 319 Kč od 4. 9. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2025 mezi ní jako postupníkem a novým věřitelem a společností [právnická osoba] [IČO] IČO, jako původním věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl žalovanému dne úvěr ve výši 4 500 Kč. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 22 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 3. 9. 2025. Žalovaný měla spolu s jistinou zaplatit také úrok ve výši 10 319 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [č. účtu]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol]. Žalovaný dluh neuhradil ani přes upomínku ze dne 20.1. 2026.
3. Žalovaný se k žádné z žalob nevyjádřil.
4. Žalobkyně ve svém dalším vyjádření ze dne 25. 8. 2026 doplnila tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením obou úvěrových smluv. Tvrdila, že původní věřitel [právnická osoba] vycházel z prohlášení žalovaného o jeho ekonomické situaci a současně provedl lustraci ve veřejně dostupných registrech a databázích, zejména ISIR, CEE, CRKI a EUCB, přičemž nezjistil skutečnosti vzbuzující důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Obdobně měl původní věřitel [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. (dříve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno] [Anonymizováno].) ověřovat úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím registrů ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a dále posouzením poměru mezi příjmy a výdaji žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelé prověřili úvěruschopnost žalovaného dostatečně a v souladu se zákonem. K uzavření smluv žalobkyně tvrdila, že obě smlouvy byly sjednány distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek původních věřitelů. Žalovaný měl vyplnit registrační údaje, předložit požadované dokumenty, seznámit se s předsmluvními informacemi a návrhem smlouvy a následně potvrdit přijetí návrhu zadáním jednorázového ověřovacího SMS kódu, který nahrazoval podpis smlouvy. Ve vztahu k pohledávce původního věřitele [právnická osoba] žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný v období od 26. 6. 2025 do 20. 7. 2025 postupně vyčerpal úvěrové prostředky v celkové výši 22 000 Kč. Na úvěr následně dne 9. 9. 2025 uhradil částku 100 Kč, která byla započtena na jistinu. Žalobkyně dále tvrdila, že mezi původním věřitelem a žalovaným byl sjednán smluvní úrok ve výši 10 319 Kč, vypočtený za období od 26. 6. 2025 do 3. 9. 2025 sazbou 279,83 % ročně z částky 22 000 Kč. Ve vztahu k pohledávce původního věřitele [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno] [Anonymizováno] žalobkyně tvrdila, že tato pohledávka byla na ni postoupena na základě rámcové smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, přičemž pohledávka za žalovaným byla uvedena v přiloženém seznamu postoupených pohledávek pod evidenčním číslem [hodnota]. Žalobkyně současně uvedla, že se v žalobě týkající se pohledávky původního věřitele [právnická osoba] dopustila písařské chyby, a proto vzala žalobu částečně zpět co do částky 100 Kč s příslušenstvím. Nově se domáhala zaplacení částky 32 219 Kč s úrokem z prodlení od 4. 9. 2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu na podaných žalobách setrvala.
5. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věta první o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
6. Vzhledem k tomu, že návrh byl vzat částečně zpět osobou oprávněnou a ve smyslu § 96 odst. 3, 4 o. s. ř. nebylo nutno souhlas žalovaného zjišťovat. Soud proto rozhodl o částečném zastavení řízení, a to výrokem I. tohoto rozsudku.
7. Na základě předložených listinných důkazů soud v tomto sporu zjistil, že žalobkyně předložila listinu označenou jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ÚVĚROVÁ SMLOUVA VZTAHUJÍCÍ SE NA KLIENTY S TRVALÝM BYDLIŠTĚM V ČESKÉ REPUBLICE UZAVŘENÁ S KLIENTEM DNE 24.07.2025 a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Tyto listiny nebyly podepsané. Z obou se podává, že se společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. měla zavázat 24. 7. 2025 poskytnout žalovanému spotřebitelský revolvingový úvěr až do výše 35 000 Kč. Roční úroková sazba měla činit 146,949 % a RPSN 299,98 % ani žalovaným ani úvěrujícím. Totožnost žalovaného byla uvěřena z jeho občanského průkazu (kopie OP). Z listiny zachycující údaje použité při posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěr deklaroval měsíční příjem ve výši 30 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč. Současně uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek jako zaměstnanec údržbář, pracovní poměr trvá od 1. 3. 2020, bydlí v nájmu a jeho domácnost tvoří dvě dospělé osoby a dvě děti. Z listin označených jako Proof of payment soud zjistil, že předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalovaného v celkem 18 platbách celkem částku 35 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy na opakované postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a jejího dodatku ze dne 18. 11. 2021 s tím, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informována oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 12. 2025 (postupní smlouva, přílohy k postupní smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní výzvou ze dne 17. 12. 2025 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, a to do 3 dnů (výzva). Výzva byla 19. 12. 2025 odeslána poštou (potvrzení).
8. Dále soud zjistil, že žalobkyně předložila listinu označenou jako smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 26. 6. 2025 mezi [právnická osoba] a žalovaným, kterou se předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout částku 4 500 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit do 12 měsíců s úrokem ve výši 279,83 % ročně. Výše RPSN úvěru činila 1 141 %. Smlouva měla být uzavřena prostředky umožňujícími dálkový přístup. Dodatkem č. 1 ze dne 28. 6. 2025 byla navýšena výše úvěru na 6 600 Kč, dodatkem č. 2 ze dne 29. 6. 2025 na částku 8 100 Kč. Následně byl úvěr opakovaně navyšován, naposledy dne 20. 7. 2025 dodatkem č. 13 na částku 22 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč poskytl celkem 13ti převody na jeho bankovní účet (smlouva o úvěru, dodatky, výpis z účtu předchůdce žalobkyně). Dopisem ze dne 3. 9. 2025 vyzval předchůdce žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě částky 32 482 Kč. Tentýž den byla výzva odeslána žalovanému. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z postupní smlouvy ze dne 18. 12. 2025 s tím, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informována oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 1. 2026 (postupní smlouva, přílohy k postupní smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2026 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, a to do 3 dnů (výzva). Výzva byla týž odeslána poštou 20. 1. 2026 (poštovní podací arch).
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Dle § 580 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
14. S ohledem na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalovaný se zaváza vrátit předchůdcům žalobkyně kromě poskytnuté jistiny 35 000 Kč ([Anonymizováno] [Anonymizováno]) dále úrok 146 949 % ročně a společnosti [Anonymizováno] uza jistinu 22 000 Kč úrok 279,83 %. Při právním posouzení sporu soud přihlédl k rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni (např. sp. zn. 25 Co 145/2018 ze dne 16. 8. 2018 či sp. zn. 25 Co 141/2018 ze dne 18. 7. 2018). Takové úroky soud posoudil jako úroky nemravné a lichvářské. Ujednání o takovém úvěrovém úroku je podle § 580 o. z. s odkazem na § 6 a § 8 o. z. neplatné, protože se příčí dobrým mravům, přičemž k této neplatnosti soud musí přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu. V období června 2026 průměrné úrokové sazby bank pro obdobné úvěry činila 6,79 % ročně a v červenci 2025 6,76%. Z tohoto důvodu posoudil zdejší soud smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné podle § 588 občanského zákoníku, přičemž nároky z ní vzniklé se opírají o bezdůvodné obohacení podle § 2991 občanského zákoníku.
15. Nad rámec těchto důvodů soud konstatuje, že pokud jde o smlouvu se společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]., tak žalobkyní předložená smlouva není podepsána žádnou ze stran. Je tedy otázka, zda-li byla vůbec sjednána. Dále soudu nebyly předloženy žádné dodatky dokládající rozšíření úvěrované částky na 22 000 Kč. Vzhledem k právnímu posouzení však soud ponechal tuto otázku bez povšimnutí. Stejně tak soud nezkoumal splnění povinnosti předchůdců žalobkyně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Lze však konstatovat, že tvrzení žalobkyně v podání ze dne 25. 8. 2026 jsou zcela obecná, nekonkrétní a nedostatečná. V případě, že by smlouvy nebyly považovány za neplatné, zkoumal by soud, jakým způsobem předchůdci žalobkyně zkoumaly skutečné majetkové poměry žalovaného a jakým způsobem si ověřili alespoň základní ekonomické parametry jako příjem a náklady na bydlení.
16. Soud dospěl k závěru, že žalovanému byly poskytnuty předchůdci žalobkyně jako úvěr na neplatné úvěrovou smlouvy částky 35 000 Kč a 22 000 Kč. Žalované s ohledem na shora řečené skutečnosti vznikla povinnost vydat žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení, tedy celkem částku 57 000 Kč. Žalovaný uhradil pouze 100 Kč. Jelikož se žalovaný dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byla žalovaný vyzván žalobkyní k vrácení dlužné částky původně poskytnuté spol. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno] [Anonymizováno]. ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy k úhradě dluhu ze dne 17. 12. 2025. Dle přiloženého potvrzení vztahujícího se k odeslání výzvy bylo zjištěno, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 19. 12. 2025. Podle § 573 o. z. se výzva dostala do sféry žalovaného dnem 29. 12. 2026 a nejpozději dne 1. 1. 2026 měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostala se od 2. 1. 2026 do prodlení s plněním bezdůvodného obohacení ve výši 35 000 Kč. Poprvé byla žalovaný vyzván žalobkyní k vrácení dlužné částky původně poskytnuté spol. [právnická osoba] výzvou k úhradě dluhu ze dne 3. 9. 2025. Dle přiloženého potvrzení vztahujícího se k odeslání výzvy bylo zjištěno, že výzva byla podána k poštovní přepravě tentýž den. Podle § 573 o. z. se výzva dostala do sféry žalovaného dnem 8. 9. 2025 a žalovaný měl žalobkyni vrátit peněžní prostředky ihned. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostala se od 9. 9. 2025 do prodlení s plněním bezdůvodného obohacení ve výši 22 000 Kč.
17. Žalovanému vznikla tedy dnem 25. 8. 2023 povinnost částku 8 000 Kč žalobkyni zaplatit, proto soud uložil žalované tuto povinnost spolu se žalobkyní požadovaným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z 8 000 Kč od prvního dne prodlení do zaplacení (výrok I. rozsudku). Pokud se žalobkyně domáhala příslušenství od data dřívějšího, byla žaloba s ohledem na výše uvedené skutečnosti, co do příslušenství zčásti zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení úvěrového úroku ve výši 1 984 Kč za 30 dnů poskytnutí úvěru, žalobu v této části soud zamítl včetně požadovaného příslušenství (výrok II. rozsudku), protože se opíral o neplatnou úvěrovou smlouvu, jak je výše vysvětleno.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 846,91 Kč, přičemž tato částka představuje 36,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,2 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,8 %). Příslušenství bylo kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku. Tyto náklady sestávají ze zaplacených soudních poplatků v obou řízeních před spojením v částce 4 145 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 565,68 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 32 319 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 120 Kč ve výši 2 545,20 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud ve vztahu k žalobě původně vedené pod sp. zn. 20 C 115/2026 řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Pokud jde o doplnění tvrzení žalobkyně, tak tyto úkony považoval soud za neúčelné, když jejich obsah měl bát uveden již v návrzích na vydání elektronických platebních rozkazů.