21 C 127/2023

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne [datum] žalobu doplněnou dne [datum] a [datum], kterou se domáhala uložení povinnosti žalovanému k zaplacení částky ve výši 20 593,81 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je státním občanem Polska, jako občan EU byl v České republice zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a zaměstnavatel jej proto přihlásil pro období od [datum] do [datum] ke zdravotnímu pojištění, a to prostřednictvím hromadných oznámení ze dne [datum] (přihlášení) a ze dne [datum] (odhlášení). Okamžikem zániku pracovního poměru zanikla též účast žalovaného na zdravotním pojištění. Žalovaný nesplnil své povinnosti mu plynoucí ze zákona č. 48/[PSČ obec]. po zániku účasti na zdravotním pojištění, a to povinnost oznámit žalobkyni změnu svého postavení, povinnost vrátit evropský průkaz zdravotního pojištění a povinnost tento průkaz nepoužívat a neprokazovat se jím. Žalovaný nejenže tyto své povinnosti nesplnil, ale průkaz zdravotního pojištění použil v době poskytnutí zdravotní péče dne [datum] v Německu, když v té době již jeho účast na zdravotním pojištění v ČR netrvala. Žalobkyně s ohledem na poskytnutou zdravotní péči žalovanému v Německu zaplatila prostřednictvím Kanceláře zdravotního pojištění z. s., IČ [IČO] (dále jen KZP), která spravuje společný informační systém se zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče v rámci EU, za poskytnutou zdravotní péči žalovanému částku ve výši 20 593,81 Kč za dobu, kdy již netrvala účast žalovaného na zdravotním pojištění. K zaplacení této částky žalobkyní došlo dne [datum]. Tuto částku žádá žalobkyně po žalovaném k zaplacení jako újmu z titulu zaviněného protiprávního jednání dle § 2910 občanského zákoníku. Rozsah a cenu poskytnuté zdravotní péče nebyla žalobkyně oprávněna zkoumat vzhledem k rozhodnutí [anonymizováno 7 slov] – [anonymizována tři slova] ze dne [datum] o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004 a konkrétně jeho článku 3. Žalovaný byl žalobkyní vyzván mj. upomínkami ze dne [datum] a [datum] k uhrazení shora uvedené částky, která ale nebyla žalovaným do současnosti ani přes tyto uhrazena.

2. Soud se nejdříve zabýval tím, zda je ve věci dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) předmětný spor rozhodovat a pokud ano, jaký procesní předpis aplikovat a dle jakého hmotného práva věc rozhodnout. Dle článku 7 odstavec 2 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Jak je uvedeno např. v článku zveřejněném v časopisu pro právní vědu a praxi, XXVI, [číslo]: [číslo] s názvem„ Kritická analýza judikatury Soudního dvora EU ve věci určení mezinárodní příslušnosti soudů v případě pomluvy a porušení osobnostních práva na internetu“ autorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]:„ …………. Soudní dvůr se intepretací kritéria„ místo škodné události“ zabýval v roce 1976 v rozhodnutí ve věci [příjmení]. Pojem„ místo škodné události“ vyložil tak, že zahrnuje jak příčinu, tedy místo protiprávního jednání (forum delicti commissi), tak následek (přímý účinek), tedy místo, kde došlo ke vzniku škody (forum damni infecti). Je na žalobci, u soudů kterého místa podá žalobu……… Tato intepretace byla potvrzena a upřesněna v roce 1995 v rozhodnutí ve věci Shevill………..“. Dle ustanovení § 87 písmeno b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a, k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy. Dle článku 2 odstavec 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 864/2007 ze dne [datum] o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) pro účely tohoto nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Dle článku 2 odstavec 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 864/2007 ze dne [datum] o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti.

3. Ze shora citovaných ustanovení je patrné, že škodná událost, která vedla ke vzniku škody eventuálně způsobené žalobkyni, sice nastala na území Německa, kde byla poskytnuta zdravotní péče, ale současně porušení povinnosti vrátit průkaz evropského pojištění nastalo též na území ČR a stejně tak plnění bylo zaplaceno, resp. odesláno žalobkyní jako zdravotní pojišťovnou působící na území ČR z jejího účtu vedeného v ČR. [obec] vzniku škodné události ve smyslu shora citovaných ustanovení a v kontextu judikatury Soudního dvora EU, je tedy možné uchopit nejen jako místo, kde došlo k poskytnutí zdravotní péče, ale též jako to místo, kde bylo žalobkyní plněno a případně místo, kde nebyla splněna žalovaným povinnost průkazku vrátit, tedy území ČR. Mezinárodní příslušnost českých soudů je tedy dána. Místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci pak může být dle místa sídla pobočky žalobkyně též zdejší soud, místní nepříslušnost ani nedostatek mezinárodní příslušnosti nebyly žalovaným ani namítány. Hmotné právo, které soud aplikoval, bylo určeno dle Nařízení Řím II opět podle místa vzniku škody. Soud tedy aplikoval právo české.

4. Soud pátral po pobytu žalovaného, když toto bylo neúspěšné a byl mu tak ustanoven opatrovník v osobě shora jmenovaného advokáta [anonymizováno] [jméno] [jméno] usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 9. 2023, č. j. [číslo jednací].

5. Opatrovník žalovaného ve svém vyjádření k žalobě zpochybnil doručení upomínky žalovanému ze dne [datum], když by se nemělo jednat o jeho podpis a navíc v označení adresáta chybělo druhé jméno žalovaného [celé jméno žalovaného]. S ohledem na výše uvedené, tak není možné žalobkyni přiznat nárok na úrok z prodlení od podání žaloby, ale až od prokazatelného doručení této opatrovníkovi. Opatrovník dále namítl, že bývalý zaměstnavatel žalovaného citovaný výše byl minimálně spoluúčasten na vzniku škody, když žalovaný mohl oprávněně předpokládat, že tento splní řádně a včas svoji ohlašovací povinnost ohledně ukončení pracovního poměru a zániku účasti žalovaného na zdravotním pojištění. Průkaz pojištěnce pak byl dle opatrovníka žalovaným předkládán při poskytování zdravotní péče toliko k zjištění jeho identity a jako doklad předchozího pojištění.

6. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti. Žalovaný byl s ohledem na existující pracovní poměr svým zaměstnavatelem přihlášen ke zdravotnímu pojištění ke dni [datum] (viz hromadné oznámení zaměstnavatele) a účasten zdravotního pojištění byl do [datum] (viz hromadné oznámení zaměstnavatele odeslané dne [datum]). Žalovanému byla dne [datum] poskytnuta zdravotní péče v Německu a žalovaný při jejím poskytování předložil občanský průkaz a průkaz evropského zdravotního pojištění vystavený žalobkyní, byť jeho zdravotní pojištění již ke dni [datum] zaniklo, průkaz žalobkyni však nevrátil. S ohledem na poskytnutou zdravotní péči vznikla žalobkyni povinnost zaplatit za žalovaného částku 20 593,81 Kč (viz vyúčtování nákladů KZP, Individuální výkazy) odpovídající vyúčtované péči. Žalobkyně částku zaplatila dne [datum] jako součást souhrnné platby (viz potvrzení o provedení platby). Žalobkyně žalovanému zaslala upomínku a předžalobní upomínku ze dne [datum], kde je žalovaný označen celým jménem včetně dokladů o doručení (R015 a R016). Žalovaný předžalobní upomínku zaslanou na adresu jeho pobytu (viz výše) osobně převzal dne [datum] (na této nebylo uvedeno jeho prostřední jméno [celé jméno žalovaného]). Žalovaný dle tvrzení žalobkyně dluh do současnosti nezaplatil.

7. Dle čl. 11 a) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 884/2004 ze dne [datum] o koordinaci systémů sociálního zabezpečení ve znění pozdějších změn, se na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou v členském státě vztahují právní předpisy tohoto členského státu.

8. Dle ustanovení § 3 odstavec 2 písmeno c) bod 1) zákona [číslo] o veřejném zdravotním pojištění zdravotní pojištění zaniká dnem ukončení zaměstnání a dle § 12 písmeno j) je pojištěnec povinen vrátit průkaz zdravotního pojištění a dle písmene h) stejného ustanovení pak se pojištěnec nesmí prokazovat při poskytování zdravotních služeb, s výjimkou poskytování léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků, platným průkazem pojištěnce nebo náhradním dokladem vydaným příslušnou zdravotní pojišťovnou.

9. Dle ustanovení § 2910 občanského zákoníku znění škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

10. Na základě právního posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný v souzené věci nesplnil své povinnosti stanovené pro něj zákonem o veřejném zdravotním pojištění (viz jeho citace výše), když nevrátit průkaz zdravotního pojištění po zániku své účasti na systému zdravotního pojištění v ČR a tímto se dále prokazoval. V důsledku tohoto protiprávního jednání žalovaného vznikla žalobkyni škoda ve výši zaplacené náhrady za poskytnutou zdravotní péči poskytnutou žalovanému v Německu, která za dobu po zániku zdravotního pojištění odpovídá částce ve výši 20 593,81 Kč. Tato škoda je v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním žalovaného (nevrácení průkazu a jeho následné užití). Zavinění žalovaného je soudem hodnoceno minimálně v rovině vědomé nedbalosti. Soud proto žalobě vyhověl, a jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením škody, uložil soud žalovanému vedle povinnosti k zaplacení jistiny dluhu, též povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, tento je odvozen od okamžiku podání žaloby, tedy od dne [datum].

11. Soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že nelze tak jak uváděl opatrovník žalovaného, ze vzniku škody vinit zaměstnavatele a to ani částečně, když jak vyplývá ze shora zjištěných skutečností, tento svoji ohlašovací povinnost splnil, a to ještě před čerpáním zdravotní péče žalovaným. Stejně tak námitku neuvedení jména [celé jméno žalovaného] na výzvě k plnění adresované žalovanému vyhodnotil soud jako nedůvodnou (proto přiznal úroky z prodlení od podání žaloby), když byť v doložené dodejce není skutečně uvedeno prostřední jméno žalovaného, nicméně, bylo doručováno na jeho adresu, a to prostřednictvím odpovědného orgánu v Polsku, kdy v příslušných žádostech o doručení bylo jméno žalovaného uvedeno celé. Pokud pak opatrovník namítá, že průkaz pojištěnce byl předkládán toliko k identifikaci žalovaného, z předložených důkazů bylo zjištěno, že toto není pravdou, protože žalovaný se prokazoval též svým občanským průkazem (viz fotokopie tohoto na č. l. 16 spisu). Poskytovatele zdravotní péče zcela jistě nezajímal předchozí pojistitel (kdy za tímto účelem měl být průkaz předložen), když tento by již poskytnutou zdravotní péči žalovanému nehradil.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 1 530 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 030 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky ministerstva č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, který nebyl v řízení zastoupen a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za každý z pěti úkonů (výzva k plnění, návrh ve věci samé, vyjádření ze dne [datum], příprava účasti na jednání a účast na jednání soudu dne [datum]) dle ustanovení § 2 odst. 1 výše uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000Kč. Pokud pak opatrovník žalovaného namítal nevymahatelnost žalované částky a„ zbytečné“ zatěžování soudu tímto sporem, nelze než konstatovat, že žalobkyně měla právo vzhledem k neuhrazení částky žalovaným se se svým nárokem obrátit na soud, aby tento o ní rozhodl. Případné obtíže s následným vymožením pohledávky ve vykonávacím řízení, ale nemohou odůvodňovat nepřiznání nákladů v nalézacím řízení. Když ostatně závěr o nevymahatelnosti v této fázi ani nelze s jistotou učinit.

13. O lhůtách k plnění z tohoto rozsudku rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil žalovanému splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.