Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 23. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 842,59 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.)
2. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 6. 2024 se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 16 500 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce), uzavřel s žalovaným dne 5. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných 65 týdenních splátkách. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Pohledávka vyplývající z předmětné smlouvy přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 14. 2. 2024, avšak na svůj dluh dále ničeho neuhradil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se k tomuto postupu na výzvu soudu nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 6. 2022 č. [hodnota] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den uzavření smlouvy a zavázal se tuto částku vrátit včetně platby označené jako poplatek za úvěr ve výši 15 168 Kč + pojištění v částce 1 950, celkem tedy částku ve výši 32 118 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Ve smlouvě byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 88 % ročně a stanovena RPSN ve výši 167,56 %. Z tvrzení žalobkyně, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak, má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil jak na poskytnutou jistinu, tak na sjednaný poplatek ničeho. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2021. Žalovaný byl o změnách v osobě věřitele písemně informován (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 2. 2024, podací arch ze stejného dne). V rámci předžalobní upomínky ze stejného dne byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužných částek (předžalobní výzva, doklad o odeslání).
6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč uhradit dále částku ve výši 15 168 Kč označenou jako poplatek. Tento je sice ve smlouvě rozdělen na tři části (úrok, částka za zpracování a částka za komfortní splácení + ještě pojištění v částce 1 950Kč), nic to ale nemění na tom, že právní předchůdce žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a poplatek tak představuje vedle již sjednaného úroku, skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobkyně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatků jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou zápůjčky představuje 88 % (ve smlouvě je dokonce RPSN uvedeno ve výši 167,56 %) a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2022 činila cca 11,9 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smluv, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smluv, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvy jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017).
10. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčených jistin s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 o. z., když dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti na základě předmětné smlouvy obohatil o částku v celkové výši 15 000 Kč, a tak ze shora uvedených důvodů mu soud uložil, aby bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2024, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě stejného dne. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 19. 2. 2024 a do tří dnů od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 22. 2. 2024. Jelikož tak neučinil, dostal se od 23. 2. 2024 do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku, tedy částky 1 500 Kč, zákonného úroku ve výši 15 % ročně z částky 16 500Kč jdoucího od 4. 9. 2023 do 22. 2. 2024, zákonného úroku ve výši 0,25 % ročně z částky 15 000 Kč jdoucího od 23. 2. 2024 do zaplacení a zákonného úroku ve výši 15% ročně z částky 1 500 Kč jdoucího od 23. 2. 2024 do zaplacení, nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 842,59 Kč, přičemž tato částka představuje 81,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,91 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,09 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
12. Lhůty k plnění z tohoto rozsudku byly žalovanému stanoveny dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako běžné třídenní. Místo plnění náhrady nákladů řízení pak bylo určeno dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.