Výrok
I. Námitka mezinárodní nepříslušnosti Okresního soudu Plzeň-město vznesená žalovanou v jejím podání ze dne 14. 5. 2025 se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 67 997 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 66 278 Kč jdoucím od 2. 5. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 719 Kč jdoucím od 28. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 55 439,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-jih dne 1. 11. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 67 997 Kč spolu s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná opakovaně navštívila žalobkyni, když ta jí poskytla ve dne 13. 2. 2023, 15. 3. 2023, 29. 3. 2023, 30. 3. 2023, 31. 3. 2023 a 2. 4. 2023 zdravotní péči v celkové hodnotě 66 278 Kč. Na tuto částku byla žalované dne 17. 4. 2023 vystavena faktura č. [hodnota] se splatností dne 1. 5. 2023. Dne 17. 4. 2023, žalovaná podepsala prohlášení, v němž potvrdila skutečnost, že jí byly vyúčtované zdravotní služby poskytnuty, a zároveň svůj dluh vůči žalobkyni ve shora uvedené výši uznala a zavázala se k jeho úhradě. Žalovaná však tuto neuhradila. K úhradě dlužné částky byla opakovaně vyzývána, a to dopisem ze dne 16. 5. 2023 a dopisem ze dne 9. 10. 2023. Dále v souvislosti s poskytnutím laboratorním vyšetřením dle vyúčtování ze dne 13. 7. 2023 byla žalované dodatečně téhož dne vystavena faktura č. [hodnota] znějící na částku 1 719 Kč se splatností dne 27. 7. 2023. Ačkoliv žalovaná byla o dodatečném doúčtování tohoto vyšetření informována (v rámci faktury ze dne 17. 4. 2023), nedošlo z její strany k úhradě ani této faktury. Celkem tak žalovaná žalobkyni dluží částku ve výši 67 997 Kč.Okresní soud Plzeň-jih usnesením ze dne 8. 11. 2024 č. j. 21 C 42/2024-8 vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil soudu zdejšímu.Pobyt žalované se soudu nepodařilo zjistit, proto jí byl usnesením ze dne 28. 4. 2025 č. j. [spisová značka] ustanoven opatrovník v osobě shora uvedeného advokáta.Opatrovník žalované pak ve svém vyjádření k žalobě namítl, že žalovaná podepsala žalobci listiny v českém jazyce, a není zřejmé, zda těmto porozuměla. Též namítl, že není dána mezinárodní příslušnost zdejšího soudu s ohledem na to, že žalovaná je cizí státní příslušnicí (polka) a pokud v ČR nemá žádný druh pobytu, nemůže zde být proti ní jako spotřebitelce vedeno soudní řízení.Podáním ze dne 25. 8. 2025 a 23. 10. 2025 reagovala žalobkyně na námitky opatrovníka žalované, kdy uvedla, že veškeré listiny byly žalované vysvětleny personálem žalobkyně, kdy je zřejmé že žalovaná nebyla na území ČR toliko krátkodobě, kdy nutno zohlednit i podobnost českého jazyka s polštinou. I kdyby soud shledal uznávací prohlášení za neplatné, důvodnost žaloby by dále trvala s ohledem na nepojištěnost žalované a jí prokazatelně poskytnutou péči nehrazenou pojišťovnou.Na základě těchto důkazů, jež zhodnotil podle ustanovení § 132 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), vzal soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalovaná je občankou Polska. V České republice je registrována v informačním systému cizinců, nemá a nikdy neměla zde však povolen žádný druh pobytu; v minulosti zde byla hlášena k pobytu, ubytovací adresa však již není platná (sdělení MV ČR Odbor azylové a migrační politiky ze dne 6. 2. 2025, fotokopie jejího občanského průkazu, žalovanou podepsaná). Ze sdělení PČR ze dne 18. 3. 2025 je zřejmé, že žalovaná již v roce 2021 této zasílala hlášení o pobytu. Dle sdělení Úřadu práce ČR ze dne 6. 12. 2025 byla žalovaná u tohoto vedena jako uchazeč o zaměstnání v době od 14. 4. 2023 do 25. 4. 2023 s uvedenou adresou [adresa]. Na této adresa bydlela minimálně ještě v červnu a červenci roku 2023 (email bytového družstva ze dne 16. 4. 2025). Žalovanou se nepodařilo zastihnout ani prostřednictvím polského soudu, kde jí bylo doručováno ve dvou případech (18. 6. 2025 a 26. 6. 2025) s negativním výsledkem. Žalovaná nebyla v době poskytnutí péče žalobkyní zdravotně pojištěna (prohlášení žalované ze dne 17. 4. 2023 jí vlastnoručně podepsané). Dne 17. 4. 2023 podepsala žalovaná prohlášení a uznání dluhu, kde potvrdila, že ve dnech 13. 2. 2023, 15. 3. 2023 až 2. 4. 2023 jí byla poskytnuta zdravotní péče žalobkyní v rozsahu specifikovaném fakturou č. [hodnota] ze dne 17. 4. 2023 splatnou 1. 5. 2023 v celkové částce 66 278Kč (tato se opírá o žalované doručená vyúčtování ze dne 17. 4. 2023 znějící na částku 2 630 Kč, vyúčtování ze dne 17. 4. 2023 znějící na částku 3 424 Kč a vyúčtování ze dne 17. 4. 2023 znějící na částku 60 224 Kč). Žalovaná se zde zavázala částku uhradit ve lhůtě 30ti dnů ode dne podpisu tohoto prohlášení (prokázáno touto listinou a výslechem svědkyň). Fakturou č. [hodnota] ze dne 13. 7. 2023 splatnou dne 27. 7. 2023 vyúčtovala [Jméno žalobkyně]. žalobkyni laboratorní vyšetření žalované částkou 1 719Kč. Fakturou č. [hodnota] ze dne 13. 7. 2023 splatnou dne 27. 7. 2023 vyúčtovala žalobkyně žalované toto laboratorní vyšetření stejnou částkou. Z vyúčtování zdravotní péče k tomuto úkonu vyplynulo, že se jednalo o Bioptické vyšetření ze dne 31. 3. 2023. 1. upomínku k úhradě dlužné částky ve výši 66 278Kč žalovaná osobně převzala dne 16. 5. 2023. Žalovaná byla též upomínána o úhradu částky 1 719Kč upomínkou ze dne 9. 10. 2023. [adresa] 997 Kč žalovaná žalobkyni dosud ani zčásti nezaplatila.Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že tato si případ pamatovala, neboť se s žalovanou viděla opakovaně (2x) a mluvili spolu i telefonicky, a tato nebyla zdravotně pojištěna (svědkyně má na starosti pojištění cizinců). Byla [adresa]. Svědkyně předávala žalované fakturu a následně upomínku a kopírovala s jejím souhlasem její občanský průkaz. Na žalovanou svědkyně hovořila česky, žalovaná hovořila směsí češtiny a polštiny, nicméně bylo zřejmé, že svědkyni rozumí, když jí vysvětlovala, proč a co je fakturováno. S žalovanou bylo dokonce domluveno, že se opětovně dostaví a bude sjednán splátkový kalendář. Kontaktní adresu žalovaná uvedla a podepsala [adresa]. Svědkyně byla osobně přítomna, když žalovaná podepisovala předmětné listiny (upomínku, fotokopii občanského průkazu a uznání dluhu).Z výslechu svědkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] soud zjistil, že tato fakturovala zdravotní péči žalované a vystavovala upomínky. Potvrdila, že svědkyně [jméno FO] u ní v kanceláři kopírovala občanský průkaz žalované. To viděla žalovanou poprvé a naposled. Jak mezi sebou [jméno FO] a žalovaná hovořily, si již nevzpomněla. Vysvětlila česky žalované předkládané dokumenty k podpisu včetně částek a datumů a žalovaná před ní podepsala dlužní úpisy. Z jednání žalované, ale vyrozuměla, že celé situaci rozumí.Z výslechu svědkyně [jméno FO] (sestřičky na ambulanci) soud zjistil, že tato přijímala žalovanou jako pacientku, kdy si již nevybavila, zda byla či nebyla žalovaná zdravotně pojištěna. Žalovaná byla polské národnosti. Svědkyně s ní komunikovala česky, ale zda žalovaná rozuměla či ne si s odstupem nepamatovala. Nicméně komunikačně si nevybavila, že by byl problém.Použití českého práva na vztah mezi účastníky se opírá o ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, a o skutečnost, že žalobkyně jakožto poskytovatelka zdravotních služeb měla v době jejich poskytnutí obvyklé bydliště v České republice.Dle ustanovení § 2053 obč. zák., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.Podle § 2636 odst. 1 obč. zák. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.Podle § 2636 odst. 2 obč. zák. příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Soud se nejdříve musel zabývat námitkou opatrovníka, tedy zda je dána jeho mezinárodní příslušnost a dospěl k závěru, že skutečně ano, proto tuto jako nedůvodnou zamítl (výrok I. tohoto rozsudku, kdy bylo tak možno rozhodnout až v rozsudku samém, s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]). Žalovaná, ač státní příslušnicí Polska, se v České republice nacházela, kdy ve všech případech ve styku s institucemi uváděla adresu [adresa]. (evidována ÚP ČR (v době od 14. 4. 2023 do 25. 4. 2023). Jak vyplývá ze sdělení příslušných institucí na území ČR se nacházela již minimálně od roku 2021, a ještě v červnu a červenci roku 2023 pobývala na shora uvedené adrese. Na adrese trvalého pobytu v Polsku se jí nepodařilo opakovaně zastihnout (ostatně ze všech výše uvedených důvodů jí také byl ustanoven opatrovník). Prokazatelně poslední adresou, na které se žalovaná zdržovala, tak byla ta výše uvedená v ČR. Ostatně pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci se opírá o ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech a o skutečnost, že zdravotní služby byly žalované poskytnuty v České republice a zde se tedy nachází místo plnění závazku, který je předmětem řízení.Co se týče samotného nároku, zde soud uvádí, že má za prokázané, že žalované byla žalobkyní poskytnuta zdravotní péče ve shora uvedených termínech, čímž byly mezi účastníky uzavřeny smlouvy o péči o zdraví ve smyslu § 2636 a násl. obč. zák., a že žalovaná v době poskytování péče nebyla pojištěna. Svědecké výpovědi pracovnic žalobkyně (zejména [jméno FO]) potvrdily, že žalovaná byla řádně ztotožněna, bylo s touto komunikováno, byť v češtině, nicméně tato reagovala přiléhavě (česko-polsky), a že obsahu listin (zejména uznávacího prohlášení) porozuměla a připojila k nim svůj podpis (byť ne ve všech případech úplně identický, nicméně je obecně známo, že žádná osoba se není schopna podepsat dvakrát naprosto identicky, nicméně listiny byly podepisovány přímo před svědkyněmi). Se svědkyní [jméno FO] dokonce komunikovala žalovaná telefonicky. Ač soud musel vzít v potaz, že všechny tři svědkyně byly zaměstnankyněmi žalobkyně, což by mohlo snižovat jejich věrohodnost, nicméně jejich vyjádření si v zásadních věcech neodporovala, či naopak nebyla naprosto totožná (naučená), aby soud pochyboval o pravdivosti jimi sdělovaných skutečností. Správná pak byla též argumentace žalobkyně v tom směru, že jazyk český a polský jsou si podobné, a že žalovaná zcela evidentně pobývala na území ČR delší dobu (zcela jistě již od roku 2021 – viz zpráva PČR). Žalovaná tak platně uznala, co do důvodu a výše svůj závazek vůči žalobkyni ve výši 66 278Kč za poskytnutou zdravotní péči, a nárok žalobkyně je tak důvodným s odkazem na shora citované ustanovení § 2053 obč. zák. Jen na okraj soud poznamenává, že písařská chyba v označení IČ žalobkyně v samotném textu uznání (v záhlaví toto bylo uvedeno správně) nezakládá neplatnost tohoto prohlášení, když je zcela zřejmé, o jaký subjekt se v listině jedná. Vzhledem k tomu, že žalovaná nebyla účastna veřejného zdravotního pojištění, neměla nárok na bezplatné věcné dávky ani podle unijních předpisů. Žalovaná je proto podle § 2636 odst. 2 obč. zák. povinna zaplatit žalobkyni odměnu za poskytnutou péči z vlastních prostředků, tedy i částku 1 719Kč za jí provedené laboratorní vyšetření. Vzhledem k důvodnosti jistiny nároku soud též přiznal žalobkyni právo na zákonné úroky z prodlení ustanovení v souladu s ustanovením § 1970 obč. zák., když počátek jejich běhu vázal na splatnost žalobkyní vystavených faktur.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 55 439,39 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 997 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 4 577,76 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 10. 2025 náhrada 2 288,88 Kč za 178 ujetých km v částce 1 538,88 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,2 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 750 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 12. 2025 náhrada 2 288,88 Kč za 178 ujetých km v částce 1 538,88 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,2 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 750 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 43 007,76 Kč ve výši 9 031,63 Kč.O lhůtách k plnění z tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když byly určeny jako běžné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak bylo určeno s odkazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.