Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč jdoucím od 3. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 775,59 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 2. 7. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 15 510 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela dne 27. 2. 2023 prostřednictvím elektronické komunikace na dálku s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které jí byl na bankovní účet poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně splacen nejpozději dne 2. 7. 2023. Žalovaná následně porušila své povinnosti ze smlouvy, když poskytnuté finanční prostředky nevrátila. Žalobkyni proti vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které byla žalovaná v prodlení. Žalobkyně tuto smluvní pokutu uplatnila v kapitalizované výši 1 510 Kč. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami a následně i formou předžalobní upomínky ze dne 1. 12. 2023 prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci konal dne 12. 3. 2025 jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na něm prostřednictvím svého zástupce včas omluvila, žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání nedostavila. Soud proto postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěný následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], z všeobecných obchodních podmínek, z fotokopie občanského průkazu žalované č. [hodnota] a z fotokopie evropského zdravotního průkazu, stejně jako z potvrzení o platbě 1 Kč ze dne 27. 2. 2023 má soud za prokázané, že mezi účastníky měla být uzavřena dne 27. 2. 2023 smlouva o úvěru, a to prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše 10 000 Kč formou bankovního převodu a žalovaná se tyto zavázal tyto prostředky vrátit spolu s úrokem 40 % měsíčně s tím, že úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. RPSN bylo sjednáno ve výši 5518,06 %. Z potvrzení o odeslání finančních prostředků a ze zprávy banky AirBank a. s. ze dne 29. 10. 2024 bylo prokázáno, že žalovaná úvěr čerpala v částce 10 000 Kč. Dopisem ze dne 29. 6. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 57 525 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 12. 2023, včetně podacího lístku k této, má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dluhu. Z tvrzení žalobkyně, když žalovaná netvrdila ani neprokazovala opak, vzal soud za zjištěné, že žalovaná na svůj dluh neuhradil ničeho.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Po právním zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., kdy tuto shledal soud za absolutně neplatnou z důvodu ujednání v rozporu s dobrými mravy. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč uhradit dále smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Aniž by soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice se splatností do 1 roku včetně v témže období, je zřejmé, že takto extrémně vysoký úrok je v cela zjevném rozporu s dobrými mravy. Jen obtížně si lze představit mimořádné okolnosti, které by takto vysokou sazbu úroků odůvodňovaly, a to i s odkazem na větší rizikovost úvěrů poskytovaných na relativně krátkou dobu. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek, tj. včetně ujednání o smluvní pokutě. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017).
11. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 10 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná ničeho nevrátila. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč vrátila žalobkyni. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže zesplatnění dluhu, ve kterém byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dluhu a to do 2. 7. 2023. Jelikož tak neučinila, dostala se od 3. 7. 2023 do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku (částky 5 510Kč s příslušenstvím) nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku).
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 775,59 Kč, přičemž tato částka představuje 34,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,22 % a úspěchu žalované v rozsahu 32,78 %). Soud za účelem vyjádření úspěchu a neúspěchu ve věci vycházel z příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodování. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 510 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, za předžalobní výzvu k plnění a za písemné podání ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a. t. se soud řídil, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 a. t. jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky ze smluv o spotřebitelských úvěrech, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak, ostatně toto žalobkyně ani nečiní, jak je soudu z úřední činnosti známo. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a. t. jsou tak kumulativně splněny13. Lhůty k plnění z tohoto rozsudku byly žalované stanoveny za použití ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžné třídenní.