Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce k žalované stanovená rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne [datum], č. j. [spisová značka], se zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce dne 5. 2. 2025 podal u zdejšího soudu návrh na zrušení vyživovací povinnosti žalované, neboť od října roku 2024 již nestuduje a je schopna se sama živit, když dokonce je již aktuálně zaměstnána.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení zjistil, že žalovaná je od 1. 2. 2025 zaměstnána na dohodu o pracovní činnosti u zaměstnavatelky [tituly před jménem] [jméno FO] IČ [IČO] a od [datum] je v evidenci osob samostatně výdělečně činných. Ze zprávy [právnická osoba], [adresa] bylo zjištěno, že žalovaná byla žákyní oboru vzdělání s výučním listem Číšník, servírka v období od 1. 9. 2021 do 25. 6. 2024 a od 1. 9. 2024 do 6. 12. 2024, kdy studia zanechala (doloženo též potvrzeními o studiu v daných obdobích). Z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo zjištěno, že naposledy bylo výživné žalobce k žalované upravováno tímto.
4. Dle ustanovení § 910 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zákoník, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
5. Dle § 911 obč. zák, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
6. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodnou. Žalovaná se od 6. 12. 2024 soustavně nepřipravuje na své budoucí povolání, když aktuálně je již zaměstnána a je tedy schopna sama se živit. Vyživovací povinnost žalobce tak zanikla a bylo na místě jí zrušit, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
7. O náhradě nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku) soud rozhodl dle ustanovení § 150 o. s. ř., vzhledem k charakteru řízení, a tomu že sám žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval.