21 C 83/2025

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Pardubicích a následně usnesením tohoto soudu ze dne 10. 2. 2025 č. j. [spisová značka] postoupenou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 30 015 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce), uzavřel s žalovaným dne 24. 3. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s částkou ve výši 37 751 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčení peněžních prostředků ve výši 26 572 Kč, částkou ve výši 1 500 Kč představující odměnu za zpracování a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 7 744 Kč, celkem tak částku 77 751 Kč, to vše v pravidelných 15měsíčních splátkách po 5 184 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku ve výši 34 908 Kč. Stejní účastníci uzavřeli dne 26. 8. 2021 další smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s částkou ve výši 36 617 Kč, představující částku ve výši 1 500 Kč odměnu za zpracování a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 35 117 Kč, celkem tak částku 64 617 Kč, to vše v pravidelných 21měsíčních splátkách po 3 077 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku ve výši 3 077Kč. Pohledávky vyplývající ze shora uvedených smluv přešly na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 29. 9. 2023.

2. Podáním ze dne 9. 4. 2025 doplnila žalobkyně skutková tvrzení, a to ke smlouvě č. [hodnota] tak, že část finančních prostředků poskytnutých žalovanému ve výši 11 134 Kč byla použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy č. [hodnota] a žalovanému byla vyplacena částka ve výši 16 866 Kč. Ke smlouvě č. [hodnota] žalobkyně doplnila, že část finančních prostředků ve výši 14 631 Kč byla použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy č. [hodnota] a žalovanému byla vyplacena částka ve výši 25 369 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se k tomuto postupu na výzvu soudu nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 3. 2021 č. [hodnota] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní hotovost ve výši 40 000 Kč, kterou byl v částce 14 631Kč refinancován zůstatek celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy č. [hodnota] a žalovanému byla vyplacena částka ve výši 25 369 Kč. [adresa] 000Kč se žalovaný zavázal vrátit včetně platby označené jako poplatek za úvěr ve výši 35 816 Kč + pojištění v částce 1 935, celkem tedy částku ve výši 37 751 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Ve smlouvě byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 86 % ročně a stanovena RPSN ve výši 138,83 %. Z tvrzení žalobkyně, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak, má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil jak na poskytnutou jistinu, tak na sjednaný poplatek ničeho vyjma částky 34 908 Kč. Z úvěrové smlouvy č. [hodnota] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 5. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému touto byla poskytnuta částka 20 000Kč v den uzavření smlouvy v hotovosti.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 8. 2021 č. [hodnota] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní hotovost ve výši 28 000 Kč, kterou byl v částce 11 134 Kč refinancován zůstatek celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy č. č. [hodnota], a žalovanému byla vyplacena částka ve výši 16 866 Kč. [adresa] 000Kč se žalovaný zavázal vrátit včetně platby označené jako poplatek za úvěr ve výši 36 617 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Ve smlouvě byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 88 % ročně a stanovena RPSN ve výši 142,78%. Z tvrzení žalobkyně, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak, má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil jak na poskytnutou jistinu, tak na sjednaný poplatek ničeho vyjma částky 3 077 Kč. Z úvěrové smlouvy č. č. [hodnota] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 8. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému touto byla poskytnuta částka 15 000Kč v den uzavření smlouvy v hotovosti.

7. Shora uvedené pohledávky za žalovaným byly právním předchůdcem postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně přílohy). Žalovaný byl o změnách v osobě věřitele písemně informován. V rámci předžalobní upomínky ze stejného dne byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužných částek a informován o postoupení pohledávek (předžalobní výzva, doklad o odeslání).1. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.2. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.3. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.4. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedené smlouvy o úvěru za absolutně neplatné. Závěr o neplatnosti soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnutých jistin uhradit dále poplatek. Tento je sice ve smlouvě rozdělen na tři části (úrok, částka za zpracování a částka za komfortní splácení + případně pojištění), nic to ale nemění na tom, že právní předchůdce žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a poplatek tak představuje vedle již sjednaného úroku, skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobkyně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatků jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou zápůjčky představuje 86 a 88 % (ve smlouvě je dokonce RPSN uvedeno ve výši skoro 139 % a 142,78 %) a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2021 činila cca 12,1% ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smluv, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smluv, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvy jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017).5. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčených jistin s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 o. z. , když dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti na základě předmětné smlouvy obohatil o částku v celkové výši 40 000 Kč a 28 000Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný na první ze smluv uhradil částku 34 908 Kč a na druhou pak 3 077Kč. Ze shora uvedených důvodů mu tak soud uložil, aby bezdůvodné obohacení v celkové výši 30 015 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. Ve vztahu k tomuto pak soud uvádí, že v žalobě byl nesprávně tento kapitalizován, a tak soud provedl jeho přepočet, když správnou výši žalobkyni přiznal (výrok I. tohoto rozsudku), co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku).6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná toliko v případě části požadovaného příslušenství, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 3 379 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 201 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 015 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.7. Lhůty k plnění byly žalovanému stanoveny dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako běžná třídenní.