Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 350 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 23 350 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 350 Kč od 15. 5. 2024 do 1. 12. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 23 350 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 390 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 23 350 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 350 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba]., uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 12. 2. 2024 úvěr ve výši 23 350 Kč, který měl být splacen do sjednaného data splatnosti. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal v platbách ve výši 10 000 Kč dne 12. 2. 2024 a 13 350 Kč dne 29. 2. 2024, poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Z důvodu prodlení původní věřitel zesplatnil dne 14. 5. 2024 celý zůstatek úvěru, o čemž byl žalovaný informován. Uvedené částky byly žalovanému poskytnuty na jeho bankovní účet číslo [č. účtu]. Ani přes upomínky žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaný byla postoupena žalobkyni na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 a 6. 11. 2025. Žalobkyně požádala pro případ, že by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu jeho pobytu zapsaného v registru obyvatel. Vzhledem k tomu, že se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, svoji neúčast neomluvili ani nepožádali o odročení tohoto jednání, soud postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran.
3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, k jejímuž uzavření mělo dojít dne 12. 2. 2024 mezi žalovaným a společností [právnická osoba]. Jejím obsahem bylo poskytnutí úvěru ve výši 23 350 Kč, jež měl být splacen spolu s úrokem v roční úrokové sazbě 457,5 % (celková výše úroku měla činit 84 537,90 Kč) v měsíčních splátkách, splatných k 14. dni v měsíci. RPSN činila 4678,99 %. V případě prodlení vznikal úvěrovanému nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, poplatky za SMS upomínku a e-mailovou upomínku 70 Kč, za telefonickou upomínku 250 Kč. K této smlouvě nebyly připojeny podpisy žalovaného, toliko právního předchůdce žalobkyně (zmíněná smlouva o spotřebitelském úvěru včetně čestného prohlášení, k němuž rovněž nebyly připojeny podpisy žalovaného). Z potvrzení o provedení transakce ze dne 12. 2. 2024 a 29. 2. 2024 vyplývá, že žalovanému byla zaslána na výše označený účet, který jak soud ověřil zprávou u [Anonymizováno], je žalovaného, částka 10 000 Kč a 13 350 Kč (potvrzení o provedení transakce a zpráva [Anonymizováno] ze 4. 8. 2026 včetně výpisu z běžného účtu žalovaného). Žalobkyně soudu předložila i kopii občanského průkazu žalovaného. Původní věřitel emailem ze dne 14. 5. 2024 vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 38 959,48 Kč (výzva z uvedeného dne). Žalobkyně rovněž předložila soudu blíže neoznačenou listinu, která je zřejmě počítačovým přepisem pravděpodobně z databázového systému, k níž nebyly připojeny žádné další informace ani podpisy vyhotovujících osob, soud z této listiny žádné závěry bez dalšího učinit nemohl. Věřitelem pohledávky za žalovaným se stala na základě smlouvy o postoupení pohledávky mezi společností [právnická osoba]. a společností [právnická osoba]. ze dne 3. 11. 2025 ve znění dodatku ze dne 8. 11. 2025 a dále smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba]. a žalobkyní ze dne 4. 11. 2025 žalobkyně (označené smlouvy včetně seznamu postupovaných pohledávek). O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 21. 11. 2025 (dopis původní věřitele z uvedeného dne). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu prostřednictvím zástupkyně žalobkyně (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 11. 2025 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky).
4. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.
5. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze z části. V řízení bylo na žalobkyni, aby prokázala, že jí tvrzená písemně uzavřená smlouva o úvěru byla řádně a platně uzavřena tak, aby závazek platně dle shora citovaného ust. § 1723 odst. 1 o.z. vznikl. K této smlouvě nebyly připojeny podpisy žalovaného, nebylo možné ověřit, zda měl žalovaný vůli být touto smlouvou vázán, zda k ní v tomto znění přistoupil. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné další důkazy, nařízeného ústního jednání, u něhož by jí bylo poskytnuto poučení, se nezúčastnila. Žalobkyně přitom řádně tvrdila, že smlouva byla uzavřena distančně, avšak svá tvrzení nikterak neprokázala. Je třeba zdůraznit, že žalobkyni stíhá důkazní břemeno, v případě jeho neunesení nemůže být ve věci úspěšná. Soud má za to, že i uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku lze řádným způsobem prokázat, což se však v dané věci nestalo. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému zaslal na jeho účet částku 23 350 Kč, jež hodnotí dle ust. § 2991 a násl. o.z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně (resp. právního předchůdce žalobkyně) bez spravedlivého důvodu. Tyto skutečnosti vyplývají především z potvrzení o platbě, z něhož je patrno, že došlo k zaplacení dané částky na účet, jehož majitelem je žalovaný, což soud ověřil u [Anonymizováno] Soud proto s přihlédnutím k § 2991 odst. 1 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 350 Kč, o niž se bez spravedlivého důvodu obohatil (výrok I.). Žalobkyně má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť ani přes výzvu žalovaný nevydal, oč se bezdůvodně obohatil. Soud zde však nevycházel s ohledem na neplatnost smlouvy z dohodnutého termínu splatnosti, nýbrž z výzvy, kterou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva je datována dnem 21. 11. 2025 a dne 25. 11. 2025 byla prostřednictvím [právnická osoba]. žalovanému odeslána. V této výzvě je stanovena lhůta k úhradě 3 dnů. Soud dále připočetl v souladu s ust. § 573 o.z. lhůtu tří dnů pro doručení písemnosti, splatnost tak nastávala dne 23. 2. 2026 a ode dne 24. 2. 2026 je žalovaný v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku), neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o úvěru a dohodu o úroku, rovněž ani ujednání o smluvní pokutě a dalších poplatcích. Ovšem i za situace, že by žalobkyně prokázala řádné uzavření smlouvy mezi účastníky distančním způsobem, soud by z úřední povinnosti musel zkoumat, zda smlouva byla uzavřena platně a není v rozporu především s kogentními ustanovením občanského zákoníku. Dle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Roční úroková sazba činila 457,5 %, RPSN 4678,99 %, když vyčíslený úrok (84 537,90 Kč) téměř čtyřnásobně přesáhl poskytnutou jistinu (23 350 Kč). Výrazným způsobem převyšuje běžnou úrokovou míru, vycházející z časových řad ARAD, jež na svých stránkách zveřejňuje ČNB. Nelze odhlédnout ani od toho, že by soud z úřední povinnosti zkoumal i to, zda právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, zda tedy byly splněny podmínky § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ani v tomto směru žalobkyně nepřednesla úplná skutková tvrzení a nedoložila důkazy, z nichž by bez pochybností vyplývalo, že původní věřitel svoji povinnost z citovaného zákona splnil, a to ani po výzvě soudu. Soud proto zamítl žalobu co do přesahu úroku z prodlení a doby, za niž byl požadován, neboť žalobkyně vycházela z nesprávně určeného počátku plnění i výše zákonné sazby.
7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, jejíž úspěch spočíval v rozsahu 81,1 % (neúspěch 18,9 %) soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 62,2 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 934 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, prostá výzva k plnění a sepis žaloby) á 400 Kč dle § 14 odst. 1, bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT. Celková výše účelně vynaložených nákladů řízení byla vypočtena částkou 2 234 Kč, 62,2 % z této částky činí po zaokrouhlení částku 1 390 Kč, jež byla výrokem III. tohoto rozsudku žalobkyni přiznána. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.
8. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodnou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalované osoby, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobkyně je v obdobných věcech zastupována různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25 Co 31/2016-41).