Výrok
I. Určuje se, že žalovaná [tituly před jménem] [Jméno žalobkyně] není vlastníkem vozidla tovární značky [Anonymizováno], RZ [SPZ], VIN: [VIN kód].
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to dotří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud určil vlastnictví k vozidlu tovární značky [Anonymizováno], RZ [SPZ]. Žalobkyně uvedla, že vozidlo prodala žalované a dle kupní smlouvy KS [konst. symbol], kdy společně s doklady k vozidlu byla předána taktéž plná moc sloužící k přepisu vozidla na kupujícího jako nového majitele. K převodu vozidla na žalovanou však nedošlo, kdy žalovaná prodala vozidlo další osobě, a to Tiboru Roszporovi, kdy ani nový majitel převod vozidla neprovedl. Vozidlo je tak stále evidováno na žalobkyni. Žalobkyně uvedla, že žalovaného kontaktovala se žádostí o vysvětlení dané situace, kdy se od něj dozvěděla informaci, že vozidlo bylo prodáno další osobě a na kterou žalovaná nemá žádný kontakt. Žalobkyně se pokusila kontaktovat i Tibora Roszporu, avšak bezúspěšně. Žalobkyně tak uvedla, že nemá být dále uvedena jako vlastník uvedeného vozidla a vystavovat tak svou osobu možným obtížím spojeným s vozidlem.
2. Podáním doručeným soudu dne [datum] žalobkyně změnila petit, kdy se nadále domáhala rozhodnutí, že není vlastníkem předmětného vozidla.
3. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka] soud připustil tuto změnu žaloby.
4. Žalovaná k věci uvedla, že předmětné vozidlo skutečně od žalobkyně zakoupila, na základě shora uvedené kupní smlouvy, avšak jednalo se o obchodní zboží určené k následnému prodeji, nikoliv věc k užívání. Žalovaná uvedla, že vozidla se vyskytla závada nefunkčnosti systému 4x4, bylo doporučeno s vozidlem nemanipulovat, protože existovala možnost poškození dalších součástí. Z tohoto důvodu se žalovaná rozhodla vozidlo prodat i s touto závadou a nutností následné opravy hluboce pod tržní cenou. Dne [datum] bylo vozidlo prodáno Tiboru Roszporovi, který se stal výlučným vlastníkem předmětného vozidla a jemuž byly předány veškeré doklady potřebné k registraci vozidla, přičemž z jeho strany bylo přislíbeno, že vozidlo na sebe převede v registru vozidel, což neučinil. Žalovaná uvedla, že s ohledem na to, že se jí v únoru 2022 rozbil firemní počítač, nemá žádné další informace o této osobě.
5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Na základě kupní smlouvy č. KS [konst. symbol] žalobkyně prodala vozidlo tovární značky [Anonymizováno]; RZ [SPZ] žalované s tím, že v čl. VI se žalovaná jako kupující zavázala nejpozději do pěti dnů ode dne převzetí vozidla provést vyznačení změnou držitele v technickém průkazu u příslušného dopravního inspektorátu. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná tuto vozidlo následně prodala třetí osobě. Z usnesení [právnická osoba] [adresa] č. j. [Anonymizováno] soud zjistil, že úřad zastavil řízení o zápisu změny vlastníka nebo provozovatele shora uvedeného vozidla. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které bylo následně rozhodnutím Krajského úřadu Karlovarského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství č. j. [Anonymizováno] zamítnuto, kdy bylo poukázáno na to, že zápis změny vlastníka proveden být nemohl, protože orgán prvního stupně neměl k dispozici o novém vlastníkovi doklady potřebné k zápisu změny vlastníka vozidla. Úřad doporučil žalobkyni obrátit se na příslušný soud žalobou na určení vlastnictví k předmětnému vozidlu.
6. Dle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na to naléhavý právní zájem.
7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně prokázala, že má naléhavý právní zájem na určení, že není vlastníkem vozidla. Požadavek žalobkyně byl v souladu s nálezem Ústavního soudu PL. ÚS 114/20 ze dne [datum], ve kterém Ústavní soud konstatoval, že se předchozí vlastník vozidla může domáhat na základě pravomocného rozsudku civilního soudu určení, že není vlastníkem daného vozidla, aby byl nesprávný údaj o jeho vlastnictví odstraněn z registru vozidel. Žalobkyně prokázala, že na základě kupní smlouvy převedla předmětné vozidlo na žalovanou, kdy žalovaná se zavázala provést veškeré úkony k tomu, aby na ní vozidlo bylo přepsáno jako na nového vlastníka. Žalovaná tuto povinnost nesplnila, čímž porušila své povinnosti plynoucí jí ze smlouvy. I přesto, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná následně vozidla převedla na třetí osobu, tato skutečnost nehraje ve vztahu k podané žalobě významnou roli, neboť k primárnímu porušení povinností došlo ze strany žalované. Požadavek žalobkyně tak soud shledal zcela důvodným, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni jako plně úspěšné přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z částky [částka] představující paušální náhradu nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním žaloby.9. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.