Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZamítnuto

Spisová značka

28 C 275/2024

Soud: Okresní soud Plzeň-městoDatum rozhodnutí: 30. 10. 2024Č. j.: 28 C 275/2024-34Soudkyně: Mgr. Kateřina Auterská ŠaškováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 24. 2. 2025Předmět řízení: O zaplacení 33 529,08 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPM:2024:28.C.275.2024.1
postoupení pohledávkysmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (33) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žaloba se v plném rozsahu zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit částku [částka] představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 22,62 % ročně, dále částku za zpracování zápůjčky ve výši [částka] a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. Celkovou částku se zavázal uhradit v 21 měsíčních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Poslední splátku žalovaná uhradila dne [datum], přičemž k [datum] činila dlužná jistina částku [částka] a dlužný poplatek částku [částka]. Od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná celkem částku [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalobkyně tak požadovala uhrazení dlužné jistiny ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], úroku ve výši 22,62 % ročně z dlužné jistiny jdoucí od [datum] do zaplacení, a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od téhož data do zaplacení.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.

4. Z předložených listinných má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze zákaznické karty a smlouvy o spotřebitelském úvěru má soud za prokázaná tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě ohledně podmínek k uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí úvěru, přičemž úroková sazba byla ve smlouvě uvedena ve výši 86 % a RPSN ve výši 133,59 %. [adresa] se soud smlouvou nezabýval s ohledem na to, že shledal, že je absolutně neplatná, viz níže. Soud má dále za prokázané z tabulky umoření, že žalovaná uhradila v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků částku [částka], když bylo případně na žalované, aby tvrdila a prokazovala opak, ale nestalo se tak.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně, kdy z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení tohoto oznámení, přičemž z podacího lístku vyplývá, že k poštovní přepravě byla tato zásilka dána dne [datum]. Žalobkyně se domáhala uhrazení dlužné částky taktéž předžalobní výzvou ze dne [datum] podanou k poštovní přepravě téhož dne.

6. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od [datum], byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.

7. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků a poplatků, které měla žalovaná z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o úvěru ve výši [částka], kterou měla žalovaná vedle jistiny ve výši [částka] zaplatit navíc, nemohla představovat nic jiného než úroky ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a úvěrů, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněné položky (úrok, úhrada za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek) by za předpokladu platnosti závazku nemohly být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem (a to i s ohledem na jejich výši). Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že jednotlivé částky byly ve smlouvě o úvěru rozděleny na více částí. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění nákladů tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoliv jiný závěr, než že celé rozčlenění nákladů je ryze formální a že celá částka nákladů nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz, což se odráží i do výše RPSN. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu poplatků a úroku jako ujednání o úrocích, které je ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud z úřední činnosti zjistil průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba pro úročený úvěr z kreditních karet činil v červnu roku 2020 sazbu 24,01 % (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru. Soud dále zdůrazňuje, že pojmovým znakem úvěru je ujednání o úrocích a nelze tak oddělit ujednání o nákladech a úrocích od ostatního obsahu smlouvy.

8. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit zapůjčenou jistinu ve výši [částka]. Soud současně zohlednil tvrzení žalobkyně, že bylo žalovanou zaplaceno [částka]. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobkyně žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se na úkor žalobkyně nijak neobohatila, kdy uhradila částku převyšující výši poskytnutých prostředků. Soudu proto nezbylo než žalobu bez dalšího jako nedůvodnou zamítnout9. Pro úplnost soud uvádí, že vycházeje z aktuální judikatury soudů vyšších stupňů dospěl soud k závěru, že není možné ze smlouvy vyčlenit některá ujednání tak, aby bylo možné hovořit o částečné platnosti smlouvy, kdy je zcela nepochybné, že smlouva byla uzavírána jako celek, jedná se o smlouvu formulářovou, kdy do této neměla žalovaná jako spotřebitel žádnou možnost zasáhnout, vyjednat podmínky jiné, případně právě dohodnout se na částkách, které by odpovídaly běžné sazbě za půjčení peněz, ať už od bankovních či nebankovních institucí, nicméně v mezích, které lze považovat přinejmenším za slušné.10. V řízení nebylo prokázáno, že by procesně úspěšné žalované nějaké náklady řízení vznikly, soud proto žádné ze stran právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací