Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalované, stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], se zrušuje ke dni 1. 2. 2026.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 10. 2. 2026 se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud zrušil s účinností od 1. 2. 2026 jeho vyživovací povinnost vůči žalované. Žalobu odůvodnil tím, že se dozvěděl, že žalovaná se již nepřipravuje na své budoucí povolán, poté co úspěšně vykonala maturitní zkoušku dne [datum], kdy je zaměstnána jako servírka v hotelu [Anonymizováno] v Plzni.
2. Žalovaná s podanou žalobou souhlasila, kdy uvedla, že uplatněný nárok na zrušení vyživovací povinnosti zcela uznává.
3. Soud v souladu s ust. § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) s ohledem na uznání žalované (souhlas se zrušením vyživovací povinnosti) rozhodl rozsudkem pro uznání a vyživovací povinnost žalobce vůči žalované, stanovenou naposledy rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], zrušil ke dni 1. 2. 2026.
4. Ve smyslu § 153a odst. 4 o. s. ř. nemuselo být pro vydání rozsudku pro uznání nařízeno jednání a došlo pouze k vyhlášení rozsudku dle § 156 o. s. ř.
5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků, jelikož účastníkům žádné náklady nevznikly.