Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částkas 15 % zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] jdoucím od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a společností [Anonymizováno] [právnická osoba]. byla uzavřena Smlouva o úvěru, kdy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena společnosti [právnická osoba]. a žalobkyně nabyla pohledávku následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi touto společností a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel se žalovanou Smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované dne [datum] úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nezaplacené jistiny úvěru ve výši [částka], dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a úroku ve výši [částka]. Žalobkyně uvedla, že po prověření schopnosti žalované úvěr splácet byl úvěr žalované poskytnut, vyplacen dne [datum] na účet žalované. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dala souhlas se zpracováním osobních údajů a také souhlas s nakládáním s jeho osobními údaji za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti, kdy žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud posoudil požadavek žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tak, aby si soud vyžádal zprávu od společnosti [právnická osoba], byla žalované na její účet v předmětném období tato částka poukázána.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud z předložených listin (smlouva o spotřebitelském úvěru, dodatek smlouvy, potvrzení o provedení transakce, výpis z účtu žalované) zjistil skutkový stav, který koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě týkajících se uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí peněžních prostředků. Stejně tak bylo z předložených listin prokázáno, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována a zároveň vyzývána k úhradě dlužné částky (smlouva o postoupení pohledávek, oznámené o postoupení pohledávek, předžalobní výzva, podací lístek). Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni nic neuhradila, když bylo případně na žalované, aby tvrdila a prokazovala opak, ale nestalo se tak.[právnická osoba] výzvě soudu žalobkyně k prověření úvěru schopnosti žalovaného uvedla skutečnosti uvedené v žalobě s tím, že doplnila, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí [částka].6. Po právním zhodnocení předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutné hledět jako na smlouvu neplatnou, neboť je zřejmé, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., když v souvislosti s tímto soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že pouhá tvrzení žalobkyně o tom, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného, nemohou obstát. Skutečnost, že žalovaná byla osobou neschopnou splácet své závazky, hovoří i skutečnost, že na shora uvedený úvěr neuhradila ničeho. Na smlouvu o úvěru tak s ohledem na shora uvedené dopadá sankce absolutní neplatnosti a z tohoto důvodu soud nárok žalobkyně vyhodnotil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, když žalobkyně prokázala, že peněžní prostředky ve výši [částka] byly žalované skutečně poskytnuty. Žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak. Současně soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná neuhradila na úvěr ničeho, když bylo případně na žalované, aby tvrdila skutečnosti a prokazovala důkazy ohledně opačného tvrzení, žalovaná však zůstala zcela nečinná. Co se týče zákonného příslušenství, soud počátek prodlení určil od [datum], když z předložených listinných důkazů vyplynulo, že poprvé byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum], kdy z dodejky [právnická osoba]. bylo zjištěno, že tato byla dána k přepravě dne [datum]. V souladu s ustanovením § 573 občanského zákoníku, pak výzva žalované byla doručena dne 529.10.2023 a nejpozději [datum] (3.den) měla žalovaná plnit. Pokud tak neučinila, dostala se od [datum] do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.7. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 34,8 % účelně vynaložených nákladů řízení (nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). Ty spočívají v soudním poplatku [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky [částka] za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva), včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková částka nákladů by tak představovala částku [částka], při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, náleží žalobkyni částka [částka].8. Pro úplnost soud uvádí, že ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka], podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.9. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.