Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 23 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 23 600 Kč od 1. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 50 898,58 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 038,62 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 176,58 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 26 220,38 Kč od 21. 1. 2026 do 28. 2. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2 620,38 Kč od 1. 3. 2026 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 26 220,38 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný zaplatil částku 74 498,58 Kč, sestávající z nesplacené jistiny 26 220,38 Kč, dlužného poplatku 33 278,20 Kč a smluvní pokuty 15 000 Kč, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 176,58 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 038,62 Kč. Žalobkyně požadovala také smluvní úrok ve výši 11,50 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně, oba z částky 26 220,38 Kč od [datum] do zaplacení. Nárok odvozovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba] Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 67 735 Kč v 21 měsíčních splátkách, z nichž prvních 20 činilo 3 226 Kč a poslední 3 215 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 87,40 % ročně a RPSN 143,13 %. Celková cena úvěru zahrnovala úrok 29 472 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1 900 Kč a cenu rozšířené doplňkové služby komfortního a flexibilního splácení 6 363 Kč. Žalovaný si zvolil hotovostní režim splácení, neuzavřel však doplňkové pojištění. Na závazek uhradil celkem 6 400 Kč, a to částku 3 400 Kč dne [datum] a částku 3 000 Kč dne [datum]. Poslední splátka byla sjednána na den [datum]. Pohledávka byla s účinností ke dni [datum] postoupena žalobkyni, která žalovaného následně vyzvala k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě ani k jejímu doplnění nevyjádřil, neuvedl žádná skutková tvrzení na svou obranu a nenavrhl žádné listiny. Soud vyšel z listin předložených žalobkyní, zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek, zákaznické karty, mzdových dokladů, tabulky umoření, postupní smlouvy včetně příslušné části její přílohy, potvrzení o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy a podacích dokladů.
3. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť věc bylo možné posoudit na základě účastníky předložených listin. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k možnosti rozhodnout věc bez nařízení jednání, a byl poučen, že se v případě nevyjádření ve stanovené lhůtě bude mít za to, že proti tomuto postupu nemá námitek. Žalovaný na výzvu nereagoval. Podle § 101 odst. 4 o. s. ř. může soud při výzvě účastníka k vyjádření o návrhu týkajícím se postupu a vedení řízení připojit doložku, že se při nevyjádření ve stanovené lhůtě předpokládá absence námitek.
4. Smluvní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je vztahem spotřebitelským. Původní věřitel vystupoval jako podnikatel poskytující spotřebitelský úvěr, kdežto žalovaný smlouvu uzavřel mimo rámec své podnikatelské činnosti. Věc se proto posuzuje podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).
5. Soud se nejprve zabýval úvěruschopností žalovaného. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posuzuje zejména schopnost spotřebitele plnit sjednané povinnosti na základě porovnání jeho příjmů, výdajů, majetkových poměrů, závazků a způsobu plnění dosavadních dluhů. Úvěr může poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení neplynou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
6. Ze zákaznické karty a mzdových dokladů soud zjistil, že žalovaný uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 45 500 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti 21 000 Kč, externí splátky 5 000 Kč a pravidelné měsíční výdaje 6 300 Kč. Žalovaný byl svobodný a bez vyživovacích povinností. Jeho příjem byl doložen výplatními páskami za říjen a listopad 2023, z nichž plynul čistý příjem 42 944 Kč, respektive 49 275 Kč. Poskytovatel tak měl před uzavřením smlouvy k dispozici informace o příjmech žalovaného a o jeho deklarovaných pravidelných výdajích a závazcích.
7. Po odečtení deklarovaných výdajů a splátek zůstával žalovanému z vlastního příjmu disponibilní zůstatek přibližně 34 200 Kč měsíčně. Měsíční splátka 3 226 Kč nepředstavovala v poměru k tomuto příjmu zátěž, kterou by žalovaný objektivně nemohl nést. Nevyšly proto najevo skutečnosti zakládající neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pozdější prodlení žalovaného samo o sobě neznamená, že by jeho úvěruschopnost nebyla při uzavření smlouvy náležitě posouzena.
8. Soud se dále z úřední povinnosti zabýval souladem smluvních ujednání s dobrými mravy. Žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč, avšak měl v době 21 měsíců uhradit částku 67 735 Kč. Celkové náklady úvěru tedy činily 37 735 Kč, tj. více než 125 % poskytnuté jistiny. Samotný smluvní úrok 29 472 Kč téměř odpovídal celé poskytnuté jistině. Další náklady tvořil poplatek za zpracování úvěru a cena rozšířené doplňkové služby ve výši 6 363 Kč. Celkové nákladové zatížení úvěru vyjadřuje RPSN ve výši 143,13 %.
9. Smlouva obsahovala rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, zpoplatněné upomínky a poplatek za zahájení vymáhání dluhu. Žalobkyně uplatnila smluvní pokutu v maximální výši 15 000 Kč, odpovídající polovině celkové výše spotřebitelského úvěru podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Dodržení tohoto limitu samo o sobě neznamená, že celková smluvní konstrukce obstojí z hlediska dobrých mravů.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se dobrým mravům zjevně příčí. Soud uzavřel, že smlouva je pro své celkové ekonomické nastavení v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný se zavázal vrátit více než dvojnásobek poskytnuté částky, přičemž zásadní část ceny úvěru představoval mimořádně vysoký smluvní úrok. K tomu přistupovala cena doplňkové služby a rozsáhlá smluvní sankční úprava. Šlo přitom o předtištěnou smlouvu sestavenou profesionálním poskytovatelem úvěrů, zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel.
11. Skutečnost, že žalovaný zvolil rozšířenou doplňkovou službu, nemění uvedený závěr. Při posouzení dobrých mravů je nutné přihlédnout k celkovému hospodářskému dopadu smlouvy, nikoli izolovaně hodnotit jednu její složku. Sjednaná cena úvěru, délka splácení, výše RPSN a následky prodlení vytvářely pro žalovaného zjevně nepřiměřenou finanční zátěž.
12. Neplatnost se v projednávané věci netýká pouze jednotlivé oddělitelné části smlouvy. Sjednaný úrok, poplatek za zpracování úvěru, cena rozšířené doplňkové služby, pravidla hotovostního splácení a sankční ujednání tvoří provázanou ekonomickou konstrukci smlouvy. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by původní věřitel uzavřel smlouvu za obdobných okolností bez těchto ujednání. Nelze proto uzavřít, že by smlouva bez neplatných ujednání obstála ve smyslu § 576 o. z. Smlouva je proto neplatná jako celek.
13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatil plněním bez právního důvodu, obohacení vydat. Podle § 2993 o. z. má strana, která plnila bez platného závazku, právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný obdržel částku 30 000 Kč a na její úhradu zaplatil 6 400 Kč. Žalobkyni proto náleží vydání bezdůvodného obohacení ve výši 23 600 Kč.
14. Tento nárok přešel na žalobkyni postoupením. Podle § 1879 o. z. může věřitel pohledávku postoupit jiné osobě i bez souhlasu dlužníka. Příloha postupní smlouvy označuje postupovanou pohledávku číslem smlouvy 570573447 a jménem žalovaného. Z potvrzení o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky plyne, že postoupení nabylo účinnosti dne [datum].
15. Oznámení o postoupení pohledávky obsahovalo také výzvu, aby žalovaný uhradil dlužnou částku do deseti dnů od doručení. Zásilka byla žalovanému odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne [datum]. Podle § 570 odst. 1 o. z. působí právní jednání vůči nepřítomné osobě okamžikem, kdy jí projev vůle dojde. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Oznámení se proto považuje za došlé žalovanému dne [datum]. Žalovaný tuto zákonnou domněnku nijak nevyvrátil.
16. Lhůta k plnění uplynula dne [datum], a žalovaný se proto dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne [datum]. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi v prodlení požadovat úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení se určuje podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. Repo sazba České národní banky k [datum] činila 3,50 %, a zákonný úrok z prodlení proto činí 11,50 % ročně. Žalobkyni náleží úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 23 600 Kč od [datum] do zaplacení.
17. Žalobkyni nenáleží smluvní úrok, poplatek, smluvní pokuta ani kapitalizované příslušenství odvozené od neplatné smlouvy. Neopodstatněn je rovněž zákonný úrok z prodlení za dobu před [datum] a v rozsahu, v němž byl požadován z částky převyšující bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 23 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od [datum] do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu ji zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně uspěla pouze s částkou 23 600 Kč a zákonným úrokem z prodlení od [datum], zatímco ve zbývající podstatné části žaloby úspěšná nebyla. S ohledem na její převážný neúspěch ve věci jí náhrada nákladů nenáleží. Žalovanému ze spisu žádné náklady řízení nevyplynuly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.