Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

30 C 232/2024

Soud: Okresní soud Plzeň-městoDatum rozhodnutí: 12. 9. 2024Č. j.: 30 C 232/2024-143Samosoudce: Mgr. David KotrbatýAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 13. 1. 2025Předmět řízení: O zaplacení 106 804,37 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPM:2024:30.C.232.2024.1
smlouva o úvěrubezdůvodné obohacení
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (45) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 98 944,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 98 944,70 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, a dále částku 420 794,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 420 794,18 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, a to vše do 12 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu návrhu na zaplacení částky 7 859,67 Kč s úrokem ve výši 4 002,46 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 6 417,08 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 762,13 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 98 944,70 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, a dále v rozsahu návrhu na zaplacení částky 58 858,44 Kč s úrokem ve výši 20 134,29 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 35 212,09 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 76 292,73 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 420 794,18 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 62 356 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 20. 3. 2024, který byl po právní moci usnesení o zrušení elektronického platebního rozkazu převeden do agendy C a nadále projednáván pod sp. zn. [spisová značka], se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 106 804, 37 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 002,46 Kč, s kapitalizovaným úrokem z provedení ve výši 6 417,08 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 108 706,83 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela dne 3. 11. 2022 s žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru č. [tel. číslo], na základě které tomuto poskytla úvěr ve výši 108 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 9,05 % ročně a poplatků splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 1 760 Kč, a to počínaje dnem 25. 12. 2022. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byl i sazebník poplatků. Žalobkyně dne 3. 11. 2022 žalovanému poskytla úvěr v plné výši, a to převodem na jeho účet. Kredibilita žalovaného byla prověřena na základě jím poskytnutých informací, kdy byly zároveň kontrolovány veškeré dostupné údaje v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informační, informační rejstřík a registr Ministerstva vnitra ČR. Žalobkyně rovněž vycházela z potvrzení o výši příjmu žalovaného, přičemž jeho výdaje odhadla na základě historických dat ČSÚ. Žalovaný svou povinnost splácet úvěr neplnil řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně dopisem ze dne 27. 9. 2023 celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Dluh žalovaného sestává z nesplacené jistiny ve výši 104 704,37 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni zesplatnění ve výši 4 002,46 Kč, poplatků ve výši 2 100 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni 29. 2. 2024 ve výši 6 417,08 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.

2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 18. 3. 2024, který byl po právní moci usnesení o zrušení elektronického platebního rozkazu převeden do agendy C a nadále projednáván pod sp. zn. [spisová značka], se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 489 652, 62 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 134, 29 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 35 212,09 Kč a úrokem z prodlení ve výší 15 % ročně z částky 497 086,91 Kč. Návrh odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela dne 3. 5. 2022 s žalovaným jako úvěrovaným smlouvu úvěru č. [tel. číslo], na základě které tomuto poskytla úvěr ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal posunutý úvěr včetně úroku ve výši 10,90 % ročně a poplatků splatit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 7 539,23 Kč, a to počínaje dnem 25. 6. 2022. Nedílnou součástí smlouvy byl i sazebník poplatků. Žalobkyně úvěr v plné výši poskytla žalovanému dne 3. 5. 2022 bezhotovostním převodem prostředků na jeho běžný účet. Kredibilita žalovaného pak dle tvrzení žalobkyně měla být ověřena stejným způsobem jako u úvěrové smlouvy č. [tel. číslo]. Žalovaný ani v tomto případě úvěr nehradil řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně dopisem ze dne 28. 8. 2023 prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Celková pohledávka žalobkyně pak sestává z nesplacené jistiny ve výši 476 952,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 20 134,29 Kč, poplatku ve výši 2 700 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 35 212, 09 Kč ke dni 29. 2. 2024. Žalovaný ani v tomto případě na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 5. 2024, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 21. 8. 2024, rozhodl o spojení věcí vedených pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] ke společnému řízení pod sp. zn. [spisová značka].

4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 7. 2024, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 21. 8. 2024, byla žalovanému s ohledem na jeho neznámý pobyt ustanovena opatrovnice v osobě [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokátky se [adresa].[právnická osoba] výzvám soudu žalobkyně následně doplnila skutková tvrzení svými podáními ze dne 27. 5. 2024 a 19. 8. 2024, kdy zejména uvedla, že jak u uvěrové smlouvy č. [tel. číslo], tak i u úvěrové smlouvy č. [tel. číslo] postupovala zcela v souladu se zákonnými podmínkami zakotvenými v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když vycházela z informací jí poskytnutých samotným žalovaným v žádostech o úvěr ze dne 3. 11. 2022, resp. 3. 5. 2022, kde byly konkrétní údaje o jeho rodinném stavu, vzdělání, způsobu bydlení, pracovním poměru, a to včetně čistého příjmu a celkového příjmu domácnosti. Žalobkyně dle svého tvrzení následně doplnila tyto informace i daty získanými z interních a externích databází, jejichž výsledkem však nedisponuje. U smlouvy č. [tel. číslo] byl zjištěn celkový průměrný čistý příjem žalovaného za 12 měsíců před uzavřením smlouvy v částce 220 315 Kč, u úvěrové smlouvy č. [tel. číslo] pak měl činit čistý příjem žalovaného za šest měsíců před uzavřením smlouvy částku 97 553 Kč. U obou smluv o úvěru žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěry na základě disponibilní částky, k jejímuž výpočtu vycházela ze životního minima stanoveno v nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima, kdy dospěla v částce 11 573,50 Kč u smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] a částce 7 336,22 Kč u úvěrové smlouvy č. [tel. číslo]. Po odečtení interních splátek ve výši 6 968,56 Kč a odhadnutých životních nákladů ve výši 11 573,50 Kč od čistého příjmu žalovaného ve výši 21 171 Kč pak disponibilní zůstatek činil u úvěrové smlouvy č. [tel. číslo] Kč 3 174, 94 Kč a u úvěrové smlouvy č. [tel. číslo] činil disponibilní zůstatek 12 566,78 Kč, když tento žalobkyně vypočetla odečtením životních nákladů ve výši 7 336,22 Kč při interních i externích splátkách od čistého příjmů žalovaného ve výši 19 903 Kč. Zároveň specifikovala i dluhy na poplatcích ve výši 2 100 Kč, resp. 2 700 Kč, když tyto byly vypočteny dle platného sazebníku poplatků. Totožnost žalovaného byla ověřena z povolení k trvalému pobytu č. ZC139836, a to osobně zaměstnankyní žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na smlouvu úvěru č. [tel. číslo] uhradil celkem částku 9 055,30 Kč a na úvěrovou smlouvu č. [tel. číslo] celkem částku 79 205,82 Kč, což vyplývá z předložených výpisů z úvěrových účtů a platební historie. K ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně dále doplnila, že vycházela i z doložených výpisů z běžného účtu žalovaného z období před uzavřením obou úvěrových smluv a měla tak dostatečný přehled o veškerých jeho finančních transakcích. Ověřený příjem žalovaného byl dostatečný k poskytnutí obou úvěrových smluv, a nebylo tak zapotřebí ověřovat jím uvedený celkový příjem domácnosti v částce 60 000 Kč, resp. 80 000 Kč. Zároveň odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], kdy v případě, že žalovaný byl schopen úvěr č. [tel. číslo] dlouhodobě splácet, nebyla naplněna podmínka pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy, tedy, že musí být postaveno na jisto, že žalovaný jako spotřebitel úvěr splácet schopen nebyl.6. Opatrovnice žalovaného primárně namítla, že žalobkyně při poskytování obou úvěrů nedostatečně posoudila kredibilitu žalovaného, když z jí předložených důkazů je patrné, že tento je cizí státní příslušník, který bydlí na ubytovně, má uzavřen pracovní poměr na dobu určitou, z čehož plyne, že po dobu splácení úvěru nebude mít zajištěn trvalý příjem. Zároveň není jakkoli doložen celkový příjem domácnosti uvedený v žádostech o úvěr a po doložení výpisu z účtu žalovaného za rok 2022 je pak jednoznačně patrné, že měsíční zůstatky na účtu byly naprosto minimální, resp. většinou minusové.7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z nesporných tvrzení žalobkyně a opatrovnice žalovaného vyplynulo, že žalovaný uhradil na úvěrovou smlouvu č. [tel. číslo] částku 79 205,89 Kč a na úvěrovou smlouvu č. [tel. číslo] částku 9 055, 30 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] uplynulo, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaný, kdy žalovaný smlouvu osobně elektronicky podepsal na tabletu po ověření jeho totožnosti z průkazu o povolení trvalého pobytu občana EU na území ČR. Na základě shora uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 500 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve 120 měsíčních splátkách po 7 539,23 Kč počínaje dnem 25. 6. 2022, a to včetně poplatků a úroku sjednaného ve výši 10,90 % ročně. Celková částka k úhradě činila 834 144,06 Kč. V článku III. bodu 4 byly sjednány poplatky ve výši 1 295 Kč při poskytnutí úvěru, 50 Kč za každé vyhotovení výpisu z úvěrového účtu na žádost klienta, 100 Kč za každou změnu data měsíční splátky, 200 Kč za vedení pohledávky v případě ukončení smlouvy o vedení běžného účtu určeného ke splácení dluhu, 600 Kč za zaslání každé písemné upomínky a 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný. Shora uvedené vyplynulo i ze sazebníku poplatků. Z výpisu z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že tento celý úvěr ve výši 500 000 Kč čerpal bezhotovostně dne 3. 5. 2022. Z výpisu z úvěrového účtu bylo dále zjištěno, že žalovaný uhradil v období červen 2022 až únor 2023 vždy měsíčně splátku á 7 539,23 Kč, v březnu 2023 splátku 6 859,23 Kč, v květnu 2023 splátku ve výši 4 493,53 Kč. Z oznámení ze dne 30. 8. 2023 bylo zjištěno, že ke uvedenému dni žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. [jméno FO] dni zesplatnění měla celková dlužná pohledávka činit 500 475, 68 Kč. Zástupce žalobkyně pak dne 29. 2. 2024 vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky v celkové výši 534 999 Kč.8. Ohledně posouzení kredibility žalovaného ze strany žalobkyně pak bylo ze žádosti o úvěr ze dne 3. 5. 2022 zjištěno, že žalovaný měl být zaměstnán na dobu určitou, a to do 13. 10. 2022, přičemž svou bytovou potřebu uspokojoval na ubytovně na adrese [jméno FO] [Anonymizováno], [adresa]. Průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce měl činit 19 903 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti 60 000 Kč, přičemž počet zdrojů příjmu byl uveden v počtu jedna. Srážky ze mzdy a ani jiné měsíční splátky nebyly zjištěny. Počet vyživovaných osob byl uveden jako 0. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 3. 5. 2022 vyplynulo, že celkový čistý příjem žalovaného za posledních šest měsíců činil 97 553 Kč (tj. 16 259 Kč měsíčně). Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 1. 2022 do 30. 4. 2022 má soud za prokázané, že konečný zůstatek k 31. 1. 2022 činil 653,42 Kč, ke dni 28. 2. 2022 153,49 Kč, ke dni 31. 3. 2022, 2 189,61 Kč a ke dni 30. 4. 2022 293, 15 Kč.9. Ze smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] bylo dále zjištěno, že tato byla uzavřena dne 3. 11. 2022 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, kdy tento podepsal úvěrovou smlouvu elektronicky na tabletu po předchozím ověření jeho totožnosti z průkazu o povolení k trvalému pobytu. Na základě předmětné úvěrové smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 108 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit včetně poplatku a úroku ve výši 9,05 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 1 760,02 Kč počínaje dnem 25. 12. 2022. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila 155 377,05 Kč. V článku III. bodě 4 byly sjednány poplatky shodně jako u úvěrové smlouvy č. [tel. číslo] s tím, že za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 1 995 Kč. Shodná zjištění pak soud učinil i ze sazebníku poplatků, který byl nedílnou součástí shora uvedené smlouvy o úvěru. Z výpisu z běžného účtu žalovaného má soud za prokázané, že tento celý úvěr čerpal v částce 108 000 Kč dne 3. 11. 2022 bezhotovostně. Z oznámení žalobkyně ze dne 29. 9. 2023 vyplynulo, že tato celý úvěr ke shora uvedenému dni zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě, když celková dlužná částka činila 111 014,78 Kč. Zástupce žalobkyně pak dne 29. 2. 2024 vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky v celkové výši 117 223,91 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu a platební historie bylo zjištěno, že žalovaný na předmětnou úvěrovou smlouvu uhradil v prosinci 2022 částku 1 760 Kč, v lednu 2023 částku 1 760 Kč, v únoru 2023 částku 1 760 Kč, v březnu 2023 částku 1 585, 02 Kč a v květnu 2023 částku 1 590 Kč a 600 Kč.10. Ohledně kredibility žalovaného soud opětovně vycházel ze žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne 3. 11. 2022, kde žalovaný uvedl, že je v pracovním poměru na dobu neurčitou do 13. 10. 2023 s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 21 717 Kč, přičemž celkově čistý měsíční příjem domácnosti měl činit již 80 000 Kč, náklady na bydlení 0 Kč a počet příjmů jeden. Srážky ze mzdy a jiné měsíční splátky měly být nulové a počet vyživovaných osob rovněž 0. Z interního dokumentu nazvaného vyjádření k posouzení úvěruschopnosti pak vyplynulo, že žalovaný měl saturovat svou bytovou potřebou v pronajatém bytě na adrese [jméno FO] [Anonymizováno] [adresa], když se jedná o ubytovnu. Interní splátky měly činit 6 968,56 Kč měsíčně. Z potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne 3. 11. 2022 vyplynulo, že čistý příjem za 12 měsíců před poskytnutím úvěru činil 229 315 Kč (tj. 19 110 Kč). Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období květen 2022 až říjen 2022 soud dále zjistil, že ke dni 31. 5. 2022 činil zůstatek 6 447,12 Kč, když ke dni 3. 5. 2022 žalovaný načerpal částku 500 000 Kč na základě dříve uzavřené úvěrové smlouvy č. [tel. číslo]. Konečný zůstatek ke dni 30. 6. 2022 činil částku 725,62 Kč, ke dni 31. 7. 2022 částku -6 251,58 Kč, ke dni 31. 8. 2022 částku -9 066,13 Kč, ke dni 30. 9. 2022 částku -8 957,70 Kč a ke dni 30. 10. 2022 částku -8 871,68 Kč.11. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1 2014, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně.14. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala kredibilitu žalovaného při uzavírání obou úvěrových smluv specifikovaných shora, kdy i přes doplněná skutková tvrzení k výzvě soudu a po poučení soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při ústním jednání dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a z tohoto důvodu jsou smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] a č. [tel. číslo] absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice doložila listinnými důkazy, jakým způsobem ověřovala příjem žalovaného, když se jednalo zejména o potvrzení o příjmu za 6, resp. 12 měsíců předcházejících uzavření úvěrových smluv, nicméně nedoložila výpis lustrací z bankovních a nebankovních registrů, kdy zároveň rezignovala na jakékoliv zjišťování či ověřování výdajové stránky žalovaného, když pouze dosadila jako výdajovou částku tehdy aktuální výši životního minima. Takovýto postup pak bez dalšího nelze akceptovat i s ohledem na výši jistin úvěrů v částce 500 000 Kč, resp. 108 000 Kč. Žalobkyně rovněž nesprávně vyhodnotila i informace z výpisů z běžného účtu žalovaného za několik měsíců před uzavřením úvěrových smluv, ze kterých bylo možné jednoznačně seznat finanční poměry žalovaného, a to především způsob jeho hospodaření, kdy žalovaný pravidelně končil ke konci měsíčně se zůstatky v řádu několika set korun, resp. se zápornými zůstatky. Rovněž náklady žalovaného na bydlení nebyly žádným způsobem zjištěny ani ověřeny, a to vše za situace, kdy žalobkyni bylo patrno, že žalovaný uzavřel a čerpal oba úvěry v krátkém časovém rozmezí. Je tedy zcela patrné, že žalovaný nebyl schopen se svým příjmem vystačit, kdy splátky úvěru č. [tel. číslo] byl schopen od měsíce listopadu 2022 hradit toliko z důvodu uzavření další úvěrové smlouvy se žalobkyní.15. Je nutno zdůraznit, že shora citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinností dle ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR - Finance, kde se mimo jiné uvádí, že „články 8 a 23 směrnice Evropské parlamentu a Rady EU č. 2008/48/OES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splní požadavky tohoto článku 23. články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se ex officio otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení vyvodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost obou úvěrových smluv.16. Shora uvedený závěr pak platí i při aplikaci aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR ohledně posouzení kredibility úvěrovaných, zejména rozsudku sp. zn. [spisová značka], kdy z provedeného dokazování zcela jednoznačně vyplynulo, že nejenže žalobkyně kredibilitu žalovaného řádně nezkoumala, ale tento nebyl úvěry ani schopen splatit, resp. splácet, když k úhradě splátek dříve uzavřené úvěrové smlouvy zcela nepochybně použil prostředky z úvěrové smlouvy uzavřené s odstupem několika měsíců poté. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že splátky z této úvěrové smlouvy žalovaný přestal být záhy schopen hradit rovněž a na svém běžném účtu se dostal do několikatisícových záporných zůstatků. Z důkazního řízení je tedy patrné, že zde byly materiálně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, resp. splatit.17. S ohledem na shora uvedené se tak žalobkyni dostalo během ústního jednání poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. o tom, že věc lze po právní stránce posoudit jinak, a to dle předpisů o bezdůvodném obohacení. Soud pak skutečně vyhodnotil dané závazkové vztahy mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 2991 a n. občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, když v rámci důkazního řízení bylo prokázáno a mezi stranami to bylo ostatně nesporným, že ze strany žalobkyně byla na základě první úvěrové smlouvy poskytnuta žalovanému částka 500 000 Kč, když tento postupně na splátkách uhradil částku 79 205,82 Kč, kdy k úhradě tak zbývá částka 420 794,18 Kč, a na základě druhé úvěrové smlouvy byla žalobkyní vyplacena žalovanému žalobkyní částka 108 000 Kč, přičemž tento celkem uhradil částku 9 055,30 Kč, tedy k úhradě zbývá částka 98 944,70 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku (závazků), má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení pak soud stanovil od výzvy zástupce žalobkyně k úhradě dluhu, když nebyla na místě aplikace příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a na to navazující judikatury Nejvyššího soudu ČR, viz např. rozsudek [spisová značka], když v řízení nebylo prokázáno, že by dlužník úvěr hradil dle svých možností a schopností. S ohledem na majetkovou situaci žalovaného bylo stanoveno plnění ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 12 měsíců od právní moci rozsudku, když soud poskytl žalovanému toto dobrodiní s tím, aby tento měl dostatek času k úhradě dlužné pohledávky, když takto stanovená pariční lhůta žádným způsobem nemůže negativně zasáhnout do majetkové sféry žalobkyně, která je prosperující obchodní společností dlouhodobě etablovanou na českém bankovním trhu.18. Ve zbývající části předmětu řízení pak byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.19. Výrok o náhradě nákladů řízení vyhází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci z větší části úspěšná, má právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Žalobkyně byla úspěšná co do 80 % předmětu řízení, když celkem předmět řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku činil 701 068,64 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky 561 325, 10 Kč, kdy po odečtení úspěchu žalovaného (20 %), má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 60 %. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají z celkového zaplaceného soudního poplatku ve výši 23 460 Kč (4 273 Kč + 19 187 Kč), z jednoho úkonu právní služby po 5 380 Kč za přípravu a převzetí zastoupení ve věci, kde byla původně předmětem řízení částka 106 804,37 Kč, jeden úkon právní služby po 10 220 Kč v případě žaloby, kde byla předmětem řízení původně částka 479 652,62 Kč, čtyř úkonů právní služby pro 10 660 Kč (tj. 42 640 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za podání žaloby, zaslání předžalobní upomínky, vyjádření ve věci k výzvě soudu a účast na ústním jednání, když v této souvislosti soud uvádí, že jako účelně vynaloženými náklady neshledal zaslání dvou předžalobních upomínek, když tyto zástupce žalobkyně zasílal dne 29. 2. 2024, kdy tomuto nebránila žádná skutečnost, aby předžalobní upomínka byla zaslána tolika jedna, a rovněž bylo na místě se obou nároků uplatněných původně dvěma návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu domáhat v rámci jednoho žalobního návrhu, když tyto byly soudu doručeny soudu s odstupem toliko dvou dnů, dále šesti režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovného ve výši 1 415 Kč na trase [adresa] a zpět k ústnímu jednání, zameškaného času na cestě k ústnímu jednání v délce šesti půl hodin, tj. 600 Kč a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 13 032 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 98 547 Kč, přičemž 60 % činí 62 356 Kč. Lhůta k plnění byla s ohledem na majetkové poměry žalovaného určena v délce šesti měsíců ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací