Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 592 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 13 471 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 799 Kč od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Soud vrátí žalobkyni přeplatek na soudním poplatku ve výši 254 Kč, a to po právní moci tohoto rozsudku z účtu soudu na účet žalobkyně č. [č. účtu].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 17 799 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení, dále částku 2 500 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky a částku 764 Kč jako dosud neuhrazenou smluvní pokutu. Celkem tedy žalobkyně uplatnila peněžité plnění 21 063 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný prostřednictvím jejích internetových stránek požádal o poskytnutí zápůjčky, zvolil její výši a splatnost, vyplnil osobní údaje, potvrdil seznámení se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami, předložil doklad totožnosti, ověřil svou totožnost korunovou platbou a uzavřel smlouvu zadáním PIN kódu zaslaného na telefonní číslo. Žalobkyně žalovanému poskytla částku 13 600 Kč. Žalovaný se měl zavázat zaplatit vedle jistiny také poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 199 Kč, celkem tedy 17 799 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil 6 008 Kč, tuto částku však započetla na smluvní pokutu, která do dne podání návrhu dosáhla 6 772 Kč; na smluvní pokutě proto dále požadovala 764 Kč. Za pět písemných upomínek žalobkyně požadovala 2 500 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval a nenavrhl žádné splátky ani delší dobu plnění.
3. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby konkretizovala, z jakých údajů a podkladů vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ve svém vyjádření uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Současně navrhla, aby soud žalovanému alespoň uložil vrátit peněžité prostředky, které od žalobkyně přijal.
4. Soud rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v návrhu. Žalovaný byl vyzván, aby se k rozhodnutí věci bez jednání vyjádřil, a byl poučen o následku své nečinnosti; ve stanovené lhůtě nereagoval. Podmínky § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř., proto byly splněny.4. Ze smlouvy označené jako „Smlouva o zápůjčce“ soud zjistil, že žalobkyně jako věřitelka poskytla žalovanému jako klientovi bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku ve výši 13 600 Kč. Žalovaný se vedle vrácení jistiny zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 199 Kč. Celková částka splatná žalovaným tak činila 17 799 Kč. Smlouva uvádí splatnost celé této částky dne [datum]. Žalovaný měl smlouvu potvrdit dne [datum], žalobkyně dne [datum].
5. Ze stejné smlouvy soud dále zjistil, že sjednaná zápůjční úroková sazba činila 0 %, avšak při řádném a včasném nesplacení měla být žalovanému účtována částka 4 199 Kč jako poplatek. Ve smlouvě byla uvedena roční procentní sazba nákladů ve výši 1 689 %. Pro případ prodlení smlouva obsahovala ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a o právu žalobkyně požadovat náklady spojené s prodlením podle sazebníku.
6. Z článku 1.6 smlouvy soud zjistil, že platby žalovaného měly být podle smluvního ujednání započítávány nejprve na náklady spojené s uplatněním pohledávky, následně na úrok z prodlení, smluvní pokuty, poplatky a teprve poté na jistinu.
7. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně pokládala poskytnutí peněžité zápůjčky fyzické osobě za spotřebitelský úvěr a ve svých podmínkách odkazovala na zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podmínky dále stanovily, že klient při registraci uvádí údaje o své majetkové situaci, závazcích a platební morálce a že žalobkyně může údaje ověřovat v databázích. Z podmínek však neplyne, jaké konkrétní údaje žalobkyně od žalovaného před uzavřením smlouvy skutečně získala, jak je ověřila a jaký učinila závěr o jeho schopnosti úvěr splácet.
8. Z článku 3.4 a 3.8 všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně opětovně sjednala pořadí započítávání plateb nejprve na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokuty a úroky, a až následně na jistinu. Všeobecné obchodní podmínky také stanovily poplatek 500 Kč za každou písemnou upomínku.
9. Z přehledu plateb na účtu žalobkyně soud zjistil, že dne [datum] byla z účtu žalobkyně odeslána částka 13 600 Kč na účet vedený na jméno žalovaného. Zpráva k platbě uvádí, že šlo o identifikaci klienta a poskytnutí zápůjčky.
10. Ze sdělení [právnická osoba]., soud zjistil, že účet, na který žalobkyně dne [datum] odeslala částku 13 600 Kč, byl veden na žalovaného. Banka rovněž potvrdila připsání částky 13 600 Kč na tento účet uvedeného dne.
11. Z listiny obsahující jednotlivé upomínky soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila upomínky a výzvy k úhradě datované [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. V upomínkách žalobkyně postupně vyčíslovala dluh žalovaného od 18 685 Kč do 25 023 Kč. Listina však zachycuje pouze obsah jednotlivých upomínek; sama o sobě nedokládá jejich odeslání ani doručení žalovanému.
12. Z předžalobní výzvy datované [datum] soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 26 032 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 121 Kč. Výzva uváděla třídenní lhůtu k plnění. Z podacího lístku soud zjistil, že tato zásilka byla dne [datum] předána provozovateli poštovních služeb k doručení na adresu žalovaného.
13. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soud zjistil, že žalobkyně tvrdila splatnost jistiny a poplatku dne [datum], ačkoli smlouva předložená žalobkyní uvádí splatnost dne [datum]. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by mezi stranami bylo uzavřeno ujednání o odkladu nebo změně splatnosti.
14. Z téhož návrhu soud zjistil, že žalobkyně sama uvedla přijetí částečné úhrady 6 008 Kč od žalovaného. Tuto úhradu žalobkyně podle svého tvrzení nezapočetla na jistinu, nýbrž na smluvní pokutu.18. Na základě uvedených listin soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] částku 13 600 Kč. Závazek žalovaného měl podle smlouvy zahrnovat vedle jistiny také poplatek ve výši 4 199 Kč a měl být splněn dne [datum]. Žalobkyně neprokázala, že by splatnost byla následně změněna na den [datum].19. Soud dále uzavřel, že žalobkyně přijala od žalovaného částku 6 008 Kč. Toto tvrzení učinila sama žalobkyně a použila je při výpočtu žalované smluvní pokuty. Žalobkyně však tuto úhradu podle smluvního pořadí započítala na smluvní pokutu, nikoli na jistinu.20. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila konkrétní údaje o příjmech, pravidelných výdajích, závazcích, majetku, rodinných poměrech nebo platební historii žalovaného, z nichž při uzavření smlouvy vycházela. Neuvedla ani, z jakých dokladů, databází či jiných zdrojů tyto údaje získala, jak je ověřila a jaký byl výsledek jejího vyhodnocení. Přes výslovnou výzvu soudu odmítla skutková tvrzení v tomto směru doplnit.21. Soud z listin rovněž zjistil, že žalovaný nesplnil závazek v krátké smluvně sjednané době a žalobkyně krátce po sjednané splatnosti vyhotovovala opakované upomínky. Žalobkyně netvrdila, že by k neplnění došlo až v důsledku pozdější, mimořádné a nepředvídatelné změny poměrů žalovaného.22. Vzhledem k povaze smlouvy, postavení žalobkyně jako podnikatele poskytujícího peněžité zápůjčky a absenci tvrzení o podnikatelském účelu žalovaného soud posoudil smluvní vztah jako spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“). Žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).23. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ se posuzují zejména příjmy, výdaje, závazky, majetkové poměry a způsob plnění dosavadních dluhů spotřebitele.24. Žalobkyně, která z existence smlouvy vyvozuje nárok na smluvní poplatek, smluvní pokutu a náklady upomínek, neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného skutečně a řádně posoudila. Její obecné tvrzení v návrhu, že si vyžádala informace a ověřila je, nemůže bez konkretizace a bez podkladů postačovat. Samotná smluvní a podmínková prohlášení žalovaného o jeho schopnosti splácet nenahrazují posouzení, které byla žalobkyně povinna učinit jako poskytovatelka úvěru.25. Soud přitom nezaložil závěr o neplatnosti pouze na formálním nedostatku postupu žalobkyně. K závěru o existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného splácet úvěr přispívá i to, že závazek ve výši 17 799 Kč měl být uhrazen v krátké době a žalovaný jej nesplnil; žalobkyně již bezprostředně poté vyhotovovala upomínky. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by platební neschopnost žalovaného byla následkem okolnosti vzniklé až po uzavření smlouvy.26. Soud proto uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je smlouva v takovém případě neplatná; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.27. Důsledkem neplatnosti smlouvy je, že žalobkyni nevznikl nárok na poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokutu, náklady sjednané za upomínky ani na další plnění založená výlučně neplatnou smlouvou. Žalobkyni náleží pouze vrácení té části poskytnuté jistiny, která dosud nebyla uhrazena. Tento závěr odpovídá § 87 odst. 1 ZSÚ jako zvláštní úpravě vůči § 2991 a § 2993 o. z.28. Žalovaný přijal částku 13 600 Kč. Žalobkyně připustila, že od žalovaného přijala 6 008 Kč. Smluvní ujednání o pořadí započtení plateb nemůže při neplatnosti smlouvy obstát. Částku 6 008 Kč proto bylo nutno započítat na poskytnutou jistinu. Dosud nevrácená jistina činí 7 592 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.29. Ve zbytku, tedy co do částky 13 471 Kč, soud žalobu zamítl. Tato část představuje jednak částku, kterou žalobkyně bez právního důvodu požadovala jako poplatek, smluvní pokutu a náklady upomínek, jednak část již uhrazené jistiny, kterou žalobkyně původně započetla na neexistující smluvní sankce.30. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však v řízení netvrdil ani nedoložil žádné okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení splátek nebo delší lhůty k plnění. Soud proto neshledal podklad pro uložení plnění ve splátkách a uložil žalovanému zaplatit částku 7 592 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.31. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od [datum]. Smluvní ujednání o splatnosti však pro neplatnost smlouvy nemůže založit prodlení žalovaného. Ani předžalobní výzva nemůže sama o sobě nahradit určení doby plnění podle § 87 ZSÚ. Podle § 1970 o. z. lze úrok z prodlení požadovat až tehdy, je-li dlužník v prodlení s peněžitým dluhem. Prodlení žalovaného před určením jeho povinnosti vrátit dosud neuhrazenou jistinu nebylo zjištěno. Soud proto žalobu v části požadovaného úroku z prodlení zamítl.32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla úspěch pouze co do částky 7 592 Kč ze žalovaných 21 063 Kč, tedy přibližně z 36,04 %. Žalovaný byl úspěšný přibližně z 63,96 %. Žalovaný však náhradu žádných nákladů nepožadoval a ze spisu nevyplynulo, že by mu náklady vznikly.33. Předžalobní výzva byla podle podacího dokladu odeslána více než sedm dnů před zahájením řízení, a podmínka § 142a o. s. ř. je proto splněna. Tato skutečnost však nemůže překlenout převážný neúspěch žalobkyně ve věci. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.34. Žalobkyně zaplatila na soudním poplatku (dále jen „SOP“) částku 1 308 Kč. Základem poplatku byl součet žalovaných peněžitých plnění ve výši 21 063 Kč; poplatková povinnost činila podle § 6 odst. 1, 2 a 7 a položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, částku 1 054 Kč.35. Žalobkyně tedy zaplatila SOP o 254 Kč více, než činila její poplatková povinnost. Podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soud přeplatek vrátí, převyšuje-li částku 50 Kč. Soud proto rozhodl o vrácení přeplatku SOP ve výši 254 Kč žalobkyni na účet označený v návrhu.