Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 42 973,65 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 42 973,65 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3 049 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 42 973,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 17. 10. 2025 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný, státní občan [Anonymizováno], byl u žalobkyně veden jako pojištěnec z titulu výkonu samostatné výdělečné činnosti na území České republiky. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku žalobkyně zjistila, že žalovaný výkon této činnosti přerušil ke dni [datum]. V době od [datum] do [datum] byl žalovaný zaměstnán u společnosti [právnická osoba], pouze v tomto časově omezeném období byl opět účasten českého veřejného zdravotního pojištění, přičemž tehdy zdravotní služby nečerpal. V ostatních rozhodných obdobích, tj. od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum], žalovaný již nebyl pojištěncem žalobkyně. Přesto žalobkyni nevrátil jí vydaný Evropský průkaz zdravotního pojištění (dále jen „EHIC“) a při poskytování zdravotních služeb se jím nadále prokazoval. Žalobkyně na základě takto uplatněného EHIC uhradila poskytovatelům zdravotních služeb náklady v celkové výši 42 973,65 Kč. Žalovaný přes výzvy žalobkyně, včetně předžalobní upomínky, tuto částku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez jednání souhlasí. U žalobkyně byl dán výslovný souhlas; u žalovaného se s ohledem na poučení podle § 101 odst. 4 o. s. ř. uplatnila domněnka, že proti takovému postupu nevznáší námitky. Skutková zjištění bylo možné učinit jen z listin založených ve spise, a byly proto splněny podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání.
4. S ohledem na [Anonymizováno] státní příslušnost žalovaného se soud zabýval rovněž mezinárodní pravomocí. Podle čl. 7 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, přepracované znění (dále jen „nařízení Brusel I bis“), lze ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti žalovat u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. V dané věci ke škodné události došlo na území České republiky, kde žalovaný neoprávněně čerpal zdravotní služby a kde žalobkyni vznikla majetková škoda jejich úhradou. Mezinárodní pravomoc českých soudů je proto dána.
5. Místní příslušnost zdejšího soudu je založena § 87 písm. b) o. s. ř., podle něhož je vedle obecného soudu žalovaného příslušný rovněž soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy. Žalobkyni vznikla škoda v obvodu zdejšího soudu, kde se nachází její příslušné regionální pracoviště a účtárna, z níž byly náklady neoprávněně čerpaných zdravotních služeb hrazeny.
6. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný přerušil výkon samostatné výdělečné činnosti ke dni [datum]. Z údajů evidence žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný byl v době od [datum] do [datum] zaměstnán u společnosti [právnická osoba]; v tomto období však žádné zdravotní služby nečerpal. Z přehledu úhrad zdravotní péče soud zjistil, že žalovaný v době od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] čerpal zdravotní služby s použitím EHIC vydaného žalobkyní a že žalobkyně za tyto služby poskytovatelům zdravotních služeb uhradila celkem 42 973,65 Kč.
7. Z výzev k úhradě nákladů za vyčerpanou zdravotní péči, z předžalobní upomínky a z dokladů o jejich doručení soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby opakovaně vyzývala k dobrovolnému splnění dluhu. Žalovaný na výzvy nereagoval a žalovanou částku neuhradil ani do rozhodnutí soudu, jak žalobkyně potvrdila svým podáním ze dne [datum].
8. Provedené listiny tvoří ucelený a vzájemně souladný podklad pro skutková zjištění soudu. Jejich pravost, správnost ani obsah žalovaný nijak nezpochybnil. Soud je proto hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. jako věrohodné a dostatečné.
9. Pro právní posouzení věci je rozhodné české právo. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) se pro mimosmluvní závazkové vztahy z civilních deliktů použije právo země, kde škoda vznikla. V posuzované věci vznikla přímá majetková škoda žalobkyni v České republice tím, že zde uhradila náklady zdravotních služeb, které žalovaný neoprávněně čerpal. Ze spisu nevyplynuly žádné okolnosti zakládající použití výjimky z tohoto pravidla.
10. Ve vztahu k účasti žalovaného na systému veřejného zdravotního pojištění soud vycházel ze zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“), a z přímo použitelných předpisů Evropské unie.
11. Podle čl. 11 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „koordinační nařízení“) osoby, na které se toto nařízení vztahuje, podléhají právním předpisům pouze jediného členského státu. Podle čl. 11 odst. 3 písm. a) koordinačního nařízení se na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou v členském státě vztahují právní předpisy tohoto členského státu.
12. Podle § 3 odst. 2 písm. c) bodu 7 zákona o veřejném zdravotním pojištění zdravotní pojištění osoby bez trvalého pobytu na území České republiky zaniká dnem, kdy Česká republika podle koordinačních nařízení přestala být příslušná k jejímu zdravotnímu pojištění. Žalovaný po přerušení samostatné výdělečné činnosti již v rozhodných obdobích nebyl pojištěncem žalobkyně; výjimkou bylo toliko období jeho zaměstnání od [datum] do [datum], v němž zdravotní služby nečerpal.
13. Podle § 10 odst. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění je osoba samostatně výdělečně činná povinna oznámit příslušné zdravotní pojišťovně zahájení a ukončení samostatné výdělečné činnosti nejpozději do osmi dnů. Podle § 12 písm. j) bodu 1 téhož zákona je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění podle § 3 odst. 2 písm. c) tohoto zákona.
14. Informační povinnost žalovaného vyplývala rovněž z čl. 76 odst. 4 koordinačního nařízení, podle něhož musí dotčené osoby co nejdříve informovat příslušné instituce o každé změně osobní situace ovlivňující jejich právo na dávky. Podle čl. 3 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, jsou dotčené osoby povinny předat příslušné instituci informace, dokumenty a podpůrné doklady nezbytné pro určení použitelných právních předpisů a jejich povinností.
15. Žalovaný uvedené povinnosti porušil. EHIC žalobkyni po zániku českého veřejného zdravotního pojištění nevrátil a následně jej v rozhodných obdobích použil k čerpání zdravotních služeb. Věděl, případně při zachování obvyklé míry opatrnosti vědět musel, že po přerušení samostatné výdělečné činnosti a mimo krátké období zaměstnání není pojištěncem žalobkyně a není oprávněn průkaz používat.
16. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Podle § 2911 občanského zákoníku se při porušení zákonné povinnosti presumuje zavinění z nedbalosti.
17. V posuzovaném případě byly splněny všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu. Žalovaný porušil zákonnou povinnost vrátit průkaz pojištěnce po zániku své účasti na veřejném zdravotním pojištění a průkaz dále neoprávněně užíval. Žalobkyni vznikla škoda v rozsahu skutečně uhrazených nákladů zdravotních služeb, tedy ve výši 42 973,65 Kč. Mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody existuje přímá příčinná souvislost, neboť právě použití nevráceného EHIC vyvolalo úhradu zdravotních služeb žalobkyní. Zavinění žalovaného se presumuje a žalovaný tuto domněnku nijak nevyvrátil.
18. Žalobkyni proto vzniklo právo na náhradu škody v penězích podle § 2951 odst. 1 občanského zákoníku. Soud žalobě v části jistiny ve výši 42 973,65 Kč vyhověl.
19. Žalobkyně žalovanému poskytla přiměřenou lhůtu k dobrovolnému plnění. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne [datum]. Podle § 573 občanského zákoníku se má za to, že taková zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne [datum]. Žalobkyní poskytnutá čtrnáctidenní lhůta marně uplynula dne [datum]. Žalovaný se tak od [datum] ocitl v prodlení podle § 1968 občanského zákoníku.
20. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníkovi v prodlení požadovat úrok z prodlení. Jeho výše se určuje podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. Úrok z prodlení odpovídá repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž prodlení vzniklo, zvýšené o osm procentních bodů. Repo sazba platná ke dni [datum] činila 3,50 %; zákonný úrok z prodlení proto činí 11,50 % ročně. Žalobkyní uplatněný úrok z prodlení je tudíž důvodný; i v této části tak bylo žalobě vyhověno.
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 149 Kč, stanoveného podle položky 1 bodu 1 písm. b) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně nebyla zastoupena advokátem ve smyslu § 137 odst. 2 občanského soudního řádu a výši svých konkrétních hotových výdajů nedoložila. Její nárok na paušální náhradu hotových výdajů se proto řídí § 151 odst. 3 občanského soudního řádu. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, by tato náhrada činila 300 Kč za jeden úkon. Nejvyšší soud však v usnesení ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, uzavřel, že § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. je po zvýšení paušální náhrady advokáta na 450 Kč od [datum] neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Přiznání částky 300 Kč nezastoupenému účastníku by totiž bez rozumného důvodu vedlo k méně příznivému zacházení oproti účastníku zastoupenému advokátem, kterému za stejný úkon náleží podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada ve výši 450 Kč. Mezeru vzniklou neaplikovatelností § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. je proto nutné vyplnit analogickým použitím § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Oba úkony žalobkyně, za něž náhradu požaduje, byly učiněny po [datum]. Jde o předžalobní upomínku ze dne [datum] a podání žaloby ze dne [datum]; oba tyto úkony odpovídají § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý z nich, celkem 900 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobkyně tak představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 149 Kč a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč, tedy celkem 3 049 Kč.
22. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.