Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu návrhu na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dále v rozsahu návrhu na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka].
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkladu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela s žalovaným jako úvěrovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], a to elektronickým systémem prostřednictvím klientské zóny na internetových stránkách žalobkyně. K uzavření smlouvy došlo poté, kdy úvěruschopnost žalovaného byla prověřena jím poskytnutými doklady. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku navýšenou o patnáctiprocentní roční úrok, a to ve 12měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář, když na předmětnou pohledávku neuhradil ničeho. Následně byly žalovanému zaslány dvě upomínky, a to dne [datum] a [datum]. S ohledem na shora uvedené tak žalobkyně celý úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Po žalovaném se domáhá úhrady neuhrazené jistiny úvěru ve výši [částka] a upomínacích nákladů v celkové výši [částka] (2 x [částka]) za zaslání dvou shora citovaných upomínek. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.[právnická osoba] výzvě soudu pak žalobkyně doplnila skutková tvrzení ohledně ověřování kredibility žalovaného podáním ze dne [datum], kde zejména odkázala na přílohu č. [hodnota] smlouvy ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kde dále doplnila i údaje ohledně jeho měsíčních příjmů a výdajů včetně vyžadování datových listin týkajících se příjmů žalovaného, výpisu z běžného účtu, potvrzení o zaměstnání a mzdě a výpisu z bankovních a nebankovních registrů. Dále doplnila, že žalovaný uhradil toliko první dvě splátky, a to dne [datum] v částce [částka] a dne [datum] opětovně v částce [částka], tedy celkem v částce [částka].3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a násl. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel.4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z předsmluvních informací ze dne [datum], smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] s tím, že jistina úvěru bude vyplacena na účet žalovaného č. [č. účtu] vedeného u společnosti [Anonymizováno] Žalovaný se zavázal celkovou částku včetně úroku ve výši 15 % ročně, tedy [částka] ([částka] jistina + [částka] úrok) zaplatit v 12měsíčních splátkách po [částka]. RPSN činila 435,03 %. V bodě 5.3 pak bylo pro případ žalovaného s úhradou dlužné částky sjednány finanční nároky žalobkyně, a toto právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, dále právo na úrok z prodlení v zákonné výši v bodě 5.4 bylo ujednáno právo žalobkyně žalovanému zaslat zpoplatněné písemné upomínky v souvislosti s jeho prodlením, a to s tím, že první i druhá upomínka byly zpoplatněny částkou [částka]. Pokud by nedošlo k úhradě celé dlužné částky ani po dvou písemných upomínkách, byla žalobkyně oprávněna zesplatnit celý úvěr, kdy sjednané úroky se staly součástí jistiny.6. Součástí smlouvy byla i příloha č. [hodnota] nazvaná „posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“, kde byl specifikován rodinný stav žalovaného jako svobodný, počet vyživovacích povinností vůči dětem 0, trvalá i doručovací adresa [adresa], [adresa] (ohlašovna pobytu), a doručovací adresa [adresa], zaměstnavatel [právnická osoba]. Průměrný měsíční příjem pak byl specifikován v částce [částka] s náklady na bydlení ve výši [částka], dále splátky předchozího úvěru u žalobkyně ve výši [částka], dispoziční zůstatek tak měl činit [částka]. Z provedených lustrací pak vyplynulo, že se jedná o extrémně rizikového klienta. Z insolvenčního rejstříku bylo dále zjištěno, že proti žalovanému nebylo v minulosti vedeno žádné insolvenční řízení, stejně výsledek lustrace v registru SOLUS vyšel jako negativní. Ze sdělení společnosti [Anonymizováno]. a výpisu z účtu č. [č. účtu] bylo dále zjištěno, že dne [datum] byla na účet žalovaného připsána z účtu žalobkyně částka [částka]. Z výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] bylo dále zjištěno, že počáteční zůstatek ke dni [datum] činil [částka] a konečný zůstat ke dni [datum] částku [částka], konečný zůstatek ke dni [datum] pak činil [částka] a ke dni [datum] částku [částka]. Z výpisu z účtu žalovaného dále vyplynulo, že dne [datum] uhradil částku [částka] s poznámkou „výpalné“, dále dne [datum] částku [částka] v souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru s další nebankovní společností nazvané „[Anonymizováno] “, dále v období od 25. 7. do 28. 7. opakovaně hradil částky v řádech [částka] až [částka] v sázkové kanceláři [Anonymizováno]., dále dne [datum] dalších celkem [částka] u společnosti [Anonymizováno] a společnosti [Anonymizováno]. Shodné transakce v souvislosti se sázkami u sázkových kanceláří [Anonymizováno] a [Anonymizováno] pak byly zaznamenány i ve výpisu z účtu za období srpen 2023. Z tvrzení žalobkyně, a dále i z tabulky umoření dále vyplynulo, že žalovaný žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil toliko první dvě splátky, a to dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] opětovně v částce [částka]. V této souvislosti pak soud dále doplňuje, že v příloze č. [hodnota] – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byla u sázek v kolonce „[Anonymizováno] “ uvedena částka [částka], u jednorázových závazků (mikroúvěrů) byla napsána odpověď „Ne“ a u pravidelných měsíčních závazků částka [částka]. Pokud jde o další pravidelné měsíční výdaje, pak ty zde nebyly zachyceny vůbec.7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od [datum], kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně.10. Soud se prvotně zabýval tím, zda žalobkyně zkoumala dostatečným způsobem kredibilitu žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy, kdy i přes doplněná skutková tvrzení k výzvě soudu dospěl k závěru, že žalobkyně nedostává své povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a z tohoto důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatným právním jednáním ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně způsob, jakým zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doložila mimo jiné žádosti o úvěr a výpisem z účtu žalovaného, ze kterého jednoznačně vyplynulo, že zůstatky žalovaného za tři měsíce předcházející uzavření shora uvedených smluv byly v řádu jednotek korun, kdy i tohoto zároveň vyhodnotila jako extrémně rizikovou osobu. Z výpisu z účtu rovněž vyplynulo, že žalovaný je zřejmě gamblerem, kdy na své finanční poměry utrácí poměrně vysoké částky. Žalobkyně rovněž žádným způsobem nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, když částku [částka] doplnila jako náklady na bydlení o své vůli, což je soudu známo z jiných soudních řízení, přičemž dalšími výdaji žalovaného se žádným způsobem nezabývala. Rovněž nevzala v úvahu ani další splátku úvěru, který jako úvěrující s žalobkyní jako úvěrovanou žalovaný uzavřel již v minulosti a skutečnost, že z výpisu z účtu vyplynulo, že žalovaný čerpal i další úvěry. Jeví se pak jako nemožné, že by žalovaný neměl žádné další běžné výdaje na ošacení, jídlo, drogerii a běžné životní záležitosti. Výdaje žalovaného pak žalobkyně nejenže nezkoumala, ale ani žádným způsobem neověřila. Zcela jednoznačným vodítkem a varováním pro žalobkyni ohledně kredibility tedy měl být výpis z jeho běžného účtu, ze kterého jednoznačně vyplynulo, že žalovaný nebude schopen splátky úvěru hradit. Rovněž ohledně částky [částka] soud uvádí, že pokud jde o výdaje na bydlení a energie, pak tyto jsou naprosto mimo běžnou realitu. Je tedy zcela jednoznačné, že žalovaný nebyl v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy schopen se svým příjmem vystačit.11. Berouc v úvahu závěry shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně prokázání splnění povinnosti vyplývající pro ni z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a to proto ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru shledala předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Je nutno zdůraznit, že citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinností dle ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 OPR - Finance, kde se mimo jiné uvádí, že „články 8 a 23 směrnice Evropské parlamentu a Rady EU č. 2008/48/OES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splní požadavky tohoto článku 23. články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat ex officio otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení vyvodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy.12. Shora uvedený závěr pak platí i při aplikaci aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR ohledně posouzení kredibility úvěrovaných, zejména rozsudku sp. zn. [spisová značka], kdy z provedeného dokazování zcela jednoznačně vyplynulo, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil toliko první dvě splátky, kdy následně již neuhradil ničeho. Existovaly tedy materiálně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného daný úvěr splácet, resp. splatit.13. S ohledem na shora uvedené tedy soud posoudil danou právní věc jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení ve smyslu ustanovení § 2991 a n. občanského zákoníku. V rámci důkazního řízení bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalovanému skutečně poskytnuta částka [částka], přičemž tento žalobkyni uhradil částku [částka]. Soud proto výrokem pod bodem I žalobě vyhověl toliko v rozsahu bezdůvodného obohacení rovnající se neuhrazené části vyplacené jistiny ve výši [částka], přičemž ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídající části příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, jehož výše byla určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla věci z větší části úspěšná, má vůči žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Předmětem řízení byla částka [částka] s příslušenstvím, kdy žalobkyně uspěla toliko ohledně částky [částka] s příslušenstvím, kdy toto představuje 64 % předmětu řízení. Po odečtení úspěchu žalovaného ve výši 36 %, má žalobkyně právo na zaplacení 28 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], tří úkonů právní služby po [částka] (tj. [částka]) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy plnění, tří režijních paušálů po [částka] dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka]. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka [částka]. 28 % z této částky činí [částka]. Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.