31 C 117/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 4.3.20233 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 60 350,86 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. toho rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]. a žalovaným byla uzavřena dne [datum] Smlouva o vydání kreditní karty č. [hodnota], na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 61 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný dle obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Právní předchůdce své smluvní povinnosti splnil, když žalovanému vydal kreditní kartu a poskytl mu úvěrový rámec, žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, a proto banka dopisem ze dne [datum] přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 59 102,86 Kč, z částky ve výši 6 342,32 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku , z částky 1 248,00 Kč sestávající z poplatků dle ceníku právního předchůdce žalobkyně ( poplatek za správu karty ve výši 50 Kč měsíčně čl. 5.2. , [datum], [datum], dne [datum], dne [datum], dme [datum], dne [datum] poplatek za správu karty vždy ve výši 50 Kč a poplatek za zaslání první upomínky ze dne [datum] ve výši 499 Kč. ) Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 23,99 % p.a. z částky 59 102,86 Kč od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 59 102,86 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný dosud dlužnou částku neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. a společností [právnická osoba]. došlo k postoupení pohledávky a následně mezi [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] -[Anonymizováno] [Anonymizováno]. a žalobkyní došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky dne [datum], na základě které byla pohledávka postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byl poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě předložených listinných důkazů, z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty č. [hodnota], ve spojení s její akceptací, z formuláře pro informace o standardních úvěrech, z údajů o klientovi, z prohlášení po posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne [datum], ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty žalovaného, z okamžitého zesplatnění ze dne 27.5.202, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum], z upomínky ze dne [datum], má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak.

5. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku. Žalovaná se zavázala řádně a včas vrátit poskytnutý úvěr, své povinnosti plynoucí jí ze smluvního ujednání však porušovala, když řádně a včas čerpané prostředky neuhradila, proto právní předchůdce žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním dluh zesplatnil a žalobkyně se tak důvodně domáhá dosud neuhrazené částky, včetně sjednaného úroku z půjčených peněz. Z předložených listin taktéž byla prokázána aktivní věcná legitimace žalobkyně v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do požadovaného příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení ( § 1970 občanského zákoníku), jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. .

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 898,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 415 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60 350,860 Kč sestávající z částky 3 540 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ( příprava a převzetí, výzva plnění a podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.

8. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a žalované byla ke splnění jejích povinností poskytnuta běžná třídenní lhůta. Místo plnění u nákladů řízení bylo stanoveno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.