31 C 211/2023

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne [datum] žalobu, na jejímž základě se domáhala uložení povinnosti žalované k zaplacení částky ve výši 118 326,97Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná jako občan evropské Unie byla v české republice zaměstnána u zaměstnavatele [jméno] [příjmení], [IČO], který přihlásil žalovanou z titulu zaměstnání v České republice k veřejnému zdravotnímu pojištění u žalobkyně v období od [datum], jak vyplývá z Hromadného oznámení zaměstnavatele ze dne [datum], do [datum]. Okamžikem zániku pracovního poměru zanikla též účast žalované na zdravotním pojištění. Žalovaná nesplnila své povinnosti plynoucí ze zákona č. 48/[PSČ obec]. po zániku účasti na zdravotním pojištění, a to povinnost oznámit žalobkyni změnu svého postavení, povinnost vrátit evropský průkaz zdravotního pojištění a povinnost tento průkaz nepoužívat a neprokazovat se jím. Žalovaná nejenže tyto své povinnosti nesplnila, ale průkaz zdravotního pojištění použila v době poskytnutí zdravotní péče dne [datum] do dne [datum] v Německu, když v té době již její účast na zdravotním pojištění v ČR netrvala. Žalobkyně s ohledem na poskytnutou zdravotní péči žalované v Německu zaplatila prostřednictvím Kanceláře zdravotního pojištění z. s., [IČO] (dále jen KZP), která spravuje společný informační systém se zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče v rámci EU, za poskytnutou zdravotní péči žalované za období od [datum] do [datum] částku ve výši 103 027,31 Kč, za období od [datum] do [datum] částku ve výši 1 738,81Kč, za období od [datum] do [datum] částku ve výši 13 560,85 Kč. Tuto částku žádá žalobkyně po žalované k zaplacení jako újmu z titulu zaviněného protiprávního jednání dle § 2910 občanského zákoníku. Rozsah a cenu poskytnuté zdravotní péče nebyla žalobkyně oprávněna zkoumat vzhledem k rozhodnutí Správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení – Rozhodnutí č. S9 ze dne [datum] o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004 a konkrétně jeho článku 3. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak tuto neuhradila.

2. Soud se nejdříve zabýval tím, zda je ve věci dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) předmětný spor rozhodovat a pokud ano, jaký procesní předpis aplikovat a dle jakého hmotného práva věc rozhodnout. Dle článku 7 odstavec 2 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Jak je uvedeno např. v článku zveřejněném v časopisu pro právní vědu a praxi, XXVI, [číslo]: [číslo] s názvem„ Kritická analýza judikatury Soudního dvora EU ve věci určení mezinárodní příslušnosti soudů v případě pomluvy a porušení osobnostních práva na internetu“ autorky JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.:„ …………. Soudní dvůr se intepretací kritéria„ místo škodné události“ zabýval v roce 1976 v rozhodnutí ve věci [příjmení]. Pojem„ místo škodné události“ vyložil tak, že zahrnuje jak příčinu, tedy místo protiprávního jednání (forum delicti commissi), tak následek (přímý účinek), tedy místo, kde došlo ke vzniku škody (forum damni infecti). Je na žalobci, u soudů kterého místa podá žalobu……… Tato intepretace byla potvrzena a upřesněna v roce 1995 v rozhodnutí ve věci Shevill………..“. Dle ustanovení § 87 písmeno b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a, k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy. Dle článku 2 odstavec 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 864/2007 ze dne [datum] o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) pro účely tohoto nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Dle článku 2 odstavec 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 864/2007 ze dne [datum] o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti.

3. Ze shora citovaných ustanovení je patrné, že škodná událost, která vedla ke vzniku škody eventuálně způsobené žalobkyni, sice nastala na území Německa, kde byla poskytnuta zdravotní péče, ale současně porušení povinnosti vrátit průkaz evropského pojištění nastalo též na území ČR a stejně tak plnění bylo zaplaceno, resp. odesláno žalobkyní jako zdravotní pojišťovnou působící na území ČR z jejího účtu vedeného v ČR. [obec] vzniku škodné události ve smyslu shora citovaných ustanovení a v kontextu judikatury Soudního dvora EU, je tedy možné uchopit nejen jako místo, kde došlo k poskytnutí zdravotní péče, ale též jako to místo, kde bylo žalobkyní plněno a případně místo, kde nebyla splněna žalovaným povinnost průkazku vrátit, tedy území ČR. Mezinárodní příslušnost českých soudů je tedy dána. Místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci pak může být dle místa sídla pobočky žalobkyně též zdejší soud, místní nepříslušnost ani nedostatek mezinárodní příslušnosti nebyly žalovaným ani namítány. Hmotné právo, které soud aplikoval, bylo určeno dle Nařízení Řím II opět podle místa vzniku škody. Soud tedy aplikoval právo české.

4. Soud pátral po pobytu žalované, když toto bylo neúspěšné a byl mu tak ustanoven opatrovník v osobě shora jmenovaného advokáta JUDr. [jméno] [jméno] usnesením zdejšího soudu ze dne 5.12.2023, č. j. [číslo jednací].

5. Opatrovník žalované ve svém vyjádření k žalobě namítal, že poskytnutá zdravotní péče v Německu byla v jiném období, než v jaké měla být žalovaná přihlášena k veřejnému zdravotnímu pojištění, poukázal na skutečnost, že žalovaná coby občanka Chorvatska, není občanem státu EU a navrhl zamítnutí žaloby.

6. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne [datum] doplnila svá skutková tvrzení tak, že žalovanou z titulu zaměstnání přihlásil ke zdravotnímu pojištění zaměstnavatel a to [právnická osoba] s.r.o., v období od [číslo] do [datum], jak vyplývá z hromadného oznámení zaměstnavatele. Následně pak zaměstnavatel podáním ze dne [datum] danou přihlášku stornoval, neboť žalovaná do zaměstnaní nenastoupila. Přesto však žalovaná průkaz zdravotního pojištěn při poskytnutí zdravotní péče v SRN použila.

7. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z hromadného oznámení zaměstnavatele [právnická osoba] s.r.o. ze dne [datum] má soud za prokázané, že tato společnost přihlásila žalovanou ke zdravotnímu pojištění jako svoji zaměstnankyni. Z přípisu ze dne [datum] má soud za prokázané, že zaměstnavatel tuto přihlášku stornoval. Z Protokolu o kontrole ze dne [datum] provedené Všeobecnou zdravotní pojišťovnou u [právnická osoba] s.r.o. má soud za prokázané, že tato společnost neměla žádné zaměstnance. Z prohlášení pacienta ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalované byla poskytnuta zdravotní péče v Německu a žalovaná při jejím poskytování předložila občanský průkaz a průkaz evropského zdravotního pojištění vystavený žalobkyní, byť její zdravotní pojištění ani nevzniklo, průkaz žalobkyni však nevrátila. S ohledem na poskytnutou zdravotní péči vznikla žalobkyni povinnost zaplatit za žalovanou 13 560,85 Kč, částku 103 027,31 Kč a 1 738,81 Kč (viz vyúčtování nákladů KZP, Individuální výkazy) odpovídající vyúčtované péči. Žalobkyně částku zaplatila dne [datum] a dne [datum] jako součást souhrnné platby (viz potvrzení o provedení platby). Žalovaná dluh do současnosti nezaplatila.

8. Při ústním jednání, které se konalo dne [datum] vzala žalobkyně žalobu co do části příslušenství zpět a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno, jak je uvedeno pod výrokem I. tohoto rozsudku.

9. Dle čl. 11 a) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 884/2004 ze dne [datum] o koordinaci systémů sociálního zabezpečení ve znění pozdějších změn, se na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou v členském státě vztahují právní předpisy tohoto členského státu.

10. Dle ustanovení § 3 odstavec 2 písmeno c) bod 1) zákona [číslo] o veřejném zdravotním pojištění zdravotní pojištění zaniká dnem ukončení zaměstnání a dle § 12 písmeno j) je pojištěnec povinen vrátit průkaz zdravotního pojištění a dle písmene h) stejného ustanovení pak se pojištěnec nesmí prokazovat při poskytování zdravotních služeb, s výjimkou poskytování léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků, platným průkazem pojištěnce nebo náhradním dokladem vydaným příslušnou zdravotní pojišťovnou.

11. Dle ustanovení § 2910 občanského zákoníku znění škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

12. Na základě právního posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je po částečném zpětvzetí důvodná. Žalovaná nesplnil své povinnosti stanovené zákonem o veřejném zdravotním pojištění (viz jeho citace výše), když nevrátila průkaz zdravotního pojištění za situace, kdy jí účast na systému zdravotního pojištění v ČR ani nevznikla, a tímto se dále prokazovala. V důsledku tohoto protiprávního jednání žalované vznikla žalobkyni škoda ve výši zaplacené náhrady za poskytnutou zdravotní péči poskytnutou žalované v Německu, která za dobu po zániku zdravotního pojištění odpovídá částce ve výši 118 326,97 Kč. Tato škoda je v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním žalované (nevrácení průkazu a jeho následné užití). Soud proto žalobě vyhověl, a jelikož se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením škody, uložil soud žalované vedle povinnosti k zaplacení jistiny dluhu, též povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalované tento je stanoven od [datum], tedy ode dne doručení žaloby ustanovenému zástupci.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 6 817 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 917 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky ministerstva č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, který nebyl v řízení zastoupen a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý z pěti úkonů (výzva k plnění, návrh ve věci samé, a účast na jednání soudu dne [datum]) dle ustanovení § 2 odst. 1 výše uvedené vyhlášky.

14. O lhůtách k plnění z tohoto rozsudku rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil žalované splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.