Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 71 938 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 71 938 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbývající části se pak žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 6.8.2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 118 972 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 118 972 Kč ve výši 12,75% ročně od 20.8.2024 do zaplacení, pohledávku ve výši 40 638,78Kč a úrok ve výši 76,04 % p.a z částky 98 459,90 Kč od 20.8.2024 do 12.9.2024 ve výši 4 777,92 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 98 459,90 Kč od 13.9.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20.8.2024 dosáhne částky 385 171Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne 18.12.2023 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na účet úvěr ve výši 100 000 Kč, a to dne 18.12.2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 76,04 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 687 Kč se splatností ke každému 14. dni v měsíci počínaje měsícem leden 2024. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů získaných od žalovaného, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS, NRKI – nebankovní registr klientských informací). Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek od 14.5.2024 do 13.6.2024, které bylo vyhověno, tedy v této době neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný do data zesplatnění uhradil celkem 28 062 Kč, ( částku ve výši 6 6874Kč dne 7.2.2024, částku ve výši 13 374Kč dne 31.3.2024, částku ve výši 1 Kč dne 31.3.2024 a částku ve výši 8 000 Kč dne 27.5.2024 ). Před zesplatněním úvěru vzniklo dále žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. v celkové výši 1 996 Kč, když žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení sdělovaného s každou splátkou delší než 30 dnů, na zaplacení smluvní pokuty u splátky č. [hodnota], 4, 6, 7, s nimiž se žalovaný ocitl v prodlení delším než 30 dnů, tedy 4 x 499 Kč. V důsledku prodlení žalovaného pak žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých z prodlení žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 200 Kč, když žalobkyni vzniklo právo na tuto náhradu ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení delším než 15 dnů, tedy u splátky č. [hodnota], 2, 3, 4, 6, 7 tedy 6 x 200 Kč. Jelikož se žalovaný se zaplacením jednotlivých splátek ocitl v prodlení, vzniklo tak žalobkyni právo prohlásit celý úvěr za splatný, a to v souladu s článkem 6.3. Úvěr se tak stal splatný ke dni 18.8.2024. Podle bodu 6.4. se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny. Nová jistina tak představovala částku 115 776,29 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno pro případ prodlení žalovaného se zaplacením nové jistiny povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, tedy v tomto případě ode dne 20.8.2024. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný neuhradil již ničeho. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky odpovídající aktuální dlužné nové jistině v celkové výši 115 776,29 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 98 459,90 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 17 316,39Kč), dále smluvní pokutu dle bodu 6.1. v částce 1 996 Kč, náklady na náhradu nákladů dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 1 200 Kč a dále pak smluvní pokutu, úrok za poskytnutí úvěru, když žalovaný tuto dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, které se konalo dne 8.12.20252. Žalovaný, ačkoli byl k tomuto jednání řádně a včas předvolán, se k tomuto jednání nedostavil. Svoji neúčast u jednání neomluvil a o odročení jednání nepožádal. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, a to z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ve spojení s oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] má soud za prokázané, že dne 18.12.2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, když tento úvěr byl žalovanému vyplacen dne 18.12.2023, jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 18.12.2023. Žalovaný se tento úvěr zavázal splácet spolu s úroky z úvěru ve výši 76,04 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 6 687 Kč splatných vždy ke každému 14. dni kalendářního měsíce. Celkem se tak zavázal žalovaný uhradit žalobkyni částku 320 976Kč. Mezi účastníky dále bylo ve smlouvě o úvěru pod bodem 6.3. sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty tak, jak je v žalobě tvrzeno. Dále bylo sjednáno zesplatnění úvěru, jakož i přirůstání splatných kapitalizovaných úroků z úvěru k jistině, a to v souladu s bodem 6.3. a 6.4. smlouvy o úvěru tak, jak je žalobkyní v žalobě tvrzeno. Z výpisu z účtu žalovaného má soud za zjištěné, že mu byla dne 15.11.2023 připsána na účet částka 69 353 Kč od společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. Z hodnocení klienta vypracovaného žalobkyní ve spojení s předsmluvním formulářem má soud za prokázané, že žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného a z nákladů uvedených v tomto hodnocení, kdy příjmy žalovaného měly dosahovat 50 000 Kč, náklady 22 860 Kč měsíčně. Z výpisu z nebankovního registru má soud za zjištěné, že žalobkyně posuzovala dle vstupních údajů úvěruschopnost žalovaného. Z výzvy ze dne 15.5.2024, ze dne 15.7.2024, ze dne 14.8.2024, ze dne 18.3.2024 má soud za zjištěné, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužných částek vyzývala. Z přípisu ze dne 16. 6. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně umožnila žalovanému, k jeho žádosti, odklad splátky tak, jak se projevilo v upraveném splátkovém kalendáři. Z žádosti o odklad splátek ve spojení s povolením odkladu má soud za zjištěn, že žalobkyně povolila žalovanému odklad splátek dle nového splátkového kalendáře ze dne 13.6.2024. Z přípisu ze dne 18.8.2024, má soud za prokázané, že žalobkyně prohlásila úvěr za splatný. Z předžalobní výzvy ze dne 9.12.2024 ve spojení s poštovním lístkem má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby o zaplacení dlužné částky upomínala.
5. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na vztah mezi účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
6. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
7. V daném případě žalobkyně tvrdila a prokazovala, že s odbornou péčí posoudila a ověřila úvěruschopnost žalovaného, když v tomto směru tvrdila, že vycházela z údajů sdělených žalovaným a nahlédla do označených „databází“ SOLUS a NRKI, odkázala na hodnocení klienta a tabulku, kterou úvěruschopnost žalovaného vyhodnotila. Co se týče příjmů žalovaného, tyto se žalobkyně snažila ověřit dle předloženého výpisu z účtu žalovaného, na které mu měla být poslána mzda od zaměstnavatele, avšak tato částka se s tvrzeným příjmem neshodovala, co se týče výdajů, tyto ověřeny nebyly žádným způsobem. Protože splnění uvedené povinnosti se tak nepodařilo prokázat, a to ani přes poučení soudu, které se žalobkyni dostalo, musel soud dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.
8. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.
9. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Dalším důvodem, pro který bylo na místě žalobu částečně zamítat je skutečnost, že mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta dne 18.12.2023 peněžitá částka ve výši 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 76,048 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 687 Kč. Dále mezi účastníky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky o dobu delší než 30 dnů, dále pak smluvní pokuta ve výši 200 Kč za prodlení se zaplacením peněžité splátky delší než 15 dnů, dále pak smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny pro případ zesplatnění úvěru.
13. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že smluvní ujednání obsažená ve smlouvě o úvěru představují značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, výše úroku byla sjednána nemravně, kdy výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16.8.2018 pod č.j. [spisová značka] a na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 5.2.2020 pod č.j. [spisová značka], dle kterých je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná.
14. Je však evidentní, že žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaný žalobkyni zaplatil částku 28 062 Kč, doplatit zbývá částka 71 938 Kč. Nárok žalobkyně je pak nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Jelikož se žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána z částky v zákonné sazbě, tomto případě ode dne 28.12.2024 tedy po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 9.12.22024, jejíž odeslání bylo soudu prokázáno. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle poměru úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, neboť by to byl žalovaný, který byl ve věci úspěšnější, avšak z obsahu spisu nemá soud za zjištěné, že by žalovanému náklady řízení vznikly.
16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.