Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 5.9.2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 100,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 20. 9. 2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 606,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 533,18 Kč od 5. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 926,26 Kč od 16. 3. 2024 do 21. 8. 2024, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a dále náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že dne 18. 4. 2023 uzavřela žalobkyně jako věřitel se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen v souladu s čl. IV. odst. 4.3 smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s čl. X. smlouvy o úvěru. Úroky pak měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách 865 Kč ke každému 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce dle čl. IV., V. smlouvy o úvěru a čl. II. odst. 2.2 smlouvy o zřízení doplňkové služby podpora, která tvoří nedílnou přílohu smlouvy o úvěru. Žalovaný splátkový kalendář nedodržel, dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 3. 2024. Následně byla žalovanému zaslána upomínka dne 20. 3. 2024 a následně 5. 4. 2024 s výzvou k zaplacení dlužné částky. Žalovaný dlužné splátky ani přes tyto upomínky neuhradil. Žalobkyně využila svého práva dle čl. V. odst. 5.5 smlouvy a úvěr zesplatnila, vyzvala žalovaného k zaplacení zbývající jistiny úvěru, a to dopisem ze dne 21. 8. 2024. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném částku ve výši 18 606,92 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 926,26 Kč, když se jedná o úrok ve výši 23,83 % ročně z částky 18 606,92 Kč od 16. 3. 2024 ke dni zesplatnění, tedy ke dni 21. 8. 2024, dále pak náklady na upomínání ve výši 1 000 Kč za upomínku č. [hodnota] a č. [hodnota] v souladu s čl. V. odst. 5.4 smlouvy o úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne 21. 8. 2024.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci se konalo dne 14. 4. 2025 první ústní jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni. Právní zástupce žalobkyně svoji neúčast a neúčast žalobkyně u tohoto jednání omluvil a vyslovil souhlas s tím, aby ve věci bylo jednáno a rozhodnuto v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k tomuto jednání, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, nedostavil. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomností účastníků a právního zástupce žalobkyně.
4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, a to dne 18. 4. 2023, když na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a to tak že částka 16 000 Kč bude vyplacena na účet spotřebitele, tedy žalovaného a částka ve výši 4 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně specifikované v bodě 4.8 této smlouvy. Žalovaný se pak zavázal úvěr spolu s úrokovou sazbou ve výši 23,83 % ročně uhradit v délce 72 měsíců, tedy do 15. 4. 2029. RPSN činila 39,92 % ročně. Z přílohy č. [hodnota] předložené žalobkyní má soud za zjištěné, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, kdy v tabulce označené průměrné hodnoty za měsíc, jsou uvedeny náklady na bydlení, dále pravidelné finanční závazky, sázky, jednorázové závazky, zřejmě částka představující příjem žalovaného a finanční zůstatek spotřebitele 22 315 Kč. Dále jsou pak záznamy o nahlížení do centrálních evidencí exekucí a bankovních a nebankovních registrů. Ze smlouvy o zřízení doplňkové služby podpora má soud za prokázané, že tato byla uzavřena k žádosti žalovaného mezi žalobkyní a žalovaným dne 18. 4. 2023, když na základě této smlouvy se žalovaný zavázal hradit žalobkyni částku 24 552 Kč v měsíčních splátkách ve výši 341 Kč za službu podpora, představující možnost odkladu splátek, možnost přerušení splácení tak, jak je popsáno v čl. II. této smlouvy. Z výpisu z účtu má soud za prokázané, že z účtu žalovaného byla ve prospěch žalobkyně odeslána dne 18. 4. 2023 částka 1 Kč, když na shodný účet dne 26. 4. 2023 byla žalobkyní vyplacena částka 16 000 Kč. Z upomínky ze dne 20. 3. 2024 a ze dne 5. 4. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínala. Z přípisu ze dne 21. 8. 2024 ve spojení s podacím lístkem má pak soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného o zaplacení dlužné částky rovněž vyzývala.
6. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (byť pojmově označeny jako smlouvy o spotřebitelském úvěru). Na vztah mezi účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
7. V daném případě žalobkyně tvrdila, že s odbornou péčí posoudila a ověřila úvěruschopnost žalovaného, když k prokázání tohoto tvrzení předložila samotnou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru s ujednáním o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a dále pak přílohu č. [hodnota] posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žádné jiné důkazy k prokázání tohoto tvrzení soudu nepředložila, k ústnímu jednání, které se ve věci konalo dne 14. 4. 2025 se nedostavila, vzdala se tak možnosti poučení, které by se jí ze strany soudu ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. dostalo. Z předložených listin však soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila a ověřila úvěruschopnost žalovaného, a protože se splnění uvedené povinnosti žalobkyně nepodařilo zjistit, muset soud dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. u. a tudíž je smlouva neplatná.
8. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.
9. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalovanému byla dne 26. 4. 2023 poskytnuta peněžitá částka ve výši 16 000 Kč, když z této částky žalovaný neuhradil dle tvrzení žalobkyně částku ničeho. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení částky poskytnuté skutečně žalovanému jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen z části. Jelikož se pak žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v sazbě požadované žalobkyní ode dne 5. 9. 2024, tedy ode dne následujícího po doručení prokazatelně odeslané výzvy k zaplacení ze dne 21. 8. 2024 a uplynutím lhůty k plnění v této výzvě stanovené, když požadovaný úrok z prodlení není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a podle poměru úspěchu ( co do 74 %) a neúspěchu ( co do 26%) přiznal žalobkyni poměrnou část nákladů řízení ve výši 48 %. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 840 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Při posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny, tj. řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustálené vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Celkem tak náklady vynaložené v tomto řízení žalobkyní činí 2 292 Kč. Podle poměru úspěchu a neúspěchu pak byly žalobkyni přiznány ve výši 1 100,16 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno. [adresa] plnění bylo určeno podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.
12. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta druhá a uložil žalované splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě.