Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 293,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 293,88 Kč od 26. 5. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 239,36Kč k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 4.7.2025, ve znění jeho doplnění ze dne 6.1.2026, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 963,17 se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 963,17 Kč od 16.10.2024 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]., IČ [IČO], uzavřela se žalovaným dne 11.1.2024 smlouvu ke službě Twisto účet, součástí smlouvy byly též všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně. Na základě této smlouvy byla žalovanému zřízena služba Twisto nákupní účet, přičemž dle čl. 1.2 smlouvy činil limit odložených plateb žalovaného až 20 000 Kč. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný požádal elektronickým podepsáním návrhu smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně o její uzavření. Podpis návrhu byl připojen na základě zadaného kódu, který byl žalovanému zaslán prostřednictvím SMS. Právní předchůdkyně žalobkyně tento návrh akceptovala elektronickým podpisem pověřeného pracovníka. Žalovaný zároveň využil i služby Twisto karta, kterou si žalovaný objednal prostřednictvím Twisto účtu. Tato karta je platebním prostředkem, kterým lze zaplatit za zboží kupní prostřednictvím účtu, když celkový limit pro platbu kartou je dán zůstatkem na účtu. Žalovaný dále s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 26.7.2024 smlouvu o splátkovém limitu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla prostřednictvím odložené platby úvěr až do výše 20 000 Kč, jehož nedílnou součástí byla příloha, kdy splátkový limit byl určen maximální částkou, kterou bylo možno rozložit do jednotlivých splátek na splátky každou platbu nad 1 500 Kč a to do 3 až 12 měsíců prostřednictvím detailu platby. Na základě smlouvy o splátkovém limitu ve znění přílohy se žalovaný zavázal uhradit úvěr ve splátkách měsíčně splatných ke každému 15. dni kalendářního měsíce. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky. Žalovaný využil v období od 20.7.2024 do 30.9.2024 služeb v celkové výši 37 138,07Kč, přičemž částku ve výši 18 079,03 Kč využil prostřednictvím karty a částku ve výši 19 059,04 Kč prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu. Dle obchodních podmínek vzal žalovaný na vědomí, že pro případ prodlení má žalobkyně nárok na úhradu poplatku z prodlení, a to pro případ prodlení do 5 dnů po splatnosti v částce 150 Kč, do 10 dnů po splatnosti ve výši 250 Kč, do 15 dnů po splatnosti částku 350 Kč, do 20 dnů po splatnosti částku 450 Kč, do 25 dnů po splatnosti částku 550 Kč a do 30 dnů a více po splatnosti pak 650 Kč plus 10 % z celkové vyúčtované ceny nebo ceny objednávky. Žalovaný tedy čerpal služby v celkové výši 37 138,07Kč, na poplatcích bylo vyúčtováno 5 825,10 Kč sestávající se z poplatku za prodlení ve výši 5 665 Kč, poplatku za službu Twisto účet ve výši 160,10 Kč. Žalovaný uhradil na vyúčtování celkem 12 000 Kč, kteroužto byly uhrazeny poplatky a ve zbytku na jistinu. Úvěr byl zesplatněn ke dni 30.9.2024. Žalobkyni tak vznikla pohledávka ze smlouvy se splatností 15.10.2024 ve výši 30 963,17 Kč. Žalovaný tuto částku neuhradil ani přes písemnou upomínku ze dne 12.5.2025.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci se konalo ústní jednání dne 8.12.2025 a následně 9.3.2026, kdy žalovaný se ani k jednomu z jednání, přestože byl řádně a včas předvolání, nedostavil. Žalobkyně se dostavila. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli dne 11.1.2024 smlouvu k službě Twisto účet, kterou se společnost [právnická osoba]. žalobkyně zavázala zřídit pro žalovaného Twisto účet s úvěrovým limitem. Z článku I. bodu 1.2 vyplývá, že po uzavření smlouvy společnost zpřístupní zákazníkovi v rámci služby Twisto účet startovací finanční limit, kdy nutnou podmínkou navyšování je skutečnost, že zákazník bude řádně splácet poskytnuté finanční prostředky v souladu s touto smlouvou a Všeobecnými obchodními podmínkami služby Twisto účet (dále jen „obchodní podmínky“), které tvoří nedílnou součást této smlouvy. Z článku I. bodu 1.5 dále vyplývá, že výše zápůjční úrokové sazby a výše roční procentní sazby nákladů jsou uvedeny v obchodních podmínkách. Z článku II. bodu 2.1 soud dále zjistil, že práva a povinnosti smluvních stran se měly řídit přednostně ustanoveními této smlouvy a dále obchodními podmínkami, které jsou její nedílnou součástí. Zákazník (žalovaný) podpisem této smlouvy současně potvrzuje, že obchodní podmínky převzal, seznámil se s nimi, bez výhrad s nimi souhlasí a zavazuje se je dodržovat. Smluvní strany se dohodly, že žalobkyně je oprávněna měnit obchodní podmínky způsobem v nich uvedeným. V rozsahu, v jakém nejsou práva a povinnosti žalobkyně a žalovaného upraveny v této smlouvě včetně obchodních podmínek, použijí se přiměřeně obecná a nejbližší ustanovení této smlouvy, dále závazné právní předpisy a obchodní zvyklosti. Zákazník podpisem této smlouvy současně potvrzuje, že převzal dokument nazvaný Zpracování osobních údajů, seznámil se s pravidly zpracování a poskytování osobních údajů uvedenými v tomto dokumentu, bez výhrad s nimi souhlasí a zavazuje se je dodržovat. Dokument nazvaný Zpracování osobních údajů je přílohou této smlouvy a tvoří její nedílnou součást. V článku 2.6 smlouvy strany dále ujednaly, že v případě, že žalovaný řádně a včas neuhradí jakékoliv zaslané a splatné vyúčtování, respektive pokud žalovaný neuhradí alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených čerpání, stane se vyúčtování splatným v celém rozsahu a žalovanému vznikne povinnost uhradit žalobkyni, kromě dlužné částky, také účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu, jejíž výše se opět bude odvíjet od délky prodlení její platby, a zákonný úrok z prodlení s tím, že výše účelně vynaložených nákladů a smluvních pokut je uvedena v Obchodních podmínkách. Celkové smluvní sankce budou vždy účtovány maximálně do výše 50 % aktuální dlužné částky.
5. Ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne 26.7.2024 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto uzavřela se žalovaným, když na základě této smlouvy dohodli účastníci úvěrový limit ve výši 3 601Kč, který se žalovaný zavázal uhradit formou 12 měsíčních splátek ve výši 387,96Kč, s úrokovou sazbou 53,30%, RPSN byla 68,54 % dále byly sjednány poplatky za prodlení se zaplacením ve výši tak, jak je tvrzeno v žalobě.
6. Z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 26.7.2024 má soud za prokázanou výši úvěru v částce 3 601 Kč a za prokázané jednotlivé výše sjednaných splátek, a to 12 x 387,96 Kč, úroková sazba 53,30% ročně, RPSN 68,54 %.
7. Z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 26.7.2024 má soud za prokázanou výši úvěru v částce 2 137 Kč a za prokázané jednotlivé výše sjednaných splátek, a to 12 x 230,23 Kč, úroková sazba 53,30% ročně, RPSN 68,54 %.
8. Z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 27.7.2024 má soud za prokázanou výši úvěru v částce 4 068 Kč a za prokázané výše sjednaných splátek, a to 12 x 437,65Kč, úroková sazba 53,30 %, RPSN 68,54 %.
9. Z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 28.7.2024 má soud prokázanou výši úvěru v částce 2 260 Kč a za prokázaný počet měsíčních splátek 12 x 242,79 Kč, úroková sazba 53,30%, RPSN 68,54 %.
10. Z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 29.7.2024 má soud prokázanou výši úvěru v částce 1 761 Kč a za prokázaný počet měsíčních splátek 12 x 188,92 Kč, úroková sazba 53,30%, RPSN 68,56 %.
11. Z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 26.7.2024 má soud prokázanou výši úvěru v částce 3 387,95 Kč a za prokázaný počet měsíčních splátek 12 x 365 Kč, úroková sazba 53,30%, RPSN 68,53 %.
12. Z ceníku žalobkyně má soud za prokázané poplatky za vedení účtu a dále pak poplatky za prodlení tak, jak byly uvedeny v žalobě.
13. Z vyúčtování služeb za leden července 2024 až za září 2023 má soud za prokázané platby, které žalovaný prostřednictvím karty žalobce uhradil, jakož i výši poplatků, která byla žalovanému vyúčtována. Z výzvy ze dne 12.5.2025, ve spojení s poštovním podacím lístkem, má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínala.
14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.4.2025 ve spojení s přílohou ze dne 29.4.2025 má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba]. , postoupila pohledávku za žalovanou a žalobkyni.
15. Ve věci se konalo ústní jednání dne 8.12.2025, při kterém byla žalobkyně poučena mimo jiné o povinnosti prokázat, jakým způsobem s odbornou péčí ověřila a prověřila úvěruschopnost žalovaného.
16. V průběhu řízení byla žalobkyně dle ust. § 118a odst.1,3 o.s.ř. poučena, nechť prokáže, že s řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy v podání ze dne 6.1.2026 žalobkyně uvedla, že prověřila výši závazku a platební morálku žalovaného nejdříve z databází, tzv. úvěrových registrů umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž v rámci těchto databází žalobkyně nezjistila o žalovaném žádné negativní informace. Na základě informací, které uvedl žalovaný před uzavřením smlouvy k službě Twisto, vycházela žalobkyně z tvrzení žalovaného o příjmu 70 000 Kč měsíčně a z výdajů ve výši 5 000 Kč měsíčně, s tím, že žalovaný je zaměstnaný a bezdětný. K tomuto tvrzení žalobkyně předložila listinu vyhotovenou samotnou žalobkyní, kde byly tyto údaje o žalovaném uvedeny. K prokázání tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalobkyně žádné další důkazy nepředložila a to ani poté, co byla ze strany soudu při ústním jednání poučena ve smyslu ustanovení § 118a) odst. 1, 3 o. s. ř.
17. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok je důvodný pouze zčásti, neboť žalobkyně neprokázala svá tvrzení o tom, že dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru při respektování rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Žalobkyně skutková tvrzení ohledně splnění této povinnosti omezila toliko na její interní výstup, v kterém byly uvedeny informace o příjmu žalovaného a jeho výdajích, kdy z této listiny v žádném případě nelze dojít k závěru, že si žalobkyně obstarala a měla k dispozici nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace od žalovaného jako spotřebitele a zároveň, že provedla lustraci v příslušných databází, na které poukazovala. Žalobkyni se nepodařilo ani prokázat, že se dostatečně zabývala a posuzovala schopností žalovaného splácet úvěr a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, když z jejich tvrzení a doložených důkazů toto žádným způsobem nevyplývá. Tuto povinnost žalobkyně nesplnila ani po poučení ve smyslu ustanovení § 118a) odst. 1, 3 o. s. ř. Za této situace je zřejmé, že nelze dojít k závěru, že by žalobkyně postupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016, o čemž svědčí ostatně i skutečnost, že žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel. Smlouva tak byla posouzena jako absolutně neplatné právní jednání a nárok žalobkyně byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 35 293,98Kč, přičemž žalovaný žalobkyni uhradil toliko částku 12 000 Kč, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. Soud tak požadavek žalobkyně posoudil z titulu práva na vrácení bezdůvodného obohacení, které po zohlednění platby ze strany žalovaného představuje částku 23 293,98 Kč. Soud taktéž žalobkyni přiznal i úrok z prodlení od data následujícího po uplynutí lhůty, která byla žalovanému po výzvě k úhradě ze dne 12.5.2025 stanovena od 16.5.2025 (§ 1970 občanského zákoníku) tak, jak je uvedeno pod výrokem I. toho rozsudku, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta. Aktivní legitimaci žalobkyně by měl i v tomto případě soud za prokázanou v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012Sb., občanského zákoníku20. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutá poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 36 % účelně vynaložených nákladů řízení (nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). V případě plného úspěchu by náklady spočívaly v soudním poplatku 1 239 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 700 Kč á úkon - za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Náklady dále představuje odměna stanovená dle § 6, § 7 vyhlášky č. 177/1996 za 2 úkony právní služby – účast při jednání v částce [právnická osoba] 340 Kč a paušální náhrady výdajů ve výši 2 x 450 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková částka nákladů by tak představovala částku 10 894,80 Kč, při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, náleží žalobkyni částka 1 239,36 Kč.21. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 2 o. s. ř. a stanovil běžnou třídenní lhůtu. [adresa] plnění u nákladů řízení pak v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.