Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 322 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 4. 3. 2026 do 2. 4. 2026, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 14. 3. 2026 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 14. 3. 2026 do zaplacení a s úrokem kapitalizovaným za období od 1. 12. 2025 do 3. 3. 2026 částkou 2 406,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 167 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 52 406,20 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku a dále částky 1 322 Kč z titulu nepovoleného debetu na běžném účtu. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel se žalovaným rámcovou smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet, a následně dne [datum] smlouvu o poskytnutí kontokorentu, na jejímž základě poskytl žalovanému kontokorent ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet, avšak dostal se do prodlení s plněním svých povinností, a proto byl kontokorent zesplatněn.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud vzal za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu o vedení běžného účtu a dne [datum] smlouvu o poskytnutí kontokorentu, na jejímž základě bylo žalovanému umožněno čerpat kontokorent ve výši 50 000 Kč. Žalovaný kontokorent čerpal, avšak porušil smluvní podmínky, v důsledku čehož mu byl kontokorent zablokován a následně byl ke dni [datum] zesplatněn. Ke dni zesplatnění byla pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 50 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem ve výši 2 406,20 Kč. Žalovaný na dlužnou částku po zesplatnění ničeho neuhradil. Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr na základě informací poskytnutých žalovaným a z údajů dostupných v registrech, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Dále soud vzal za prokázané, že žalovaný na běžném účtu vedeném u žalobce č. [č. účtu] porušil svou povinnost disponovat s peněžními prostředky pouze do výše dostupného zůstatku a dostal se do nepovoleného debetu ve výši 1 322 Kč, který ani přes výzvu žalobce neuhradil.
4. Uvedené skutečnosti jsou prokázány rámcovou smlouvou ze dne [datum] a dodatkem č. [hodnota] – smlouvou o poskytnutí kontokorentu ze dne [datum], v nichž jsou zachyceny projevy vůle účastníků, výše kontokorentního rámce a podmínky jeho používání, dále přehledem plateb kontokorentu a mimořádným výpisem z běžného účtu, ze kterých vyplývá čerpání kontokorentu žalovaným i vznik dlužné částky, oznámením o zesplatnění kontokorentu ze dne [datum], jímž byla prokázána splatnost celé pohledávky, výzvami k úhradě a výpisem z běžného účtu žalovaného, ze kterého vyplývá vznik nepovoleného debetu.
5. Po právní stránce soud vyšel z § 2395 o. z., neboť žalobce se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s plněním svých povinností vyplývajících ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu, byl žalobce oprávněn kontokorent zesplatnit a požadovat jeho celé splacení, které měl žalovaný provést ke dni zesplatnění, přičemž nezaplatil-li, ocitl se ode dne následujícího v prodlení podle § 1968 o. z., a žalobci proto vzniklo právo na zaplacení úroku a zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. Žalobce splnil také povinnost stanovenou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z jeho příjmů a výdajů a z údajů z dostupných registrů a správně dospěl k závěru, že žalovaný byl schopen kontokorent splácet. Co se týče nároku na zaplacení částky 1 322 Kč, žalovaný porušil svou smluvní povinnost nepřečerpat běžný účet a vzniklý nepovolený debet neuhradil, a je proto povinen jej žalobci nahradit. Žalobce splnil také povinnost stanovenou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z jeho příjmů a výdajů a z údajů z dostupných registrů a správně dospěl k závěru, že žalovaný byl schopen úvěr splácet.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 167 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 567 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 a dále za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.