Výrok
I. Rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], se mění tak, že vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému se počínaje [datum] ruší.
II. Nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zrušení vyživovací povinnosti od [datum]. Žalobu odůvodnila tím, že vyživovací povinnost jí byla stanovena naposledy rozsudkem Okresního soudu [adresa] -[Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný syn je zletilý, po ukončení školní docházky pracuje a od 1. 9. 2023 se živí sám.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky existuje rodinně-právní poměr matky a syna. Rozsudkem Okresního soudu [adresa] -[Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] bylo žalobkyni stanoveno přispívat na výživu žalovaného částkou 4 000 Kč měsíčně. Z písemného prohlášení žalovaného ze dne [datum] plyne, že žalovaný se od 1. 9. 2023 živí sám, je srozuměn se záměrem podat návrh na zrušení výživného.
4. Jelikož § 923 odst. 1 o. z. stanoví požadavek změny poměrů pro změnu rozhodnutí o výživném pouze pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, vyšel soud po právní stránce z obecnějšího § 163 věty první o. s. ř. a dospěl k závěru, že od posledního rozsudku, jímž byla žalobkyni stanovena povinnost přispívat na výživu žalovaného, došlo ke změně poměrů v tom směru, že žalovaný nabyl svéprávnosti a nejméně od 1. 9. 2023 je schopen sám se živit (§ 911 o. z.).
5. Z toho důvodu již nejsou od 1. 9. 2023 splněny podmínky podle § 919 o. z. pro přiznání výživného. Soud si je přitom vědom, že podle § 915 odst. 1 věty první o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto ustanovení se však použije jen tehdy, není-li dítě schopno se samo živit. Je-li však schopno se samo živit, životní úroveň dítěte s životní úrovní rodičů zásadně shodná být nemusí. Z těchto důvodů soud změnil poslední rozhodnutí o výživném tak, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému počínaje 1. 9. 2023 zrušil.
6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně zcela úspěšná žalobkyně by měla proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, avšak tohoto práva se v žalobě vzdala, a proto soud žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení neukládal.