Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 000 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 750 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 750 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 48 750 Kč, kdy výše úvěru činila 25 000 Kč a výše souhrnného poplatku činila 23 750 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v týdenních splátkách po 625 Kč počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy. Žalovaný doposud zaplatil částku 6 000 Kč, zbytek úvěru nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaný projevili dne [datum] vůli zavázat se na straně žalobkyně přenechat žalovanému částku 25 000 Kč, aby s ní naložil podle své úvahy, a na straně žalovaného částku 25 000 Kč vrátit a k tomu zaplatit celkem 23 750 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 625 Kč počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy. Dne [datum] žalovaný převzal od žalobkyně částku 25 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila jej, že nebude-li dobrovolně zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou.
4. Projevy vůle ohledně zamýšlených smluvních podmínek jsou prokázány ze smlouvy č. [hodnota] -[Anonymizováno] ze dne [datum], viz zejména čl. II smlouvy, obsahující též kvitanci žalovaného o převzetí 25 000 Kč a čl. III, v němž jsou sjednány podmínky vrácení zápůjčky, včetně sjednání pravidelných týdenních splátek po 625 Kč. Učinění výzvy k zaplacení žalované pohledávky je prokázáno předžalobní výzvou a dalšími listinami předloženými žalobkyní.
5. Po právní stránce soud vyšel z §§ 2390 a 2392 odst. 1 věty první o. z. ve spojení s §§ 580 a 588 o. z., neboť projevy vůle žalobkyně a žalovaného směřovaly k tomu, aby se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému peníze, aby je užil podle libosti a po čase vrátil zpět, a žalovaný se chtěl zavázat peníze po dohodnutém čase vrátit a zaplatit úroky, což § 2392 odst. 1 věty první o. z. výslovně umožňuje, ovšem v souzeném případě by se jednalo o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 o. z., a proto je smlouva o zápůjčce neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 o. z. přihlíží i bez návrhu. Co se týká nepřiměřené výše úroků, bylo prokázáno, že předmětem zápůjčky byla částka 25 000 Kč a k ní byl sjednaný úrok ve výši 23 750 Kč, do něhož soud počítá i sjednané poplatky. Materiálně vzato je úrokem odměna věřitele za poskytnutí zápůjčky vydlužiteli. Administrativní poplatek proto ekonomicky vzato není ničím jiným než odměnou zapůjčitele za poskytnutí zápůjčky, a proto je třeba na něj hledět jako na součást úroku. Jelikož obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných peněžními ústavy byla v době uzavření smlouvy výrazně nižší, soud dospěl k závěru, že ujednaný úrok daleko přesahuje obvyklou úroveň a je v rozporu s dobrými mravy. Jelikož nelze dovozovat, že by žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu i bez sjednání vedlejších ujednání týkajících se úroků, nelze část smlouvy týkající se úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o. z. Jelikož je posuzovaná smlouva neplatná, jsou účastníci povinni podle § 2993 o. z. vrátit to, co plnili. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 19 000 Kč, neboť žalovaný z částky 25 000 Kč uhradil 6 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení, přičemž splatnost dluhu nastala dne [datum]; nezaplatil-li žalovaný v tento den, ocitl se podle § 1968 věty první o. z. od [datum] v prodlení a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z.
6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kde převážně procesně úspěšná žalovaná by proti žalobkyni měla právo na zaplacení náhrady části svých nákladů, nicméně jelikož žalované žádné náklady nevznikly, soud povinnost k jejich náhradě žalobkyni neukládal.