Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru ve výši [částka], kdy výše úvěru činila [částka] a výše souhrnného poplatku činila [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v týdenních splátkách po [částka] počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy. Žalovaná doposud zaplatila částku [částka], zbytek úvěru nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaná projevily dne [datum] vůli zavázat se na straně žalobkyně přenechat žalované částku [částka], aby s ní naložila podle své úvahy, a na straně žalované částku [částka] vrátit a k tomu zaplatit celkem [částka] („úrok“ ve výši [částka], poplatek za zpracování a doručení úvěru [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]) při úrokové sazbě ve výši 63,33 % ročně a RPSN ve výši 171,95 % v 78 pravidelných týdenních splátkách po [částka] počínaje 7 dnem od uzavření smlouvy v hotovosti k rukám osoby určené žalobkyní. Dne [datum] žalovaná převzala od žalobkyně částku [částka]. Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ji, že nebude-li dobrovolně zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou.
4. Projevy vůle ohledně zamýšlených smluvních podmínek jsou prokázány ze smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum], viz zejména čl. II smlouvy, obsahující též kvitanci žalované o převzetí [částka] a čl. III, v němž jsou sjednány podmínky vrácení zápůjčky. Učinění výzvy k zaplacení žalované pohledávky je prokázáno dopisem žalobkyně ze dne [datum] a poštovním podacím archem.
5. Po právní stránce soud vyšel z §§ 2390 a 2392 odst. 1 věty první o. z. ve spojení s §§ 580 a 588 o. z., neboť projevy vůle žalobkyně a žalované směřovaly k tomu, aby se žalobkyně zavázala přenechat žalované peníze, aby je užila podle libosti a po čase vrátila zpět, a žalovaná se chtěla zavázat peníze po dohodnutém čase vrátit a zaplatit úroky, což § 2392 odst. 1 věty první o. z. výslovně umožňuje, ovšem v souzeném případě by se jednalo o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 o. z., a proto je smlouva o zápůjčce neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 o. z. přihlíží i bez návrhu. Co se týká nepřiměřené výše úroků, bylo prokázáno, že předmětem zápůjčky byla částka [částka] a k ní byl sjednaný úrok ve výši [částka], do něhož soud ve shodě se žalobkyní počítá i poplatek za zpracování a doručení úvěru a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Materiálně vzato je úrokem odměna věřitele za poskytnutí zápůjčky vydlužiteli. V souzeném případě touto odměnou není toliko položka označená jako „obchodní úrok“, ale též administrativní poplatek. Nejedná se ani o odměnu za sjednání závazku, protože s pravidelným sjednáním takové odměny občanský zákoník ve smlouvě o zápůjčce, např. na rozdíl od obchodního zákoníku, který ve svém § 499 odměnu za sjednání závazku výslovně připouštěl u smlouvy o úvěru, nepočítá. Taková úprava u smlouvy o úvěru je odůvodněna tím, že se jedná o poplatek za udržování zdroje prostředků, které budou v budoucnu úvěrem poskytnuty. U smlouvy o zápůjčce k zapůjčení peněžních prostředků nedochází na požádání vydlužitele, a proto povinnost udržovat volné prostředky zapůjčiteli nevzniká. Administrativní poplatek proto ekonomicky vzato není ničím jiným než odměnou zapůjčitele za poskytnutí zápůjčky, a proto je třeba na ně hledět jako na součást úroku. Jelikož roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu činila v únoru 2022 kolem 9 %, je třeba uzavřít, že ujednaný úrok daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu jej soud považoval za rozporný s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat, ani z ničeho dovozovat že by žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu i bez sjednání vedlejších ujednání týkajících se úroků, nelze část smlouvy týkající se úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o. z. Jelikož je posuzovaná smlouva neplatná, jsou účastníci povinni podle § 2993 o. z. vrátit to, co plnili. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši [částka], neboť žalovaná z částky [částka] uhradila [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení bezdůvodného obohacení dopisem ze dne [datum], k vrácení bezdůvodného obohacení ji vyzvala již ve smlouvě o zápůjčce, byť neplatné, nicméně obsahuje projev vůle žalobkyně i žalované k tomu, aby peníze byly vráceny do [datum], a proto ji lze považovat za výzvu ve smyslu § 1958 o. z. Nezaplatila-li žalovaná [datum], ocitla se podle § 1968 věty první o. z. od [datum] v prodlení a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kde převážně procesně úspěšná žalovaná by proti žalobkyni měla právo na zaplacení náhrady části svých nákladů, nicméně jelikož žalované žádné náklady nevznikly, soud povinnost k jejich náhradě žalobkyni neukládal.