Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 73 870,18 Kč, úrok v částce 13 396,81 Kč, úrok z prodlení v částce 5 886,80 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 73 870,18 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 73 870,18 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 16 880 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou, podanou 9. 7. 2025, žalobkyně uplatnila postoupenou úvěrovou pohledávku v částce 73 870,18 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno shora ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne 18. 9. 2023 s původním věřitelem [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno] (dříve [právnická osoba].), sídlem [Anonymizováno], [adresa], registrační číslo [hodnota], podnikajícím v [Anonymizováno] prostřednictvím [právnická osoba] (dále jen „původní věřitel“). Žalovaný podal dne 13. 1. 2012 u původního věřitele žádost o poskytnutí úvěru, kde uvedl údaje o své osobě a zaměstnání, včetně příjmů a výdajů. Původní věřitel při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, byly kontrolovány dostupné informace v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra, a při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného byly porovnány příjmy a výdaje žalovaného a vypočtena částka disponibilních zdrojů. Žalovaný v žádosti uvedl příjem 12 500 Kč a výdaje 4 000 Kč, dále uvedl, že splácí 0 Kč, původní věřitel zjistil, že žalovaný splácí 1 978 Kč, nové splátkové zatížení by činilo 1 000 Kč měsíčně. Příjem žalovaného byl vyhodnocen jako dostatečný, po odečtení splácení mělo žalovanému zbývat 9 522 Kč na pokrytí životních výdajů. Nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila. Původní věřitel otevřel žalovanému úvěrový účet č. [hodnota] a poskytl žalovanému úvěrový rámec do výše 85 000 Kč dnem 13. 1. 2012. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý revolvingový úvěr měsíčními splátkami, jejichž minimální výše byla 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500 Kč. Protože žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, původní věřitel využil svého oprávnění a poskytnutý úvěr prohlásil za splatný v celé výši ke dni 30. 9. 2024. Žalovaný dluží žalobci na jistině úvěru 73 870,18 Kč, na smluvním úroku do 12. 5. 2025 částku 13 396,81 Kč, na úroku z prodlení do 12. 5. 2025 částku 5 886,80 Kč a dále je povinen splatit žalobkyni smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení z částky jistiny od 13. 5. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný opakovaně vyzýván, ovšem neúspěšně.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, přičemž z předložených listin (úvěrová smlouva, protokol o prověření úvěruschopnosti, výpis z úvěrového účtu, obchodní podmínky, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, odstoupení od smlouvy, zesplatnění úvěru, upomínky, předžalobní výzva) zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně, proti nimž žalovaný i přes poučení dle § 205a o. s. ř. neuplatnil žádnou obranu. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Z předložených listin vyplývá, zda původní věřitel před uzavřením smlouvy splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, kdy posuzoval výši příjmů a výdajů a ověřoval výši splátek jiných závazků, jak je uvedeno shora, přičemž uvedená zjištění nezakládala pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet, ostatně žalovaný po určitou dobu poskytnutý úvěr splácel. Podle výpisu z účtu, vedeného žalobkyní, vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni šest splátek od 15. 12. 2023 do 21. 5. 2023, poté přestal splácet a následně uhradil splátku po splatnosti dne 14. 11. 2024. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky v dohodnuté době vyplývá z § 2395 a § 2399 odst. 1 o. z. Protože se žalovaný dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z., a to v sazbě dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle § 1879 o. z. Soud žalobě vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu dle § 160 o. s. ř.
4. Protože byla žalobkyně ve věci úspěšná, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří soudní poplatek 2 965 Kč, odměna za zastoupení advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 10 150 Kč (dva úkony po 4 060 Kč za převzetí zastoupení a podání žaloby a jeden úkon v poloviční sazbě 2 030 Kč za jednoduchou výzvu k plnění, když předložená výzva neobsahuje skutkový ani právní rozbor věci, v tom směru je v ní obsaženo jen stručné právní zdůvodnění nároku na náhradu nákladů řízení – nikoli věci samé) a náhrada hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 1 350 Kč (tři úkony po 450 Kč). Podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty.