Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 735,08 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 502,22 Kč jdoucím od 31. 1. 2024 do 12. 3. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 962,22 Kč jdoucím od 13. 3. 2024 do 10. 4. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 422,22 Kč jdoucím od 11. 4. 2024 do 10. 5. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 982,22 Kč jdoucím od 11. 5. 2024 do 19. 1. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 735,08 Kč jdoucím od 20. 1. 2025 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 615 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem 11 735,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužných částek specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení, a to s poukazem na uzavřený smluvní vztah mezi účastníky – Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 27. 10. 2021, na základě kterého žalobkyně dodávala žalované elektřinu do smluveného odběrného místa na adrese [adresa], [adresa] a umožňovala jí odběr v tomto odběrném místě, přičemž žalovaná odběr realizovala. Žalobkyně žalované za realizovaný odběr elektřiny vystavila fakturu VS [var. symbol] na částku 30 502,22 Kč za fakturační období od 15. 1. 2023 do 2. 1. 2024, splatnou dne 30. 1. 2024 za odběr 7,919 MWh odebrané elektřiny ve výši 49 512,22 Kč, od které odečetla přijaté zaplacené zálohy ve výši 19 010 Kč. Žalovaná na tuto fakturu uhradila celkem 18 767,14 Kč, platbami ze dne 2 540 Kč ze dne 12. 3. 2024, 2 540 Kč ze dne 10. 4. 2024, 2440 Kč ze dne 10. 5. 2024 a 11 247,14 Kč ze dne 19. 1. 2025, zbylou částku ve výši 11 735,08 Kč dosud neuhradila.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání (k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili), neboť bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu (bez nařízení ústního jednání) projevili souhlas. Žalobkyně s tímto postupem soudu projevila souhlas a žalovaná se k avizovanému postupu na výzvu soudu nevyjádřila, pročež soud předpokládal její souhlas s takovýmto postupem (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Z předložených listin (smlouvy o dodávkách elektřiny, vyúčtování za dodané služby, dohoda o splátkách dluhu, předžalobní výzvy ze dne 5. 9. 2024) vzal soud za zjištěný skutkový stav, který zcela koresponduje se skutkovými tvrzeními žalobkyně, když z předložených listin bylo zjištěno, že žalobkyně skutečně uzavřela se žalovanou smlouvu o dodávkách elektřiny, na jejímž základě dodala žalobkyně žalované komodity v množstvích a za ceny uvedené v daňových dokladech a žalovaná na ně provedla toliko pouze platby vyplývající ze skutkových tvrzení žalobkyně. Bylo případně na žalované, aby na svou obranu tvrdila, že uhradila případně více. Žalovaná své povinnosti vůči žalobkyni z titulu dodávek elektřiny rovněž písemně dne 9. 2. 2024 uznala. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně k zaplacení dluhu.
5. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.
6. Dle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „O. Z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
7. Dle § 1958 odst. 2 O. Z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
8. Podle § 1970 O. Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (pozn. soudu – nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěné, že žalovaná odebrala od žalobkyně elektřinu ve shora uvedených obdobích na základě platně uzavřené smlouvy. Celkový dluh žalované u žalobkyně pak činí žalovanou částku, přičemž pokud jde o splatnost dluhu, pak k tomuto soud odkazuje na faktury, ve kterých je uvedena lhůta splatnosti pohledávek žalobkyně za žalovanou. Žalovaná v řízení netvrdila, že by dluh zanikl, či že by na dluh bylo placeno více, než tvrdila žalobkyně, a proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně. Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní, na svou obranu ničeho neuváděla, a proto soud vycházel z podložených tvrzení žalobkyně. Bylo případně na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala opak, což se s ohledem na shora řečené nestalo. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované dlužnou pohledávku žalobkyně v plné výši zaplatit. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku (faktury neuhradila ve lhůtách jejich splatnosti), má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroků z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.
10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni vzniklé náklady řízení, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z 3 režijních paušálů po 100 Kč, celkem 300 Kč, z odměny ve výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava věci, výzva k plnění a sepis žaloby) a z 21 % DPH vypočtené ze součtu odměny a režijních paušálů dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 315 Kč, celkem náklady řízení dosáhly částky 2 615 Kč, k jejímuž zaplacení, stejně jako k zaplacení jistiny a příslušenství žalované částky, je žalovaná povinna ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., u náhrady nákladů řízení pak k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. ( výrok II.).