Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 510 305,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 510 305,30 Kč jdoucím od 16. 6. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 30 910,75 Kč, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 510 305,30 Kč jdoucím od 16. 6. 2026 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 55 377,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 64 828,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 510 305,30 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že: „Společnost [právnická osoba]. (dále jen „banka“), uzavřela s žalovaným dne 03.02.2025 smlouvu č. [Anonymizováno] (dále jen „Smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnutý spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 510 000,00 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly obchodní podmínky, jež žalovaný obdržel před uzavřením Smlouvy a svým podpisem stvrdil, že byl s Podmínkami seznámen a srozuměn. Spotřebitelský úvěr banka žalovanému poskytla v souladu se Smlouvou a Podmínkami: ([Anonymizováno] poskytne Klientovi po splnění podmínek stanovených Smlouvou peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru do výše úvěrového limitu dohodnutého ve Smlouvě. Úvěrový limit představuje maximální částku, kterou je Klient oprávněn podle Smlouvy čerpat. Peněžní prostředky nebo jejich část až do výše Úvěrového limitu [Anonymizováno] poskytne Klientovi k datu, resp. v období čerpání (dále jen „Období čerpání“), které je dohodnuto ve Smlouvě, pokud byly splněny a dodrženy všechny smluvní podmínky, včetně doložení vzniku zajištění v souladu se zákonem a způsobem dohodnutým ve Smlouvě v případech, kdy je úvěr poskytován jako zajištěný a pokud nedošlo k okolnostem, které opravňují [Anonymizováno] neumožnit, resp. zastavit čerpání úvěru.) Na základě předmětné Smlouvy byl žalovanému poskytnut na bankovní účet č. [hodnota] spotřebitelský úvěr a to prostřednictvím bezhotovostního převodu finančních prostředků v plné výši úvěrového limitu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, a to jak jistinu úvěru, tak současně úroky a poplatky dle Smlouvy, v měsíčních anuitních splátkách, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla Smlouva uzavřena, přičemž výše anuitní splátky závisela na průběhu splácení. Splácel-li žalovaný řádně a včas, tj. ve sjednané výši a dnech splatnosti, bude výše poslední anuitní splátky stejná nebo nižší nežli je sjednaná výše anuitní splátky, v opačném případě bude výše poslední anuitní splátky vyšší, nežli je sjednaná. Veškerá splatné částky podle Smlouvy byla ČSOB dále oprávněna inkasovat z běžného účtu žalovaného a též byla oprávněna v den poslední splátky vyinkasovat veškeré své do toho dne neuhrazené pohledávky z poskytnutého úvěru. Strany si dále sjednaly úrokovou sazbu poskytnutého úvěru ve výši 10,81 % ročně, avšak žalobce se rozhodl požadovat úrokovou sazbu nižší, a to pouze ve výši 8,05 % ročně. Žalobce sděluje, že jeho právní předchůdce při posuzování úvěruschopnosti postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s platnými schvalovacími strategiemi banky a principy obezřetného úvěrování. Při schvalování úvěru vycházel právní předchůdce žalobce z údajů poskytnutých bance žalovaným v rozsahu dostatečném a přiměřeném k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru, které jsou relevantní pro posouzení jeho úvěruschopnosti, přičemž vzhledem k ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru nepostačuje pouze pasivní sběr informací, ale věřitel by si měl rozhodné informace aktivně vyžádat z relevantních vnitřních i vnějších zdrojů, včetně spotřebitele. A to například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je-li to nezbytné. Právní předchůdce žalobce se ovšem pouze s poskytnutými informacemi od spotřebitele nespokojil, a proto kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databáze MVČR. Právní předchůdce žalobce dále posuzoval schopnost žalovaného splácet na základě svých automatizovaných modelů, které vycházejí z disponibilní částky, kdy při jejím výpočtu vycházel z částky životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima, která je odvozena od životních nákladů vyhlašovaných MPSV a existenčního minima, a dále počítal s částkou normativních nákladů na bydlení dle ustanovení § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, která vychází z nákladů poskytovaných MPSV a zohledňuje druh bydlení, počet osob v domácnosti a lokaci bydlení a to vše s ohledem na ustanovení § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které možnost využití automatizovaných modelů výpočtů připouští. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla právním předchůdcem žalobce zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, jak je uvedeno výše, banka žádosti žalovaného vyhověla. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, neboť byl v prodlení s úhradou více než dvou měsíčních splátek. Z tohoto důvodu banka využila svého zákonného práva a dlužnou částku vzniklou z předmětné Smlouvy č. [Anonymizováno] prohlásila za splatnou dopisem odeslaným doporučenou poštou. Žalobce a žalovaný si v Podmínkách sjednali, že v případě ukončení smluvního vztahu podle Smlouvy, je žalobce zejména oprávněn učinit veškeré závazky žalovaného ze Smlouvy splatnými a je oprávněn i nadále, a to až do úplného zaplacení, požadovat úhradu veškerých pohledávek za žalovaným. Dle Podmínek je žalobce nadále oprávněn veškeré dlužné částky úročit úrokem z prodlení. Poplatky v celkové výši 2 722,00 Kč byly žalovanému účtovány na základě Smlouvy č. [Anonymizováno] P. v celkové výši 3x 500,- Kč za Opakované výzvy k zaplacení dluhu dle kap. B. – Úvěry, odst. Nedodržení smluvních podmínek spotřebitelských úvěrů platného Sazebníku, P. v celkové výši 2x 461,- Kč za pojištění ve variantě Pro práci P. ve výši 300 Kč za zaslání 1. upomínky Žalovaný tak nadále žalobci dluží částku ve výši 596 593,31 Kč, tvořenou dluhem na jistině ve výši 507 583,30 Kč, poplatky ve výši 2 722,00 Kč, smluvním úrokem zkapitalizovaným ke dni 15.06.2026 na částku 55 377,26 Kč, zákonným úrokem z prodlení zkapitalizovaným za období od prodlení dlužníka se splácením do dne 15.06.2026 na částku 30 910,75 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 510 305,30 Kč od 16.06.2026 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 510 305,30 Kč od 16.06.2026 do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh neuhradil. Neučinil tak poté, co se jej žalobce snažil kontaktovat na veškerých telefonických i mailových kontaktech, ani poté, co jej žalobce v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzval k úhradě dluhu. Z tohoto důvodu žalobce požaduje, aby byla žalovanému povinnost zaplatit svůj dluh, včetně náhrady nákladů řízení, uložena soudem.“
2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení podáním ze dne 8. 7. 2026, ve kterém uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného z podkladů získaných od žalovaného, kterému po zohlednění jeho deklarovaných příjmů a výdajů zůstávalo cca 8 250 Kč a tedy platební kapacita pro splátku ve výši 6 970 Kč byla dostatečná. Tato skutková tvrzení žalobkyně jsou podepřena žádostí žalovaného o úvěr, ve které žalovaný uvedl své osobní, majetkové a výdělkové poměry, ze kterých žalobkyně mohla vycházet mj. i s ohledem na skutečnost, že byl jejím klientem a soud tudíž uvádí, že se žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti nezpronevěřila svým povinnostem uvedeným v zákoně č. 257/2016 Sb. a úvěrová smlouva je platným právním jednáním. Žalobkyně dále ve svém vyjádření popsala způsob načerpání úvěru i skladbu dlužné částky, pročež soud pro stručnost odůvodnění na toto vyjádření odkazuje.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.
4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
5. Soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav, který odpovídá tvrzením v žalobě. Žalobkyně uzavřela dne 3. 2. 2025 se žalovaným smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 510 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 120 měsíčních splátkách, včetně poplatků popsaných v bodě 1 tohoto rozsudku. Strany si sjednaly úrok ve výši 10,81 % ročně. Čerpání úvěru je zachyceno v úvěrové historii založené ve spisu (výpis z účtu č. l. 34). Výzvami založenými ve spisu žalobkyně vyzývala žalovaného opakovaně k zaplacení dlužné částky, žalovaný tak neučinil, pročež následně došlo k zesplatnění úvěru. Předžalobní výzvou byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je dostatečně zachyceno v žádosti o úvěr na č. l. 8-9 a výpisech z registrů na č. l. 73-81). Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a na svou obranu ničeho neuvedl.
6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Soud po konfrontování skutkových zjištění a právní úpravy dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby. V řízení bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva ve smyslu § 2395 občanského zákoníku o úvěru. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a ten se jej zavázal společně s úroky vrátit v měsíčních dohodnutých splátkách. Žalovaný však úvěr žalobkyni ve lhůtě splatnosti nezaplatil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení požadovaných poplatků, úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění a dále na zaplacení úroku ve výši sjednané ve smlouvě, jehož požadovaná částka rovněž odpovídá i limitům uvedeným v ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 64 828,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 25 516 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 510 000 Kč sestávající z částky 10 380 Kč za každý ze tří úkonů právní služby ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 480 Kč dle a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 6 822,90 Kč. Za doplnění žaloby soud odměnu ani režijní paušál nepřiznával, neboť žaloba měla být podána v takové kvalitě, aby ji nebylo nutno na výzvu soudu doplňovat.
9. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a žalované ke splnění povinností vyplývajících z tohoto rozsudku stanovil běžnou třídenní lhůtu.