Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 300 jdoucím od 16. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 700 Kč, zákonného úroku z prodlení výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč jdoucího od 2. 4. 2023 do 15. 8. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 700 Kč jdoucího od 16. 8. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 79 % nákladů řízení představující náklady státu za ustanoveného opatrovníka žalovanému, které jsou splatné k rukám České republiky- Okresního soudu Plzeň-město, s tím že o jejich konečné výši a lhůtě splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném podanou žalobou domáhala zaplacení částky 58 603,40 Kč s příslušenstvím v podobě (kapitalizovaných) (zákonných) úroků specifikovaných v písemném vyhotovení žaloby a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitel společnost [právnická osoba]. IČ [IČO] se sídlem v [adresa] (dále též jen „předchůdce žalobkyně“) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] dne 2. 12. 2021, na jejímž základě poskytl žalovanému proti jeho podpisu peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit předchůdci úvěr včetně úroku ve výši 761 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 077 Kč a hotovostní inkaso ve výši 2 700 Kč formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč měsíčně. Žalovaný však nehradil řádně a včas, pročež se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 13 974,24 Kč a jejího příslušenství. Předchůdce žalobkyně dále uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] dne 23. 5. 2021, na jejímž základě poskytl žalovanému proti jeho podpisu peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit předchůdci úvěr včetně úroku ve výši 1 925 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 859 Kč a hotovostní inkaso ve výši 3 600 Kč formou 14 měsíčních splátek po 2 656 Kč měsíčně. Žalovaný však nehradil řádně a včas, pročež se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 9 295,06 Kč a jejího příslušenství. Žalovaný celkem na oba úvěry zaplatil částku ve výši 22 700 Kč. Předchůdce žalobkyně své pohledávky postoupil žalobkyni postupní smlouvou ze dne 25. 4. 2023, což žalovanému písemně oznámil. Před podáním žaloby byl žalovaný zástupcem žalobkyně písemně vyzván k zaplacení dlužné částky.
2. Žalobkyně podáním ze dne 25. 8. 2024 vzala žalobu částečně zpět co do částky 45 603,40 Kč s příslušenstvím a trvala na přiznání částky 13 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, a nikoliv z titulu úvěrových smluv. Usnesením č. j. 36 C 354/2023-89 ze dne 8. 11. 2024 ustanovil soud žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu opatrovníka. Usnesením č. j. 36 C 354/2023-95 ze dne 13. 1. 2025 soud řízení co do částky 45 603,40 Kč vč. tam specifikovaného příslušenství zastavil.
3. Opatrovník žalovaného s podanou žalobou nesouhlasil.
4. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 28. 3. 2025, při kterém provedl dokazování, ze kterého vyplývá následující skutkový stav. Předchůdce žalobkyně a žalovaný skutečně uzavřeli shora specifikované úvěrové smlouvy č. [hodnota] a 0341412, na jejichž základě předchůdce proti podpisu poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 35 000 Kč, které se žalovaný zavázal předchůdci vrátit vč. úroků a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách. Obě smlouvy jsou žalovaným vlastnoručně podepsány. Ze žalobních tvrzení a listin založených ve spise na č. l. 10 a 13 se podává, že žalovaný dosud zaplatil na svůj dluh částku ve výši 22 700 Kč. Předchůdce žalobkyně postoupil své pohledávky žalobkyni postupní smlouvu ze dne 25. 4. 2023, o čemž měl být předchůdcem informován dopisem ze dne 11. 5. 2023. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k vrácení finančních prostředků výzvou k plnění zástupce žalobkyně ze dne 31. 7. 2023 a to ve lhůtě do 15. 8. 2023. Výzvy byly žalovanému dle podacího archu zaslány dne 1. 8. 2023. Žádné jiné listiny nebyly k důkazu navrhovány, a tudíž nebyly ani prováděny.
5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku z. č. 89/2012 Sb. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o částečné důvodnosti žalobního návrhu. Žalobkyně se po žalovaném po částečném zpětvzetí žaloby domáhala zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Provedeným dokazováním však bylo prokázáno, že žalovaný od předchůdkyně žalobkyně obdržel platby v celkové výši 35 000 Kč, na které zaplatil 22 700 Kč, pročež má povinnost vrátit žalobkyni 12 300 Kč. Pokud by žalobkyně setrvala na původním žalobním tvrzení, dospěl by soud k závěru o absolutní neplatnosti úvěrových smluv dle § 580 a 588 občanského zákoníku z důvodu nemravně vysokých úroků, pročež žalobkyně nemůže zohledňovat platby žalovaného na příslušenství z neplatné úvěrové smlouvy, jak k tomu v částečném zpětvzetí žaloby přistoupila, ale jen na jistiny dluhů vzniklých bezdůvodným obohacením žalovaného. Soud tudíž žalobě vyhověl co do částky 12 300 Kč a co do částky 700 Kč (nesprávné zohlednění plateb žalovaného v příslušenství) žalobu zamítl. Pokud jde o příslušenství jistiny, bylo v řízení prokázáno, že žalovaný dosud žalobkyni částku ve výši 12 300 Kč nevrátil, ač o to byl žalobkyní prokazatelně poprvé předžalobní výzvou z 31. 7. 2023 vyzýván v termínu splatnosti do 15. 8. 2023. Jelikož tak žalovaný neučinil, je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení s odkazem na ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši vycházející z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě splatnosti bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
7. Povinnost žalobkyně nahradit státu náklady řízení za ustanoveného opatrovníka v podobě advokáta se opírá o ust. § 142 odst. 2, § 148 odst. 1 a § 149 odst. 2 o. s. ř. Ke stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení soud přistupoval optikou poměření původního návrhu na zaplacení částky 58 603,40 Kč a výsledku tohoto řízení. Žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 45 603,40 Kč, čímž zavinila zastavení řízení, což soud hodnotí v její neprospěch, rovněž byla žaloba zamítnuta co do částky 700 Kč. Neúspěch žalobkyně tak činí částku 46 303,40 Kč, úspěch žalobkyně pak představuje částku ve výši 12 300 Kč. Vyjádřeno procenty neúspěch žalobkyně v řízení představovalo 79 % a právě v tomto rozsahu zaplatí státu náklady řízení za ustanoveného opatrovníka, ve zbylých 21 % ponese náklady za ustanoveného opatrovníka stát. Po právní moci tohoto rozsudku rozhodne soud o konkrétní výši nákladů řízení a lhůtě splatnosti.