Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

38 C 86/2024

Soud: Okresní soud Plzeň-městoDatum rozhodnutí: 18. 6. 2024Č. j.: 38 C 86/2024Samosoudkyně: Mgr. Alena ChaloupkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 21. 8. 2024Předmět řízení: pro zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPM:2024:38.C.86.2024.1
bezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 20. 11. 2026 máme 605 451 z 616 245 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (20) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 100 Kč od 05. 07. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do jistiny ve výši 5 900 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 02. 06. 2023 do 04. 07. 2023, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 900 Kč od 05. 07. 2023 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 392,08 Kč, co do úroku kapitalizovaného částkou 5 407,92 Kč a dále co do úroku ve výši 20,88 % ročně z částky 25 000 Kč od 02. 06. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 294,66 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 01. 12. 2023 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], IČ [IČO], dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to:a. č. [hodnota], a to dne [datum], na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 21 900 Kč (jistinu, úrok ve výši 2 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 400 Kč, odměna za hotovostní inkaso 4 800 Kč) a dále pak poplatek za doplňkovou službu – životní pojištění 300 Kč, a to formou šedesáti týdenních splátek ve výši 365 Kč počínaje 27. 05. 2021 do 14. 07. 2022. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, zaplatil jen 400 Kč. Dne [datum] původní věřitel uzavřel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 23. 06. 2023. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 27 100 Kč, když tato částka se sestává z jistiny ve výši 12 000 Kč, dlužného úroku ve výši 2 120 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 4 687,06 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 292,94 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání jistiny ve výši 12 000 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 241,12 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 610 Kč, úroků ve výši 20,88 % ročně z dlužné jistiny a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny.b. č. [hodnota], a to dne [Anonymizováno], na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 23 400 Kč (jistinu, úrok ve výši 2 600 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 600 Kč, odměna za hotovostní inkaso 5 200 Kč), a to formou šedesáti týdenních splátek ve výši 390 Kč počínaje 18. 02. 2021 do 07. 04. 2022. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, zaplatil jen 5 500 Kč. Dne [datum] původní věřitel uzavřel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 23. 06. 2023. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 23 500 Kč, když tato částka se sestává z jistiny ve výši 13 000 Kč, dlužného úroku ve výši 2 120 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 953,38 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 3 946,62 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání jistiny ve výši 13 000 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 166,80 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 782,08 Kč, úroků ve výši 20,88 % ročně z dlužné jistiny a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny. Žalovaný po postoupení pohledávky již ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne 29. 09. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vydaný elektronický platební rozkaz byl pro jeho nedoručení do vlastních rukou žalovaného zrušen podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

3. Zdejší soud postupoval dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané následující skutečnosti.a. Žalovaný podepsal dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], IČ [IČO], listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit v šedesáti týdenních splátkách po 365 Kč celkem 21 900 Kč, přičemž 12 000 Kč představuje dle smlouvy úvěr a částka ve výši 9 900 Kč je rozčleněna na úrok ve výši 2 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 400 Kč, odměna za hotovostní inkaso 4 800 Kč a poplatek za životní pojištění 300 Kč. Splátky měly být hrazeny počínaje 27. 05. 2021 do 14. 07. 2022. RPSN je ve smlouvě uvedena ve výši 215,38 %. Z žalovaným podepsané karty zákazníka je patrné, že právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného žádala sdělení a prokázání údajů o jeho příjmech, výdajích, bydlení, zaměstnání, závazcích a společně vyživovaných osobách. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 06. 2023, kterým byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do deseti dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku je patrné, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 23. 06. 2023. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 09. 2023 byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný uhradil částku 400 Kč.b. Žalovaný dále podepsal dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], IČ [IČO], listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 13 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit v šedesáti týdenních splátkách po 390 Kč celkem 23 400 Kč, přičemž 13 000 Kč představuje dle smlouvy úvěr a částka ve výši 10 400 Kč je rozčleněna na úrok ve výši 2 600 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 600 Kč a odměna za hotovostní inkaso 5 200 Kč. Splátky měly být hrazeny počínaje 18. 02. 2021 do 07. 04. 2022. RPSN je ve smlouvě uvedena ve výši 206,15 %. Z žalovaným podepsané karty zákazníka je patrné, že právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného žádala sdělení a prokázání údajů o jeho příjmech, výdajích, bydlení, zaměstnání, závazcích a společně vyživovaných osobách. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 06. 2023, kterým byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do deseti dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku je patrné, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 23. 06. 2023. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 09. 2023 byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný uhradil částku 5 500 Kč.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a původním věřitelem nevznikl uzavřením shora uvedených smluv závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byť strany uvedených smluv zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což je zřejmé z obsahu smluv, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.

6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazků – smluv o úvěrech, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků a poplatku, které měl žalovaný z půjčených peněz právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že v případě smlouvy č. [hodnota] částka o úvěru minimálně ve výši 9 600 Kč, kterou měla žalovaný vedle jistiny ve výši 12 000 Kč zaplatit navíc, stejně jako v případě smlouvy č. [hodnota] částka o úvěru minimálně ve výši 10 400 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny 13 000 Kč zaplatit navíc, byť jsou ve smlouvě rozčleněny, by v případě platné smlouvy nemohly představovat nic jiného než zmíněné úroky ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Právní předchůdkyně žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů, a zmíněné částky, bez ohledu na skutečnost, jak jsou ve formulářových smlouvách nazvány, by za předpokladu platnosti závazku nemohly být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že jednotlivé částky byly ve smlouvě o úvěru rozděleny na další části. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobkyní (resp. jejím právní předchůdkyní) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění částek je ryze formální a že celá částka nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu poplatku a úroku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 80 % za dobu šedesáti týdnů, za 1 rok tedy 69 %, ve smlouvě je dokonce uváděna RPSN 215,38 %, resp. 206,15 % a je tedy ujednáním neplatným dle § 588 občanského zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (podle současné úpravy § 2392 občanského zákoníku) v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejího sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tato sazba v dané době nepřekračovala v průměru 15 % ročně (www.cnb.cz, systém časových řad ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku spotřebitelského úvěru.

7. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy o úvěru a s ohledem na skutečnost, že úrok je pojmovým znakem daného typu smlouvu, dospěl k závěru, že toto oddělit nelze.

8. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit zapůjčenou jistinu v souhrnné výši 25 000 Kč. Soud současně zohlednil žalobkyní tvrzené platby v celkové výši 5 900 Kč. Právním důvodem vzniku pohledávky s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku, není závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, ale plnění žalobkyně z neexistujícího či neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil jen o 19 100 Kč, neboť na poskytnuté plnění ve výši 25 000 Kč již vrátil 5 900 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit zbývající část jistiny dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

9. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že první doložená výzva právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 23. 06. 2023, spojená s oznámením o postoupení pohledávky na žalobkyni, stanovila žalovanému desetidenní lhůtu pro zaplacení, soud má tak za prokázané, že žalovaný je v prodlení až ode dne 05. 07. 2023, od kterého žalobkyni přiznal úroky z prodlení v zákonné výši.

10. Ve zbývající části, tedy co do jistiny ve výši 5 900 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 02. 06. 2023 do 25. 06. 2023, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 900 Kč od 26. 06. 2023 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 392,08 Kč, co do úroku kapitalizovaného částkou 5 407,92 Kč a dále co do úroku ve výši 20,88 % ročně z částky 25 000 Kč od 02. 06. 2023 do zaplacení, soud žalobu zamítl z důvodů výše uvedených.

11. Soud nad rámec shora uvedeného současně upozorňuje na povinnost poskytovatele spotřebitelských zápůjček a úvěrů prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 02. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 07. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 03. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01. 04. 2018, sp. zn. 1 As 30/2015, nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 05. 11 2018, sp. zn. C-679/18). Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Nad rámec shora uvedené argumentace tak soud dodává, že byl sice předložen dokument označený jako karta zákazníka, z něhož plyne, že si právní předchůdkyně žalobkyně informace od žalovaného vyžadovala, nakolik však byla pravdivost informací ověřována, doloženo není. Tyto argumenty soud uvádí však jen na okraj. Soud sice na straně jedné nepovažoval tvrzení o splnění povinností předchůdkyně žalobkyně o splnění povinností vztahujících se k prověřování úvěruschopnosti žalovaného za prokázaná, nicméně s ohledem na závěr o neplatnosti závazku již považoval za nadbytečné se touto otázkou dále zabývat.

12. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 294,66 Kč, přičemž tato částka představuje 52,8 % z jejich celkové výše 2 452 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,6 %). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč sestávající se z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací