Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 840 Kčspolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 11,75% ročně z částky 47 840 Kč jdoucím od 2. 11. 2024 do zaplacení ačástku 18 600 Kč spolu se s zákonným úrokem z prodlení v sazbě 11,75% ročně z částky 18 600 Kč jdoucím od 2. 11. 2024 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci toho rozsudku.
II. Žaloba o zaplaceníčástky 12 800,60 Kč,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 18 248,63 Kč,kapitalizovaného úroku ve výši 7 777,67 Kč,úroku v sazbě 11,75% ročně z částky 60 640,67 Kč jdoucí od 22. 10. 2024 do zaplacení,zákonného úroku z prodlení z částky 12 800,67 Kč v sazbě 11,75% ročně jdoucím od 22. 10. 2024 do zaplacení azákonného úroku z prodlení z částky 47 840 Kč v sazbě 112,75% ročně jdoucím od 22. 10. 2024 do 1. 11. 2024,o zaplacení částky 7 673,93 Kč,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 649,36 Kč,kapitalizovaného úroku ve výši 3 633,14 Kč, úroku v sazbě 11,75% ročně z částky 26 273,93 Kč jdoucím od 22. 10. 2024 do zaplacení,zákonného úroku z prodlení z částky 7 673,93 Kč v sazbě 11,75% ročně jdoucím od 22. 10. 2023 do zaplacení azákonného úroku z prodlení z částky 18 600 Kč v sazbě 11,75% ročně jdoucím od 22. 10. 2024 do 1. 11. 2024se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu [adresa] -město 10. 4. 2025 a doplněnou dne 17. 7. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit 86 914,60 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a sjednaného úroku. Žalobkyně uvedla, že právo vymáhat pohledávky za žalovaným na ni přešlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřela 21. 10. 2024. U žalovaného se jednalo o dvě pohledávky, jejichž původním věřitelem byla společnost , právnická osoba2. Tato společnost uzavřela se žalovaným 14. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 65 000 Kč, tuto částku převzal žalovaný v hotovosti při uzavření smlouvy. Zavázal se zaplatit v souvislosti s poskytnutým úvěrem ještě částku 72 055 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za dobu trvání smlouvy ve výši 56 443 Kč, kdy se jedná o úrokovou sazbu 11,75 % ročně, dále pak poplatek za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a poplatek za flexibilní splácení 14 112 Kč. Půjčka měla být vrácena ve 24 měsíčních splátkách po 5 711 Kč. Poslední splátku ale žalovaný uhradil 14. 3. 2022. Dlužná jistina k datu 8. 10. 2022 činila 60 640,67 Kč, dlužný poplatek 54 309,49 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil 17 160 Kč. Žalobkyně se tedy z této smlouvy domáhá jistiny 60 640,67 Kč kapitalizovaných úroků za období od 15. 12. 2023 do 21. 10. 2024, 7 777,67 Kč kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za období od 14. 4. 2022 do 21. 10. 2024 ve výši 18 248,63 Kč. Dále pak požaduje od 22. 10. 2024 další úrok z prodlení a sjednaný úrok. Před uzavřením smlouvy prozkoumala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet z údajů, které žalovaný poskytl. Uvedl, že pobírá invalidní důchod, jeho měsíční příjem činí 57 888 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Uvedl také, že nemá žádnou zápůjčku či úvěr z kreditní karty u jiné společnosti. Žalobkyně doplnila také to, že částka 32 006 Kč byla použita k refinancování, resp. splacení zůstatku z dříve poskytnutého úvěru ze smlouvy č. [hodnota], zbytek 32 994 Kč byl vyplacen žalovanému.3. Další část nároku se odvíjí od uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], kterou se žalovaným opět uzavřela společnost [právnická osoba] dne 11. 11. 2021. Na základě této smlouvy byl v hotovosti poskytnut žalovanému úvěr 29 000 Kč. V souvislosti s touto smlouvou měl žalovaný uhradit ještě 32 978 Kč, kdy se opět jedná o součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky 25 182 Kč, kdy se jedná o úrokovou sazbu 11,75 % ročně. Dále měl žalovaný uhradit poplatek za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a částku 6 296 Kč za flexibilní splácení. Dlužná částka měla být uhrazena ve 24 měsíčních splátkách po 2 583 Kč, splatnost poslední splátky byla stanovena 11. 11. 2023. Žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil 10 400 Kč. Dlužná jistina k 8. 10. 2022 činila 26 273,93 Kč, dlužný poplatek 23 098,03 Kč. Žalobkyně se domáhá dlužné jistiny 26 273,93 Kč, kapitalizovaných úroků za období od 12. 11. 2023 do 21. 10. 2024 ve výši 3 633,14 Kč, zákonného úroku z prodlení za období od 14. 5. 2022 do 21. 10. 2024 ve výši 7 649,36 Kč, dále pak je požadován od 22. 10. 2024 sjednaný úrok v sazbě 11,75 % ročně z dlužné jistiny a od tohoto data také zákonný úrok z prodlení. Před uzavřením smlouvy prozkoumala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet z údajů, které žalovaný poskytl. Uvedl, že pobírá invalidní důchod, jeho měsíční příjem činí 54 917 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Žalobkyně doplnila také to, že částka 14 378 Kč byla použita k refinancování, resp. splacení zůstatku z dříve poskytnutého úvěru ze smlouvy č. [hodnota], zbytek 14 622 Kč byl vyplacen žalovanému.4. Ve věci byl 30. 4. 2025 vydán elektronický platební rozkaz, ten byl ale pro jeho nedoručení žalovanému zrušen. Soud dále postupoval podle § 115a o. s. ř. a jednání ve věci nenařizoval, když s tímto postupem žalobce souhlasil již při podání žaloby. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil. Zástupce žalobkyně byl ještě před vyhlášením rozhodnutí upozorněn na to, že soud považuje obě smlouvy za neplatná právní jednání.5. Skutková tvrzení žalobkyně byla ověřena z předložených listinných důkazů, kdy aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024, v příloze této smlouvy je vedena i pohledávka za žalovaným po číslem [hodnota]. Dne 21. 10. 2024 oznámila právní předchůdkyně, žalobkyně i žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky. Žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 10 dnů od data doručení dopisu. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení právním zástupcem žalobkyně 31. 12. 2024. Dále byla předložena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota]. Zde je žalovaný veden jako klient, je uvedeno jeho jméno, příjmení[adresa] rodné číslo. Je poskytováno je 29 000 Kč. Jedná se o refinancování spotřebitelského úvěru, který byl již dříve poskytnut smlouvou č. [hodnota], na kterém dluží žalovaný 14 378 Kč, o tuto částku bylo žalovanému vyplaceno méně. Žalovaný se zavázal spolu s částkou 29 000 Kč vrátit ještě poplatek 32 978 Kč, ze kterého se uvádí úrok 25 182 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, poplatek za komfortní splácení 3 309 Kč a poplatek za flexibilní splácení 2 987 Kč. Bylo sjednáno měsíční splátkové období po dobu 24 měsíců, výše splátky 2 583 Kč, úroková sazba 69 % ročně, RPSN, 10 220,8 %. K této smlouvě byla předložena karta zákazníka, kde žalovaný uvedl, že je v invalidním důchodu, jeho čistý měsíční příjem je 12 917 Kč, další čisté příjmy domácnosti 42 000 Kč, odhadované měsíční výdaje 1 500 Kč. Podle předložené tabulky byl úvěr načerpán 11. 11. 2021, ve dnech 14. 12. 2021, 14. 1. 2022, 14. 2. 2022, 14. 4. 2022 bylo uhrazeno vždy 2 600 Kč, kdy tyto byly započítávány částkou 324,83 Kč na nákladů za sjednání a správu úvěru, dále pak zčásti na jistinu a zčásti na úrok.6. Druhá smlouva byla uzavřena 14. 12. 2021 pod číslem [hodnota], kdy mělo být žalovanému poskytnuto 65 000 Kč, opět k refinancování spotřebitelského úvěru, vyplacená částka tedy byla ponížena o předchozí dluh ze smlouvy [Anonymizováno], o částku 32 994 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit 65 000 Kč a dále pak částku 72 005 Kč, přičemž 56 443 Kč představuje úrok 1 500 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru, 7 417 Kč za komfortní splácení a částku 6 695 Kč za flexibilní splácení. Bylo sjednáno celkem [hodnota] měsíčních splátek po 5 711 Kč. Úroková sazba byla sjednána 69 % ročně, RPSN, 9850, 5 %. V kartě zákazníka nebyly zjištěny žádné změny, žalovaný byl stále saturován invalidním důchodem ve výši 12 888 Kč u ostatních příjmů domácnosti je uvedeno 45 000 Kč, odhadované měsíční výdaje 1 000 Kč. Podle tabulky umoření bylo zaplaceno 14. 1. 2022, 14. 2. 2022 a 14. 3. 2022 vždy 5 720 Kč, z každé splátky bylo odečteno 650,48 Kč jako úhrada nákladů na sjednání úvěru, zbytek byl pak rozložen mezi úmor jistiny a úroku.7. Pokud soud vyzval právní předchůdkyni žalobkyně, ta předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], která byla uzavřena 20. 11. 2019. Na základě této smlouvy bylo žalovanému poskytnuto 36 000 Kč v hotovosti s tím, že půjčená částka spolu s dalším poplatkem v celkové výši 41 235 Kč má být vrácena ve 30 splátkách po 2 575 Kč. Při uzavírání této smlouvy v žádosti žalovaný uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, jeho čistý příjem činit 9 749 Kč a další příjmy domácnosti 38 000 Kč. Uvedl, kde je zaměstnán, podle karty však doložil potvrzení o příjmu za měsíc říjen a listopad 2019. Dále byla předložena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], uzavřená 2. 3. 2020, u které je uvedeno, že už tato je určena k refinancování spotřebitelského úvěru pod číslem [hodnota], kdy z poskytnuté částky 72 000 Kč podle nové smlouvy bude na refinancování použito celkem 29 268 Kč. Za poskytnutí částky 72 000 Kč měl žalovaný zaplatit poplatek 99 469 Kč, což spolu s poskytnutou částkou představuje 171 469 Kč. Na tento dluh měl žalovaný hradit 30 měsíčních splátek po 5 716 Kč. Žalovaný uvedl 2. 3. 2020 prostřednictvím zaměstnavatele „Přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti“, že jeho čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 43 800 Kč, má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou, dále bylo doloženo, že je mu vyplácen invalidní důchod třetího stupně ve výši 12 236 Kč měsíčně. Další důkazy navrhovány, ani prováděny nebyly.8. Podle § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.9. Podle § 2 odst. 3 obč. zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející lidské cítění.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěry schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud je to nezbytné, pak i z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.11. Podle § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po předložení listinných důkazů soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný pouze z části, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, nárok byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení právě s odkazem na § 2991 obč. zák.12. Po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. Soud konstatoval, že obě uzavřené smlouvy o úvěru jsou absolutními právními jednáními. Prvotně žalobkyně nepřesvědčila soud, že její právní předchůdkyně řádně přezkoumala schopnost žalovaného úvěry splácet. Není třeba být velkým odborníkem, aby se jako vysoce nepravděpodobné jevilo sdělení o výši měsíčních nákladů 1 000 Kč, či 1 500 Kč. Pokud je udáváno, že žadatel má sice příjem z invalidního důchodu, ale další příjmy do domácnosti jsou ve výši 45 000 Kč, resp. 42 000 Kč, jedná se o údaj, který nepochybně vyžaduje ověření. A to zejména za situace, kdy žalovaný čerpal úvěry od právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně (již od svých 19 let) a každý další byl použit na refinancování již poskytnutého úvěru. Sama tato okolnost by měla být kritériem jasně svědčícím o neschopnosti klienta finanční problémy řešit adekvátně. Protože podle názoru soudu [právnická osoba] zcela rezignovala na jakékoliv ověření údajů uvedených žadatelem o úvěr, byť tyto údaje se na první pohled jeví být zcela účelové, nemohou tyto smlouvy právě s odkazem na zcela nedostatečné prověření úvěruschopnosti uspět. Dalším důvodem neplatnosti je pak výše poplatků, které byly za půjčení peněz účtovány. Soud v daném případě sice vycházel z respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, která byla právě v uzavřených smlouvách vyjádřena. Soud nezpochybňuje, že právní jednání žalovaný učinil. Smluvní volnost je však ve spotřebitelských smlouvách, kterými tyto smlouvy bez pochyby jsou, korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně ve prospěch spotřebitele. Pokud jsou taková ujednání obecně nespravedlivá a rozporná s dobrými mravy, je nutné k tomuto přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je mimo jiné ujednání o odměně za poskytnutí úvěru ve formě úroku. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankou při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Soud v daném případě konstatuje, že žalobkyní uváděný úrok 69% (při započtení všech dalších poplatků se jedná o úrok vyšší než 55% ročně) rozhodně vybočuje z běžných úrokových sazeb. Z takto podaného návrhu soud mohl dospět pouze ke konstatování, že ostatní vyúčtované položky mají cíl jediný, pouze skrytě zvýšit zisk právní předchůdkyně žalobkyně na úkor žalovaného jako spotřebitele. Soud vychází z toho, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně by smlouvu neuzavřela za situace, že by žalovaný na její podmínky nepřistoupil, zejména za situace, kdy byl nucen již poskytnuté úvěry refinancovat, je tedy zcela evidentní výrazná nerovnováha práv a povinností každé ze smluvních stran.13. Nárok žalobkyně tedy nelze posoudit jako nárok na vrácení poskytnutého úvěru za podmínek, které plynou z platně uzavřených smluv, ale pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Lze konstatovat, že žalovaný se v prvém případě obohatil o částku 47 840 Kč, ve druhém případě o částku 18 600 Kč (zde soud vychází z tvrzení žalobkyně a tabulky umoření jednotlivých smluv). Protože uvedené částky, která mu byly poskytnuty, nevrátil v plné výši, je mu tato povinnost uložena rozsudkem, a to včetně úroku z prodlení, který je přiznán od 2. 11. 2024 (uplynutí dodatečné lhůty k plnění) do zaplacení v zákonné výši. S ohledem na to, že smlouva byla posouzena jako absolutně neplatný právní úkon, zcela logicky nemohly být přiznány ostatní nároky v podobě sjednaných úroků.14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy se mezi účastníky dá hovořit o téměř shodném poměru úspěchu a neúspěchu ve věci.15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu. Žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.