Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 12% ročně z částky 30 000 Kč jdoucím od 20. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 32 763 Kč,o zaplacení zákonného úroku z prodlení v sazbě 15,00% ročně z částky 32 763 Kč jdoucím od 17. 12. 2023 do zaplacení,o zaplacení zákonného úroku z prodlení v sazbě 15,00% ročně z částky 30 000 Kč jdoucím od 17. 12. 2023 do 19. 3. 2025 zaplacení,o zaplacení úroku z prodlení v sazbě 3,00% ročně z částky 30 000 Kč jdoucím od 20. 3. 2025 do zaplacení,se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu [adresa] -město 27. 5. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit částku 62 763 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je právním nástupcem společnosti [právnická osoba]., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 5. 3. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným 16. 11. 2023 smlouvu o úvěru, na jejím základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Tuto měl vrátit nejpozději do 16. 12. 2023 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 32 763 Kč. Úvěry byly poskytovány prostřednictvím webové stránky [Anonymizováno]. Tam se žalovaný zaregistroval, zadal osobní údaje, včetně telefonního čísla a emailové adresy, tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, seznámil se také s návrhem smlouvy o úvěru. Po dokončení registrace zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, ta byla podepsána a žalovanému bylo zasláno 30 000 Kč dne 16. 11. 2023 na jeho bankovní účet číslo [č. účtu]. Totožnost žalovaného byla ověřena unikátním SMS kódem, který byl zasílán na uvedené číslo mobilního telefonu. Žalovaný také uvedl svá osobní data, včetně rodného čísla adresy i druhu a čísla průkazu totožnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně také prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet ve veřejně dostupných databázích, spoléhala také samozřejmě na údaje jím uvedené. Protože žalovaný dlužnou částku nevrátil, byl opakovaně vyzýván k zaplacení, ovšem bez výsledku.
2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán s ohledem na nepřiměřenou výši účtovaného poplatku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému ústnímu jednání dne 2. 9. 2025 se právní zástupce žalobkyně omluvil a souhlasil s projednáním věci v nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil, k žalobě se nevyjádřil.
3. Skutková tvrzení žalobkyně byla prokazována listinnými důkazy. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že úvěr byl popsán jako jednorázový a bezúčelový, spotřebitelský. Sjednaná částka 30 000 Kč v podobě bezhotovostního plnění na bankovní účet klienta. Úvěr byl sjednán na dobu 30 dnů. Uváděna je pevná roční zápůjční úroková sazba 40 %, RPSN 9088,10 %, poplatek za sjednání půjčky 32 763 Kč. Co se týče smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalovaný je zde uveden jménem a příjmením, datem narození, adresou trvalého bydliště i doručovací adresou, dále pak číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou a bankovním spojením, kdy je uveden účet [č. účtu]. Bylo uvedeno, že smlouva se sjednává prostřednictvím využití prostředků komunikace na dálku. Bylo sjednáno poskytnutí částky 30 000 Kč jako bezúčelového úvěru na účet žalovaného, kdy dlužná částka měla být vrácena do 30 dnů spolu s poplatkem, který před slevou činí 32 763 Kč. Podle potvrzení [právnická osoba]. bylo dne 16. 11. 2023 na účet číslo [č. účtu] zasláno 30 000 Kč. Tato skutečnost byla ověřena i výpisem z účtu žalovaného č. [č. účtu], na který byla dne 20. 11. 2023 připsána částka 30 000 Kč od [právnická osoba]. Aktivní legitimace žalovaného byla ověřena ze smlouvy o postoupení pohledávek, kde pohledávka za žalovaným figuruje pod číslem [hodnota]. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn jednak právní předchůdkyní žalobkyně 15. 3. 2025, dále pak právním zástupcem žalobkyně téhož dne, žalovaný byl vyzván k provedení platby do 3 dnů od doručení výzvy. Další důkazy navrhovány, ani prováděny nebyly.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
6. Podle § 2 odst. 3 obč. zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející lidské cítění.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěry schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud je to nezbytné, pak i z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
9. Podle § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po předložení listinných důkazů soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný pouze z části, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, nárok byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení právě s odkazem na § 2991 obč. zák.
10. Soud má za prokázané to, že na účet žalovaného bylo zasláno 30 000 Kč dne 20. 11. 2023 z bankovního účtu společnosti [právnická osoba]. Nicméně smlouva tak, jak byla uzavřena dle tvrzení žalobkyně formou webového rozhraní, je považována za neplatné právní jednání. Kromě toho, že žalobkyně neprokázala, že to byl právě žalovaný, kdo ověřoval svoji totožnost, zásadní pro posouzení neplatnosti je ale to, že žalobkyně neposkytla žádné důkazy o tom, že by kdokoliv řešil se žalovaným či s příjemcem finančních prostředků jeho schopnost úvěr splácet. Žalobkyně, ačkoliv byla vyzvána k předložení těchto důkazů nejpozději k jednání soudu, na výzvu vůbec nereagovala a tyto údaje neposkytla. Proto je smlouva posouzena jako neplatné právní jednání, když k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nicméně i za situace, kdy by snad bylo prokázáno, že byla řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet, zásadní je i ta skutečnost, že byly účtovány naprosto nepřiměřené poplatky za poskytnutí finančních prostředků, kdy na dobu 30 dnů poplatek za poskytnutí finančních poplatků přesahoval poskytnutou částku. Jedná se tedy o takový poplatek, jehož výše naprosto vybočuje z hranic běžného obchodního styku, pokud by finanční prostředky byly poskytovány běžným poskytovatelem. Zde soud argumentuje i běžnou výší úrokové sazby u zásadně nejrizikovějších produktů, kterými jsou kreditní karty, kdy v době poskytnutí finančních prostředků tato sazba v žádném případě nepřesahovala ani sazbu 20% ročně. Vybírání takovéhoto poplatku za krátkodobou půjčku v uvedené výši uvažuje soud za naprosto nepřijatelné, nemravné a tedy takové, které mu nelze poskytnout právní ochranu.
11. Proto bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný se naopak naprosto neobtěžoval se soudem hovořit a případně prokazovat, že by snad nějakou část uvedeného úvěru splatil. Úrok z prodlení byl přiznán až od data dodatečného plnění uvedeného ve výzvě k úhradě, která byla zasílána spolu s oznámením o postoupení pohledávky, ve zbytku byl i tento nárok zamítnut, samozřejmě úrok z prodlení byl přiznán v sazbě platné pro první den prodlení, tedy 12% ročně, ve zbytku byl nárok též zamítnut.
12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud konstatoval, že lze hovořit v podstatě o obdobném poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je-li zvažováno i příslušenství pohledávky v případné kapitalizované částce.
13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.