Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v sazbě 11,50% ročně z částky 10 000 Kč jdoucím od 14. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 4 282,65 Kč,o zaplacení úroku z prodlení v sazbě 11,50% ročně z částky 4 282,65 Kč jdoucím od 14. 3. 2026 dozaplacení se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
IV. Žalobkyni se po právní moci tohoto usnesení vrací přeplatek soudního poplatku 800 Kč.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu [adresa] -město 29. 7. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 14 282,65 Kč s úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela 11. 6. 2025 se žalovaným smlouvu o úvěru pro poskytnutí částky 17 000 Kč. Tato částka byla žalovanému vyplacena na jeho účet, úvěr měl být zaplacen nejpozději do 13. 3. 2026. Předmětem žalobního návrhu je nesplacená jistina 17 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 4 282,65 Kč. Dále jsou požadovány úroky z prodlení. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.zaplo.cz, kde žalovaný vybral parametry úvěru – jeho výši a splatnosti, zadal osobní údaje včetně telefonního čísla a adresy, zahájil tak kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, požádal o poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet (ISIR, CEE, EUCB, BRKI, NRKI) a navrhla znění smlouvy. Toto odsouhlasil žalovaný verifikačním kódem ve formě SMS zprávy. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalovaného číslo [č. účtu] pod VS [var. symbol]. Úvěr nebyl však vrácen. Právo vymáhat pohledávku přešlo na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025. Žalovaný byl vyzván k zaplacení spolu s informací o tom, že pohledávka byla postoupena na výzvu, však nereagoval.
2. Platební rozkaz nebyl vydán, žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nařízenému jednání se nedostavil. Nedostavila se s omluvou ani právní zástupkyně žalobkyně. Když byla před jednáním vyzvána k vysvětlení rozporu mezi požadavkem na zaplacení částky 14 282,65 Kč a tvrzením, že je požadována nesplacená jistina 17 000 Kč a poplatek za uzavření úvěrové smlouvy 4 282,65 Kč, tento rozpor odstraněn nebyl. Soud tedy uzavřel, že předmětem žaloby učinila žalobkyně jistinu a poplatek za uzavření smlouvy.
3. Skutková tvrzení žalobkyně byla ověřena z předložených listinných důkazů. Soudu byla předložena smlouva označena jako smlouva o úvěru, splatném ve splátkách, která byla uzavřena mezi společností Zaplo finance s.r.o. jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovaný byl identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu a adresou. Stejně tak byla uvedena emailová adresa. Měl být poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 17 000 Kč za úrokovou sazbu 112 %, RPSN 191,80%, celkem mělo být uhrazeno 28 968,84 Kč, a to ve 12 splátkách po 2 414,07 Kč měsíčně. Úvěr měl být vyplacen na bankovní účet žalovaného. Smlouva byla ze strany žalovaného podepsána 11. 6. 2025 v 20:26:16 hodin prostřednictvím elektronického kódu. Právo vymáhat pohledávku osvědčila žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno jednak právní předchůdkyní žalobkyně 15. 5. 2026 a téhož dne také právní zástupkyní žalobkyně. K dotazu soudu Air bank a.s. uvedla, že označený bankovní účet je veden pro žalovaného, dne 11. 6. 2025 na tento účet bylo přijato 17 000 Kč od [právnická osoba] Další důkazy prováděny nebyly. Soud žádal žalobkyni o doložení listin o tom, že byla ověřena schopnost žalovaného úvěr splácet i to, že byla řádně ověřena jeho totožnost při uzavření smlouvy, žádného doplnění se ovšem soudu nedostalo.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
6. Podle § 2 odst. 3 obč. zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející lidské cítění.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěry schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud je to nezbytné, pak i z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
9. Podle § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po předložení listinných důkazů soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný pouze z části, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, nárok byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení právě s odkazem na § 2991 obč. zák.
10. Soud má za prokázané to, že na účet žalovaného bylo zasláno 17 000 Kč dne 11. 6. 2025 z bankovního účtu společnosti [právnická osoba] Nicméně smlouva tak, jak byla uzavřena dle tvrzení žalobkyně formou webového rozhraní, je považována za neplatné právní jednání. Zásadní pro posouzení neplatnosti je ale to, že žalobkyně neposkytla žádné důkazy o tom, že by kdokoliv řešil se žalovaným jeho schopnost úvěr splácet. Žalobkyně, ačkoliv byla vyzvána k předložení těchto důkazů nejpozději k jednání soudu, na výzvu vůbec nereagovala a tyto údaje neposkytla. Proto je smlouva posouzena jako neplatné právní jednání, když k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nicméně i za situace, kdy by snad bylo prokázáno, že byla řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet, zásadní je i ta skutečnost, že byly účtovány naprosto nepřiměřené poplatky za poskytnutí finančních prostředků, kdy na dobu 45 dnů poplatek za poskytnutí finančních poplatků přesahoval jednu třetinu poskytnuté částky. Jedná se tedy o takový poplatek, jehož výše naprosto vybočuje z hranic běžného obchodního styku, pokud by finanční prostředky byly poskytovány běžným poskytovatelem. Zde soud argumentuje i běžnou výší úrokové sazby u zásadně nejrizikovějších produktů, kterými jsou kreditní karty, kdy v době poskytnutí finančních prostředků tato sazba v žádném případě nepřesahovala ani sazbu 20% ročně. Vybírání takovéhoto poplatku za krátkodobou půjčku v uvedené výši uvažuje soud za naprosto nepřijatelné, nemravné a tedy takové, které mu nelze poskytnout právní ochranu.
11. Proto bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, nebylo lze přiznat poplatek za uzavření smlouvy ve výši 4 282,65 Kč, byla-li smlouva posouzena jako neplatná. Žalovaný se naopak naprosto neobtěžoval se soudem hovořit a případně prokazovat, že by snad nějakou část uvedeného úvěru splatil. Úrok z prodlení byl přiznán až od data následujícího po doručení výzvy k zaplacení, která byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 3. 2026, ve zbytku byl i tento nárok zamítnut.
12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud konstatoval, že žalobkyně byla úspěšná co do 70% svého nároku, neúspěšná v 30%, má tedy nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40%. Jedná se o částku 1 126 Kč (plná náhrada nákladů řízení by sestávala z odměny za 3 úkony právní služby po 400 Kč, za 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21% při použití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. navyšováno o soudní poplatek 1 000 Kč).
13. Výrok IV. je uváděn z důvodu, že žalobkyně byla po podání návrhu vyzvána k zaplacení soudního poplatku 1 000 Kč, ten uhradila dne 1. 9. 2026, následně však uhradila téhož dne ještě 800 Kč. Protože k poplatku ve výši 800 Kč nebyla povinna, bude je tento poplatek po právní moci rozsudku vrácen.
14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.