Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná [Jméno žalované A] a žalovaný [Jméno žalované B] nejsou dědici po zůstaviteli [jméno FO], nar. [datum], zemřelý [datum] se v plném rozsahu zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 37 800 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci k rukám právního zástupce žalovaných.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu [adresa] -město dne 22. 1. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaní nejsou dědici po zůstaviteli [jméno FO], zemřelém [datum]. Žaloba byla odůvodněna tím, že [jméno FO] zemřel [datum], žalovaní jsou jeho děti. Žalobkyně byla se zůstavitelem také v příbuzenském poměru, byla jeho neteří. V řízení o pozůstalosti, které bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka], uplatnila žalobkyně svá práva závětí, kterou zůstavitel sepsal [datum]. Protože tuto závěť žalovaní neuznali za pravou a platnou, byla žalobkyně odkázána soudní komisařkou usnesením ze dne 20. 12. 2024 k tomu, aby podala soudu žalobu o určení dědického práva. Toto ona činí. Závěť je datována [datum], zůstavitel ji nesepsal, ale vlastnoručně podepsal, byli přítomni i svědci, konkrétně [jméno FO] a [jméno FO]. Tito svědci jsou také na závěti vlastnoručně podepsáni. Touto závětí stanovil zůstavitel, že veškerý jeho movitý i nemovitý majetek má připadnout právě žalobkyni a v případě, že by tato dědictví odmítla, má připadnout jeho vnoučatům. Závěť byla uložena u syna žalobkyně a vyjadřuje vůli zůstavitele naložit se svým majetkem. Zůstavitel nechtěl, aby jeho majetek přešel do rukou jeho dětí, kteří s ním nejméně čtyři až pět let nebyly v žádném kontaktu, neprojevovaly o něj skutečný zájem. Naopak žalobkyně se o zůstavitele starala, navštěvovala s ním lékaře, a to v době, kdy mu byla i amputována část nohy, pak musel podstupovat chemoterapie. Žalobkyně byla uvedena i ve zdravotnické dokumentaci zůstavitele jako kontaktní osoba, hradila náklady pohřbu, řešila i se správními orgány vracení řidičského průkazu a střelných zbraní. Žalobkyně navrhla k prokázání svých tvrzení celou řadu důkazů včetně výpovědi svědků a odkázala na ustanovení § 1494 odst. 2 obč. zák. s tím, že by měla být, co nejvíce zvažována vůle zůstavitele.
2. Žalovaní se vyjádřili k žalobě prostřednictvím svého právního zástupce 3. 3. 2025 a navrhli zamítnutí žaloby. Konstatovali, že závěť nepovažují za pravou a platnou, a to z toho důvodu, že zůstavitel v žádném případě nepodepsal závěť vlastní rukou. Dále také vyloučili, že by byl v takovém zdravotním stavu, aby krátce před smrtí byl schopen řádně projevit svoji vůli a takto rozhodnout ohledně svého majetku. V dalším pak jsou pouze řešeny otázky rodinného života, skutečnosti, kdo pomáhal či nepomáhal zůstaviteli v době jeho nemoci a z jakého důvodu vlastně zůstavitel odmítal kontakt se svými dětmi. Navrhli tedy zamítnutí žaloby.
3. V doplnění žaloby ze dne 17. 3. 2025 se žalobkyně vymezila proti tvrzení žalovaných o tom, že by zůstavitel byl v takovém zdravotním stavu, že by nebyl schopen chápat důsledky svého jednání. Netrpěl žádnou chorobou, která by jeho kognitivní funkce ovlivňovala, netrpěl žádnou duševní poruchou, byl zcela orientován místem i časem, netrpěl halucinacemi, což mohou potvrdit mimo již uváděných svědků také pracovnice domácí péče, které o zůstavitele pečovali. Co se týká podpisu závěti, zcela vyloučila žalobkyně ve svém podání, že by podpis patřil jiné osobě než zůstaviteli.
4. Soud konstatuje, že žaloba byla podána včas, pokud byla soudu doručena 22. 1. 2025 a usnesení soudní komisařky ukládající žalobkyni žalobu podat do dvou měsíců od právní moci usnesení nabylo právní moci 15. 1. 2025.
5. V řízení bylo prokázáno, že [jméno FO] zemřel 10. 8. 2024 a podle zjištění soudní komisařky, která provedla lustraci v evidenci právních jednání, nezanechal pořízení pro případ smrti (které by bylo v evidencích uloženo – spisem [spisová značka]). Následně byla založena listina označena jako moje závěť datovaná 20. 7. 2024, psaná rukou. V textu se uvádí, že zůstavitel odkazuje celý svůj movitý i nemovitý majetek a také finanční prostředky na účtu [č. účtu] své neteři [Jméno žalobkyně] a v případě, že tato by odmítla, budou dědit vnoučata. Zůstavitel se vyjadřuje se tak, že se jedná o jeho poslední vůli, kterou ukládá u [jméno FO]. Ve spodní části listiny jsou pak jako svědci podepsáni [jméno FO] a [jméno FO], oba s uvedením data narození, rodného čísla a adresy. Pod těmito údaji jsou připojeny podpisy svědků.
6. Z výslechu [jméno FO] provedeného při jednání soudu 13. 5. 2025 bylo zjištěno, že zůstavitel jej požádal o informace, jakým způsobem má sepsat závěť. Svědek mu navrhl formu notářského zápisu a doplnil, že pokud by závěť sepisoval zůstavitel sám, musí tak učinit za přítomnosti dvou svědků. Po nějaké době jej zůstavitel požádal, aby zajistil osoby, které by u podpisu závěti svědčily. On tedy nejprve požádal svoji přítelkyni paní [jméno FO], dojeli do bytu zůstavitele a na chodbě paní [jméno FO] uvedla svoje údaje z občanského průkazu a listinu podepsala. V té době, když přijeli, pan [jméno FO] už měl text závěti připravený, a před nimi ho podepsal. Po podpisu oba z bytu pana [jméno FO] odjeli. Totožné skutečnosti uvedla ve své svědecké výpovědi také svědkyně [jméno FO]. Potvrdila, že zůstavitele znala z vyprávění svého přítele, fyzicky jej viděla pouze v době, kdy podepisoval závěť. O to, aby byla svědkem, ji požádal pan [jméno FO]. Do bytu s panem [jméno FO] přijeli někdy v odpoledních hodinách, pak [jméno FO] měl vypsaný text a datum, před ní listinu podepsal, ona tam pak vepsala své údaje a listinu podepsala. Podpis druhého svědka ani jiné údaje o něm na listině nebyly. Ona se se svědkem, který byl jako druhý závěti následně uváděn, nepotkala. U podpisu závěti byla pouze ona a její přítel. Další svědek podepsaný pod závětí, [jméno FO], při jednání soudu dne 13. 5. 2025 uvedl, že zůstavitele znal, pomáhal žalobkyni někdy dovézt k němu nákup. [jméno FO] kamarád pan [jméno FO] ho požádal o službu, jestli by se jako svědek nepodepsal pod závěť, kterou pan [jméno FO] řeší svůj majetek, on s tím souhlasil. [jméno FO] ho jeden den naložil do auta, jeli do bytu pana [jméno FO], ten byl na invalidním vozíku a zval je dovnitř na kafe. Nicméně oni si kávu nedali, šli do kuchyně, kde listinu podepsali. [jméno FO] už ji měl připravenou, svědek se domnívá, že už tam byl i podpis pana [jméno FO]. Vysvětloval, že chce, aby děti nedostaly nic. Na listinu opsali údaje z jeho občanského průkazu, on se tam pak podepsal, mohlo to trvat maximálně 10 minut, nikdo další u podpisu závěti nebyl.
7. K otázce zdravotního stavu zůstavitele k datu, kdy měla být závěť podepsána, soud vyslechl ještě [jméno FO] a [jméno FO], což byly pečovatelky, které zajišťovaly převazy zůstavitele po amputaci, které se musel podrobit. Docházely v pravidelných intervalech do jeho domácnosti. Ani jedna z uvedených ošetřovatelek nesdělila soudu konkrétní údaje o tom, že by měla důvodné pochybnosti o schopnosti zůstavitele rozumně uvažovat, konat běžná právní jednání. Obě vyloučily, že by byl za dobu jejich návštěv pod vlivem drog či alkoholu, či že by reagoval nepřiléhavě, že by trpěl nějakou duševní poruchou, které by si všimly.
8. S ohledem na zjištění z těchto provedených důkazů, soud další důkazy neprováděl a tyto zamítl pro nadbytečnost, neboť nebylo důvodu zatěžovat řízení dalšími důkazy v podobě zpráv nejrůznějších institucí, jak navrhovali žalovaní, případně znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, když svá tvrzení žalobkyně v průběhu doby nezměnila a tvrdila, že pouze podpis na závěti patří zůstaviteli, nikoliv text závěti, ten podle jejího vědomí zůstavitelem sepsán nebyl. Protože soud vycházel z těchto skutkových tvrzení, další důkazy zamítl, neboť z provedených důkazů bylo zjištěno nesplnění požadované formy závěti a další důkazy byly nadbytečnéí.
9. Podle § 1532 obč. zák. závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami.
10. Podle § 1533 obč. zák., kdo chce pořizovat závěť v písemné formě, beze svědků, nepíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.
11. Podle § 1534 obč zák., závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a přede dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho vlastní vůli.
12. Podle skutkových tvrzení žalobkyně závěť zůstavitel nesepsal vlastní rukou, pouze jí vlastní rukou podepsal. K těmto skutkovým tvrzením pak byly navrženy důkazy.
13. Soud konstatuje, že nezbývalo než žalobu zamítnout, a to pro nesplnění formálních náležitostí závěti, které jsou uvedeny právě v ustanovení § 1534 obč. zák. Zákon stanoví jednoznačně podmínky, které musí být splněny pro to, aby závěť mohla být považována za takou, se kterou jsou spojovány právní důsledky v souvislosti s majetkem zůstavitele. Bylo jednoznačně prokázáno, že u podpisu závěti nebyli přítomni uvedení svědci současně, pokud paní [jméno FO] podepsala závěť jeden den a týž den, případně několik dnů poté (ani tuto časovou souslednost nebyl svědek [jméno FO] a i svědek [jméno FO] přesně určit) ji podepsal druhý svědek. Je tedy zřejmé, že svědkyně [jméno FO] a svědek [jméno FO] nebyli při okamžiku, kdy zůstavitel závěť podepsal, přítomni společně. Soud je si vědom zásady, že se má důrazně dbát toho, jakým způsobem zůstavitel mínil projevit svoji vůli a jak chtěl se svým majetkem naložit, nicméně ani při použití této základní zásady nelze obcházet podmínky, které zákonodárce s platností takto zásadního právního jednání spojil. V rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 8. 2018 sp. zn. [spisová značka] se uvádí, že je třeba akcentovat splnění formálních podmínek, které nejsou do zákona uváděny bez významu. Nejvyšší soud uvádí, že vzhledem k tomu, že alografní závěť zůstavitel nenapsal vlastní rukou a jen ji vlastnoručně podepsal, a že taková listina sama o sobě na rozdíl od holografní závěti není spolehlivým dokladem toho, že skutečně obsahuje poslední vůli zůstavitele, zákon u ní požaduje dokonce pod sankcí neplatnosti právního úkonu, aby zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli a aby se svědci na závěť podepsali. Povolání svědků závěti slouží mj. k tomu, aby tyto osoby mohly potvrdit, že jde o zůstavitelovu pravou závěť v případě, objeví-li se po smrti zůstavitele pochybnosti, zda se skutečně jedná o jeho poslední vůli. Tedy řečeno jinak, aby tím bylo věrohodným způsobem osvědčeno, že závěť vskutku obsahuje poslední vůli zůstavitele. Zákonodárce tuto úpravu přijal z toho důvodu, aby se zamezilo případným pochybnostem i v důsledku delšího času, který by mohl nastat mezi podpisem zůstavitele, podpisy svědků a dobou, kdy bude závěť uplatněna. Zákon sám požaduje, aby úkony, které jsou uváděny v § 1534 obč. zák. (přítomnosti svědků a zůstavitele na jednom místě, vyjádření vůle zůstavitele, jeho prohlášení, že se jedná o jeho vůli, podpis zůstavitele a podpisy svědků) se staly v bezprostřední časové souvislosti tak, aby se v podstatě jevily jako jednotný úkon. Soud tedy uzavírá, že právě pro to, že svědci nebyli na místě podpisu závěti současně a minimálně před svědkem [jméno FO] vůbec zůstavitel závěť nepodepsal, nebylo možné žalobě vyhovět, protože nebylo lze konstatovat, že závěť je platným právním jednáním ve smyslu § 1534 obč. zák. Soud tedy žalobu zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní byli ve věci plně úspěšní, mají tedy právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 37 800 Kč. Tato částka je tvořena pěti úkony právní služby po 3 700 Kč, a to s odkazem na ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § [právnická osoba] odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.. Zástupce žalovaných provedl celkem pět úkonů právní služby je-li za úkon považováno převzetí věci, vyjádření k žalobě a účast při jednání soudu nepřesahující dvě hodiny (jednání soudu se konalo 13. 5. 2025 od 9:00 hod. do 11:35 hod. a dne 2. 6. 2025 v rozsahu menším než dvě hodiny). Za pět úkonů právní služby tedy náleží 18 500 Kč u prvního zastupovaného účastníka, u druhého zastupovaného účastníka je pak odměna snižována o 20% na 14 800 Kč. Náhrada je dále navyšována o paušální náhrady ke každému z těchto úkonů. Celkem tedy bylo přiznáno 37 800 Kč splatných k rukám právního zástupce žalovaných.
15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 3 o.s.ř., kdy bylo uloženo zaplatit náklady řízení v běžné třídenní lhůtě.