Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 14,25 % ročně z částky 5 000 Kč jdoucím od 5. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení[adresa] 460,50 Kč,úroku z prodlení v sazbě 15,00% ročně z částky 10 460,50 Kč jdoucím od 8. 1. 2023 do 4. 11. 2024,úroku z prodlení v sazbě [právnická osoba] % ročně z částky 5 460,50 Kč jdoucím od 5. 11. 2024 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu [adresa] -město 31. 10. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 10 460,50 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. uzavřela se žalovaným 9. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr 5 000 Kč, tedy měl být splacen do 7. 1. 2023. Spolu s částkou 5 000 Kč měl ve stejné lhůtě zaplatit též poplatek 5 460,50 Kč. Žalovanému byly finanční prostředky převedeny dne 19. 12. 2022 na jeho bankovní účet (poté, co byla ověřena schopnost žalovaného úvěr splácet), žalovaný finanční prostředky načerpal, platbu ale neuhradil. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky, na které si žalovaný zadal podle své vlastní volby příslušné parametry, jako je výše požadovaného úvěru, doba splatnosti. V registračním formuláři uvedl své osobní údaje. Pak byl povinen seznámit se s ostatními ujednáními, včetně sankcí. K ověření byl žalovaný povinen zadat informace o své platební kartě, včetně jejího čísla a data expirace. Smlouva byla podepsána prostřednictvím SMS hesla. Žalovaný dlužnou částku nevrátil, ačkoliv byl o její vrácení opakovaně vyzýván. Aktivní legitimace žalobkyně je dána smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2023.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému ústnímu jednání se nedostavil. S ohledem na omluvu právního zástupce žalobkyně soud projednal žalobu a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.
3. Z předložených listin byly ověřeny následující skutečnosti. Aktivní legitimace žalobkyně byla osvědčena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2023 a dílčí smlouvou, kterou byla postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni (č. pohledávky 9172927). Smlouva o spotřebitelském úvěru osvědčuje jednání mezi původním věřitelem a žalovaným. Žalovaný je uveden jménem, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, číslem občanského průkazu, číslem mobilního telefonu i e-mailovou adresou. Bylo sjednáno poskytnutí částky 5 000 Kč na dobu 29 dnů s tím, že žalovaný musí navíc uhradit částku 5 460,50 Kč před slevou, případně 2 085,50 Kč (po slevě), vypočteno jako 40% roční úroková sazba. Poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru byl vyčíslen na 2 085,50 Kč, resp. 5 460,50 Kč, RPSN 10 536,30%, resp. 1 310 070%, není-li poskytnuta sleva. Stejné informace jsou seznatelné z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno vyjádřením [Anonymizováno]. ze dne 25. 11. 2024 kdy tato společnost potvrdila, že majitelem účtu číslo [č. účtu] je žalovaný, na tento účet byla v prosinci 2022 připsána částka 5 000 Kč. Dále bylo prokázáno, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky a byl vyzván k zaplacení právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 30. 10. 2024, ve stejný den byl o postoupení pohledávky informován také právní předchůdkyní žalobkyně. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly, ačkoliv soud žádal o předložení dokladů o tom, že byla řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet.
4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Podle § 87 odst. 1 věty první, zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
8. Podle § 1970 obč. zák. 89/2012 (účinný ke dni počátku prodlení) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný pouze částečně, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, ale pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Soud má za prokázané, že na účet žalovaného, resp. na účet vedený na jméno žalovaného poskytla právní předchůdkyně žalobkyně částku 5 000 Kč. Smlouva tak jak byla uzavřena, je soudem považována za neplatné právní jednání. Skutečnost, že nebyla ověřena schopnost žalovaného úvěr splácet, ponechává soud stranou i z důvodu výše částky, která byla poskytnuta. Nicméně nesplnění této povinnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně již samo o sobě způsobuje neplatnost celé smlouvy označené jako smlouva o úvěru. Co je ale zásadní, je platba, která byla účtována za poskytnutí finančních prostředků, a to více než 5 000 Kč za poskytnutí částky 5 000 Kč na jeden měsíc. Soud považuje za naprosto nepřijatelné, a není ochoten poskytnout ochranu takovému jednání, kdy měsíční úrok za půjčení peněz přesáhl 100% poskytnutých prostředků. Tato úroková sazba jednoznačně vybočuje z hranic běžného obchodního styku mezi poskytovateli finančních prostředků a spotřebiteli, a to i při úvaze o úrokových sazbách z kreditních karet (max. 20% ročně). Takovéto jednání považuje soud za nemravné, z něhož nelze dovozovat vznik platné úvěrové smlouvy. Žalovanému tedy bylo uloženo uhradit poskytnutých 5 000 Kč.
12. Co se týká úroku z prodlení, byl přiznán až od data 4. 11. 2024. Žalobkyně předložila výzvu k úhradě ze dne 30. 10. 2024, kterou byl žalovaný vyzván k zaplacení do 3 dnů. Uvažuje-li soud tak, že mohl žalovaný dopis obdržet 1. 11. 2024, plnit měl do 4. 11. 2024, od následujícího data je tedy v prodlení. Za předchozí období byl nárok na úrok z prodlení zamítnut, nebylo prokázáno, že by byl žalovaný k zaplacení vyzván dříve.
13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Soud posoudil poměr úspěchu a neúspěchu ve věci jako téměř shodný u obou účastníků, náhradu nákladů řízení tedy žádnému z nich nepřiznal.
14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.