39 C 76/2025

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu [adresa] -město 16. 1. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně, žalobkyně, společnost Emmas [právnická osoba]. uzavřela 5. 9. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru pro poskytnutí částky [částka]. Tato částka byla žalovanému vyplacena na jeho účet, úvěr měl být zaplacen nejpozději do 5. 10. 2023. Předmětem žalobního návrhu je nesplacená jistina [částka] a poplatek za poskytnutí úvěru [částka] a sjednaný úrok [částka] Dále jsou požadovány úroky z prodlení. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.creditgo.cz, kde žalovaný zadal osobní údaje včetně telefonního čísla a adresy, zahájil tak kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, požádal o poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet a navrhla znění smlouvy. Toto odsouhlasil žalovaný verifikačním kódem ve formě SMS zprávy kódem 13564. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalovaného číslo [č. účtu]. Nebyl však vrácen. Právo vymáhat pohledávku přešlo na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2024. Žalovaný byl vyzván k zaplacení spolu s informací o tom, že pohledávka byla postoupena na výzvu, však nereagoval.

2. Ve věci byl 29. 1. 2025 vydán elektronický platební rozkaz, ten byl ale pro jeho nedoručení žalovanému zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavil. Zástupce žalobkyně se omluvil.

3. Skutková tvrzení žalobkyně byla ověřena z předložených listinných důkazů. Soudu byla předložena smlouva označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru, která byla uzavřena mezi společností [Anonymizováno] [právnická osoba]. jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovaný byl identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu a adresou. Stejně tak byla uvedena emailová adresa a číslo účtu. Měl být poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka] za úrokovou sazbu 36 % ročně, pro dobu trvání úvěru byl úrok vypočten částkou [částka], celkem mělo být uhrazeno [částka], resp. [částka]. Úvěr měl být vyplacen na bankovní účet žalovaného. Smlouva byla ze strany žalovaného podepsána 5. 9. 2023 v 13:05:09 hodin formou elektronického kódu 13564 s tím, že finanční prostředky měly být vráceny do 5. 10. 2023. Zároveň byla sjednána výše poplatku za uzavření smlouvy pro případ, že bude překročena doba splatnosti, a to částkou [částka]. Dne 15. 5. 2023 byla z bankovního účtu žalovaného odeslána verifikační platba [částka], o čem svědčí potvrzení [právnická osoba]. Na shodný účet pak právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 5. 9. 2023 částku [částka], což bylo prokázáno potvrzením o provedení transakce ze strany ČSOB a s. To, že finanční prostředky byly připsány na účet žalovaného, je prokázáno sdělením [právnická osoba]. ze dne 28. 1. 20254. Právo vymáhat pohledávku osvědčila žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2024, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno jednak právní předchůdkyní žalobkyně 17. 11. 2024 a téhož dne také právním zástupcem žalobkyně. Další důkazy prováděny nebyly. Soud žádal žalobkyni o doložení listin o tom, že byla ověřena schopnost žalovaného úvěr splácet i to, že byla řádně ověřena jeho totožnost při uzavření smlouvy, žádného doplnění se ovšem soudu nedostalo.

4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

6. Podle § 2 odst. 3 obč. zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející lidské cítění.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěry schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud je to nezbytné, pak i z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

9. Podle § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po předložení listinných důkazů soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný pouze z části, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, nárok byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení právě s odkazem na § 2991 obč. zák.

10. Soud má za prokázané to, že na účet žalovaného bylo zasláno [částka] dne 5. 9. 2023 z bankovního účtu společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. Nicméně smlouva tak, jak byla uzavřena dle tvrzení žalobkyně formou webového rozhraní, je považována za neplatné právní jednání. Kromě toho, že žalobkyně neprokázala, že to byl právě žalovaný, kdo ověřoval svoji totožnost, zásadní pro posouzení neplatnosti je ale to, že žalobkyně neposkytla žádné důkazy o tom, že by kdokoliv řešil se žalovaným či s příjemcem finančních prostředků jeho schopnost úvěr splácet. Žalobkyně, ačkoliv byla vyzvána k předložení těchto důkazů nejpozději k jednání soudu, na výzvu vůbec nereagovala a tyto údaje neposkytla. Proto je smlouva posouzena jako neplatné právní jednání, když k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nicméně i za situace, kdy by snad bylo prokázáno, že byla řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet (o čemž soud není přesvědčen, pokud jen lustrací soudního systému zjistil, že před uzavřením projednávané úvěrové smlouvy již byl žalovaný dlužníkem minimálně u dalších dvou společností), zásadní je ta skutečnost, že byly účtovány naprosto nepřiměřené poplatky za poskytnutí finančních prostředků, kdy na dobu 45 dnů poplatek za poskytnutí finančních poplatků přesahoval jednu třetinu poskytnuté částky. Jedná se tedy o takový poplatek, jehož výše naprosto vybočuje z hranic běžného obchodního styku, pokud by finanční prostředky byly poskytovány běžným poskytovatelem. Zde soud argumentuje i běžnou výší úrokové sazby u zásadně nejrizikovějších produktů, kterými jsou kreditní karty, kdy v době poskytnutí finančních prostředků tato sazba v žádném případě nepřesahovala ani sazbu 20% ročně. Vybírání takovéhoto poplatku za krátkodobou půjčku v uvedené výši uvažuje soud za naprosto nepřijatelné, nemravné a tedy takové, které mu nelze poskytnout právní ochranu.

11. Proto bylo žalobě vyhověno pouze co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný se naopak naprosto neobtěžoval se soudem hovořit a případně prokazovat, že by snad nějakou část uvedeného úvěru splatil. Úrok z prodlení byl přiznán až od data dodatečného plnění uvedeného ve výzvě k úhradě, která byla zasílána spolu s oznámením o postoupení pohledávky, ve zbytku byl i tento nárok zamítnut.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud konstatoval, že lze hovořit v podstatě o obdobném poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je-li zvažováno i příslušenství pohledávky v případné kapitalizované částce.

13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.