Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka], splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje dnem právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky ve výši [částka], úroku ve výši 87,52 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka].
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalovaný smlouvu podepsal dne [datum] prostřednictvím jedinečného kódu, který mu byl poskytnut. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka] dne [datum], který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokovou sazbou 87,52 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši [částka] počínaje měsícem červencem [rok]. Žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací poskytnutých žalovaným a nahlédnutím do databází [název]. Žalovaný neuhradil na úvěr ničeho. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že úvěr si vzal, v současné době má tři exekuce, je zaměstnaný, po odečtení srážek má příjem [částka].
3. Z listiny „[název] – výpis z databáze [název] “ soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil.
4. Z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žalovanému byl schválen úvěr ve výši [částka], což mu bylo oznámeno.
5. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku ze dne [datum] splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, důkazu o odeslání [částka] a důkazu o přijaté SMS pro vyplacení soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl spotřebitelský úvěr ve výši [částka], celková splatná částka [částka], doba trvání úvěru 48 měsíců, výše splátky [částka], zápůjční úroková sazba 87,51 %, RPSN 132,73 %. Žalovaný podepsal smlouvu prostřednictvím jedinečného kódu [číslo].
6. Z dokladu o vyplacení úvěru, dokladu o zaslané SMS o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne [datum] byla na účet č. [č. účtu] zaslána částka ve výši [částka] pod VS [var. symbol].
7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši [částka]. Výzva byla odeslána dne [datum].
8. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne [datum] byla na účet žalovaného č. [č. účtu] zaslána částka [částka].
9. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně schválila úvěr žalovanému ve výši [částka].
10. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný neuhradil ničeho na úvěru, byl opakovaně upomínán.
11. Z oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru.
12. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum], [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru.
13. Z hodnocení klienta soud zjistil, že pravidelný čistý příjem žalovaného ze zaměstnání činí [částka], životní minimum [částka], bydlení [částka], celkem výdaje [částka], rezerva [částka], žalovaný byl svobodný, bydlel v pronájmu.
14. Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že čistý příjem žalovaného ze zaměstnání činil za leden [částka], za únor [částka], za duben [částka].
15. Z výpisu záznamů z registru [název] k [datum] soud zjistil, že žalovaný neměl k tomuto datu žádné dlužné splátky po splatnosti, měl produkt splátkový prodej, spotřebitelský úvěr včetně bezúčelového.
16. Z výpisu z [název] soud zjistil, že žalovaný si žádal o úvěr u 11 institucí, [částka] byl součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce a celkové zbývající částky splátkových operací, neměl dluh po splatnosti.
17. Z dalších předložených listinných důkazů soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil.
18. Ze sdělení bank k výši úrokové sazby za neúčelové spotřebitelské úvěry v druhém čtvrtletí 2024 ve výši [částka] při splatnosti 48 měsíců soud zjistil, že úroková sazba u [právnická osoba], a.s. činila v únoru 14,1 – 21,1 %; u [právnická osoba]. 6,9-17,9 %; u [právnická osoba] 13,2 %; u [právnická osoba]. 12,64 %.
19. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě smlouvy o úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši [částka] a zavázal se vrátit [částka] (úroková sazba 87,51 %, RPSN 132,73 %, ujednány smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalovaného) ve 48 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Při uzavírání smlouvy žalobkyně zjišťovala výdělkové poměry žalovaného na základě předložených výpisů z běžného účtu, takto bylo zjištěno, že průměrný čistý příjem žalovaného za tři měsíce činil [částka]. Žalovaný na úvěr neuhradil žádnou splátku. Žalobkyně úvěr zesplatnila, vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru.
20. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]. [spisová značka] nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] [spisová značka]).
21. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně rozsáhle, ale obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána z údajů poskytnutých žalovaným i z dostupných evidencí. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila listiny označené jako výpis záznamů z registru [název], výpis z registru [název] a vybrané pohyby na běžném účtu žalovaného a kopie občanského průkazu žalovaného. Z předložených listin je patrné, že žalobkyně se dostatečně nezabývala schopností žalovaného úvěr splácet, resp. za zjištěných okolností mu úvěr poskytnout neměla. Žalobkyně správně zjistila příjmy žalovaného ze zaměstnání asi [částka] měsíčně, které byly prokázány výpisem z účtu. Žalobkyně však naprosto rezignovala na skutečné zjišťování výdajů žalovaného, neboť ty určila výhradně na základě tvrzení žalovaného a spokojila se s částkou životního minima a částkou na bydlení ve výši [částka] za bydlení v pronájmu, což je částka zcela nereálná. Z předložených listin rovněž vyplývá, že žalovaný měl další úvěry, přičemž v hodnocení klienta je uvedeno, že neměl žádné splátky. Žalobkyně netvrdila, že provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí, což lze považovat za základní krok ke zjištění toho, zda žalovaný hradí své závazky a lze mu úvěr poskytnout, existenci dalších závazků a výši splátek. Z výpisů z běžného účtu žalovaného vyplývá, že celkové výdaje žalovaného se rovnaly výši celkových příjmů. Pokud pak žalobkyně předložila výpis ze registru [název], tak z něj není nic patrné. Soud uzavřel, že žalobkyně nezjistila ani neposoudila řádně schopnost žalovaného splácet úvěr před poskytnutím úvěru a smlouva o úvěru je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.
22. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě byla sjednána „cena peněz“ v podobě úroku ve výši 87,51 % ročně s RPSN ve výši 132,73 % a žalovaný měl při úvěru [částka] zaplatit celkem [částka], kdy celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila [částka]. Takovou výši úroku, která výrazně převyšuje úrokové sazby běžné pro spotřebitelské úvěry, soud považuje za naprosto nepřiměřenou, neboť vede k nepřiměřenému obohacení žalobkyně a nepřiměřenému postihu žalovaného. Takovou výši úroku proto soud považuje za rozpornou s dobrými mravy v souladu konstantní judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a mnohé další, a dále nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Smlouva o úvěru jako celek by tedy byla (i pokud by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného) z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků, jejichž výše se příčí dobrým mravům, absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Ve smlouvě o úvěru jsou ujednání o smluvních pokutách a jiných platbách (náklady vzniklé s prodlením) sjednány výlučně v neprospěch žalovaného a smlouva neobsahuje odpovídající ustanovení, která by adekvátně sankcionovala také případné neplnění smluvních povinností ze strany žalobkyně, proto by, pokud by smlouva o úvěru jako celek nebyla neplatná z důvodů shora uvedených, bylo nutno nyní uplatňovanou smluvní pokutu i ostatní smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalovaného ve smyslu § 1813 o. z. považovat za zakázaná ujednání, přičemž k zakázaným ujednáním se ve smyslu § 1814 o. z nepřihlíží.
23. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli částku [částka] a žalovaný neuhradil ničeho, přičemž žalovaný má v současné době tři exekuce a jsou mu prováděny srážky ze mzdy. Skutečnost, že žalovaný má nejen exekuce, ale i další splatné závazky soud zjistil i ze své úřední činnosti. Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny ve výši [částka] z neplatné smlouvy o úvěru, a to v měsíčních splátkách po [částka] pod ztrátou výhody splátek, když žalovaný je povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z.
24. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť ta vychází z absolutně neplatné smlouvy. Soud však žalovaného zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyl žalovaný vyzván, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). S ohledem na to soud žalobkyni nemohl přiznat právo na požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost závazku dosud nenastala.
25. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalovanému skutečně poskytla.
26. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 věty prvé o. s. ř., když v řízení zčásti úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení za situace, kdy se domáhala zaplacení částky v celkové výši [částka] vč. příslušenství, úspěšná byla co do zaplacení [částka] (60,4 %) a neúspěšná co do zaplacení [částka] (39,6 %). Odpočtem procesního neúspěchu od úspěchu je pak dán rozsah náhrady nákladů řízení žalobce ve výši 20,8 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 činí v daném případě [částka]. V řízení před soudem advokát žalobce učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání) ve výši mimosmluvní odměny 3 x [částka] a úkon (jednoduchá výzva k plnění) ve výši mimosmluvní odměny [částka], tj. odměna ve výši [částka]. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] ke 4 úkonům právní služby, tedy celkem [částka]. Součástí nákladů řízení je rovněž cestovné osobním vozidlem tovární značky [tovární značka automobilu] registrační značka [SPZ] [adresa] a zpět (celkem ujeto 57,4 km) při paušální náhradě za 1 km ve výši [částka] ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb., při kombinované spotřebě paliva dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 158 odst. 4 zákoníku práce ve výši 8,5 litrů na 100 km a ceně 1 litru benzinu Natural 95 oktanů ve výši [částka] (§ 4 písm. a) cit. vyhlášky), tj. cestovné ve výši [částka]. Náhrada za ztrátu času za 4 započaté půlhodiny po [částka] cestou ze sídla advokáta ([adresa] a zpět podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka], kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem by tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náležela při plném úspěchu náhrada ve výši [částka]. S ohledem na přiznaný rozsah náhrady nákladů řízení pak náhrada činí [částka].