Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit [stát] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši [částka] na účet Okresního soudu v [adresa] -[číslo], VS: [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru číslo [hodnota] -[číslo] ve výši [částka], tj. půjčená částka [částka] a souhrnný poplatek [částka], kterou se žalovaný zavázal splácet ve splátkách ve výši [částka] týdně. Žalovaný uhradil [částka]. žalovaný se dostal do prodlení se splácením, úvěr se stal splatným dne [datum].
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
4. Z výplatních lístků žalovaného soud zjistil, že příjem žalovaného za březen [rok] činil [částka] a za duben [částka].
5. Z pdf souboru soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil.
6. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaný žádal o úvěr ve výši [částka], splatný v 60 týdenních splátkách, bydlel v nájemním bydlení, neměl vyživovací povinnost, příjem ze zaměstnání [částka], měsíční výdaje celkem [částka], splátka nebankovní půjčky [částka], disponibilní zůstatek [částka].
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, jehož předmětem byl úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] v týdenních splátkách ve výši [částka], zápůjční úroková sazba 70,89 %, RPSN 212,77 %.
8. Z informací o smlouvě 49-450025 soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem [částka].
9. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy.
10. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru, dle něhož žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka] na základě smlouvy uzavřené dne [datum], který se žalovaný zavázal splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] v týdenních splátkách ve výši [částka] se zápůjční úrokovou sazbou 70,89 %, RPSN 212,77 %. Žalovaný uhradil [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.
11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném do [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ, ve znění účinném do [datum], je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
15. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Soud se zprvu zabýval tím, zda žalobkyně neposkytla žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález [právnická osoba] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek [právnická osoba] ze dne [datum] ve věci [spisová značka] -[právnická osoba]., v. [název]). V rozsudku ze dne [datum] ve věci [spisová značka], [název]. [jméno FO] a další, [právnická osoba] vyložil čl. [právní předpis] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod [číslo] její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [právnická osoba] zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.
17. Pro závěr, zda byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalovanému v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalovanému. Ačkoliv žalobkyně uvádí, že před poskytnutím úvěru ověřila žalovaným sdělené informace o jeho osobních a majetkových poměrech oproti dokladům, které jí měl žalovaný předložit, tak tuto spornou skutečnost v průběhu celého řízení nijak neprokázala, neboť žádný z uváděných dokladů soudu nedoložila a kontrolou v různých databázích, tuto skutečnost rovněž nedoložila. Žalobkyně neprokázala ani ověření žalovaným sdělené informace o absenci jakýchkoliv dalších uvěrových závazků u jiných společností poskytujících úvěry či půjčky, nebo informaci, že proti žalovanému nejsou vedeny exekuce. Jak přitom vyplývá ze shora citované judikatury, úvěrující nenaplní zákonný požadavek na posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého prohlášení úvěrovaného. Za tohoto stavu soud nemohl na základě provedených důkazů učinit závěr, zda žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení [právnická osoba] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení [právnická osoba] ze dne [datum], sp. zn. , spisová značka18. Soud uzavřel, že žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní, že prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. S ohledem na neprokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele lze považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele (rozsudek [právnická osoba] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek [právnická osoba] ze dne [datum] ve věci [spisová značka] -[právnická osoba]., v. [název]).19. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně podle ustanovení § 2993 o. z., jelikož původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a současně žalovaný uhradil žalobkyni částku ve výši [částka]. Soud tedy přiznal žalobkyni právo na zaplacení celé požadované jistiny ve výši [částka].20. Pokud jde o splatnost jistiny, soud odkazuje na rozhodnutí [právnická osoba] sp. zn. [spisová značka], dle něhož ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, proto zatím nemohl žalobkyni vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.21. Ve zbylé části soud pro neunesení důkazního břemene zamítl žalobu v rozsahu nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovaným neuhrazenou jistinu, neboť tyto nároky vyplývají z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly.23. Soud uložil žalobkyni povinnost uhradit doplatek soudního poplatku dle položky 2 bodu 2. a položky 1 sazebníku poplatků.