Výrok
I. Určuje se, že žalobce není od [datum] vlastníkem motorového vozidla značky [tovární značka automobilu], RZ [SPZ], VIN [VIN kód].
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala určení, že žalobkyně není od [datum] vlastníkem motorového vozidla značky [tovární značka automobilu], RZ [SPZ], VIN [VIN kód] s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným kupní smlouvu č. [číslo] na základě, níž žalovanému prodala shora uvedené osobní vozidlo, k přepisu vozidla nedošlo, neboť žalovaný toto nezajistil. Žalobkyně podala žádost o změnu údajů o vlastníkovi na registr vozidel, žalobkyně je do dnešního dne evidována jako provozovatel. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na tomto určení, neboť je stále vedena v registru jako provozovatel a vlastník a bude případně odpovědná za dopravní přestupky a hrozí jí újma. Žalobkyně dne [datum] zaslala žalovanému výzvu k podání žádosti o změnu údajů o vlastníkovi v registru.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ani se nedostavil k jednání, ač byl řádně předvolán.
3. Z kupní smlouvy č. [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní jako prodávající a žalovaným jako kupujícím soud zjistil, že předmětem smlouvy je osobní automobil tov. zn. [číslo], RZ [SPZ], VIN [VIN kód], číslo technického průkazu [IBAN] za prodejní cenu [částka]. Kupující se ve smlouvě zavázal zařídit přepis vozidla v registru silničních vozidel.
4. Z protokolu o předání vozidla ke kupní smlouvě č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že kupující převzal předmětné vozidlo v den podpisu protokolu.
5. Z faktury – daňového dokladu č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně vystavila fakturu ke kupní smlouvě za prodej vozidla na částku [částka] a ostatní prodej [částka].
6. Z příjmového pokladního dokladu [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný dne [datum] uhradil žalobkyni v hotovosti částku ve výši [částka].
7. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného, aby zajistil přepis předmětného vozidla. Výzva byla odeslána dne [datum].
8. Z žádosti o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] zaslala na úřad žádost o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla.
9. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru, dle něhož žalobkyně dne [datum] na základě písemně uzavřené kupní smlouvy prodala osobní vozidlo tov. zn. [tovární značka automobilu], RZ [SPZ], VIN [VIN kód], číslo technického průkazu [IBAN] žalovanému za kupní cenu [částka] s tím, že žalovaný se zavázal ve smlouvě zařídit přepis vozidla v registru silničních vozidel, což dosud neučinil. Žalovaný převzal vozidlo a uhradil kupní cenu v hotovosti v den podpisu kupní smlouvy. V registru vozidel je stále zapsána jako vlastník a provozovatel žalobkyně. Žalobkyně podávala žádost o přepis vozidla u příslušného úřadu, přepisu však dosud nedosáhla, neboť nemá k dispozici příslušné doklady k vozidlu a žalovaný neprojevuje žádnou součinnost. Žalobkyně vyzývala žalovaného k poskytnutí součinnosti při přepisu vozidla.
10. Podle ustanovení § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom určení naléhavý právní zájem.
11. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 o.z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
12. Podle ustanovení § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka.
13. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyni svědčí naléhavý právní zájem na určení, že není vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla a dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na tomto určení dán je, a to z dále uvedených důvodů.
14. Podle rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] má registr silničních vozidel pouze evidenční funkci a registrace vozidla, resp. změna údaje o vlastníku vozidla nemá žádné právní následky v oblasti soukromého práva, především práva vlastnického. Je tudíž možné, že vlastníkem silničního vozidla podle předpisů soukromého práva bude osoba odlišná od osoby, která je jako vlastník evidována v registru. To však není z hlediska možnosti podat žádost o zápis změny údajů v registru podstatné, neboť k zápisu změn, resp. vyřazení vozidla z registru může dojít také na žádost osoby odlišné od osoby, která je jako vlastník evidována v registru, pokud doloží, že se stala vlastníkem vozidla. Nejvyšší správní soud připustil, aby byla změna údajů v registru učiněna na žádost skutečného vlastníka vozidla, který v registru evidován není, ale vlastnictví dostatečně prokázal, a to bez ohledu na splnění podmínek stanovených zákonem č. 56/2001 Sb. Je nutné analogicky připustit, aby byla změna údajů v registru učiněna i na žádost osoby, která je v registru evidována, ale dostatečným způsobem prokáže, že reálným vlastníkem vozidla již není. Takový přístup je nutné připustit tím spíše s ohledem na to, že osoba v této situaci již zpravidla nebude mít dokumenty požadované zákonem č. 56/2001 Sb. k dispozici, a nemusí mít ani možnost se k nim dostat. Není žádoucí, aby byla v registru evidována jako vlastník vozidla osoba, která vlastníkem vozidla prokazatelně není, neboť v takovém případě se údaj v registru dostává do rozporu se skutečným stavem, což jej činí v podstatě zbytečným, ale také se zákonem o ochraně osobních údajů, a tedy i s právy třetích osob. Z toho důvodu je nutné upřednostnit stav, kdy v registru není vlastník evidován vůbec.15. [právnická osoba] ve svém nálezu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] dospěl k následujícím závěrům. [právnická osoba] v nálezu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] připustil, že stav zápisu údajů v registru silničních vozidel má dopady i do oblasti soukromého práva, byť registr není veřejným seznamem stricto sensu, jde nadále o veřejnoprávní evidenci, která má konkrétní dopady na výkon vlastnického práva. [právnická osoba] dále odkázal na rozsudek [právnická osoba] sp. zn. [spisová značka], dle něhož lze připustit odstranění údajů v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale prokáže, že skutečným vlastníkem již není. Pro to je však třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není. Za takové situace, kdy judikatura správních soudů dovoluje odstranit údaje o vlastníkovi vozidla, nelze považovat důsledky napadeného ustanovení za překážku proto to, aby se dosavadní vlastník nemohl domoci odstranění evidovaných údajů o své osobě, nejsou-li v souladu se skutečností. Ustanovení § 8a zákona č. 56/2001 Sb. poskytuje dosavadnímu i novému vlastníkovi při nesoučinnosti druhé osoby prostředky, jak změny nebo odstranění zápisu vlastníka vozidla dosáhnout, byť nikoli přímo v daném správním řízení. [právnická osoba] přitom neshledává nepřiměřeným, že případné negativní důsledky nesouladu údajů zapsaných v registru vozidel se skutečným stavem nelze odstranit přímo ve správním řízení dle § 8a zákona č. 56/2001 Sb. V daném situaci je legitimní, ponechává-li právní řád řešení takové záležitosti na civilních soudech. [právnická osoba] ve svém rozhodnutí apeluje na orgány veřejné moci, aby v souladu s výše uvedeným příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby vyloučily případnou odpovědnost za přestupky v situaci, kdy dosavadní vlastník podá žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla dle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., umožnily dosavadnímu vlastníku na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel a aby umožnily novému vlastníkovi domáhat se vydání vozidla nebo potřebných dokladů tak, aby nový vlastník byl schopen povinnost stanovenou napadeným ustanovením splnit a zajistit soulad údajů evidovaných v registru vozidel se skutečným stavem. Jedině tak lze zajistit, aby údaje o vlastníkovi vozidla v registru vozidel neodporovaly skutečnému stavu nebo aby se o důsledky napadeného ustanovení jinak negativně nepromítly do právní sféry.16. Ustanovení § 2079 občanského zákoníku stanoví základní povinnosti stran, které se vztahují k předmětu koupě, a to povinnost prodávajícího odevzdat věc, která je předmětem koupě, povinnost kupujícího převzít tuto věc a povinnost prodávajícího umožnit kupujícímu nabytí vlastnického práva k věci. Odevzdání a převzetí věci není součástí kupní smlouvy (koupě není tzv. reálnou smlouvou), nýbrž jde o způsob splnění povinností z ní plynoucích. Zákon nestanoví prodávajícímu bezprostřední povinnost převést vlastnické právo (tak, jak je tomu u převodu držby), protože převod vlastnického práva je automatickým důsledkem koupě (sjednání kupní smlouvy). V projednávaném případě žalobkyně prokázala, že pozbyla vlastnické právo k předmětnému vozidlu, a to na základě kupní smlouvy uzavřené s žalovaným dne [datum]. Žalobkyně tedy již není vlastníkem předmětného vozidla, kterým se stal žalovaný, k zápisu změny v registru změny vlastníka však dosud nedošlo z důvodu neposkytnutí součinnosti ze strany žalovaného. Stav zápisu v registru vozidel týkající se předmětného vozidla tedy v současné době neodpovídá skutečnému stavu a žalobkyně se dosud nedomohla změny tohoto zápisu, přičemž tento nesprávný zápis by mohl mít dopady i do soukromoprávní sféry žalobkyně, když by jí mohly být např. ukládány pokuty za spáchání přestupku předmětným vozidlem apod. Soud má za to, že za dané situace se žalobkyně nemůže domoci změny zápisu, resp. výmazu své osoby jako vlastníka a provozovatele předmětného vozidla z registru silničních vozidel jiným způsobem než na základě pravomocného rozsudku zdejšího soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla. Ze všech těchto důvodů soud žalobě vyhověl a určil, že žalobkyně není od [datum] vlastníkem motorového vozidla značky [tovární značka automobilu], RZ [SPZ], VIN [VIN kód] (výrok I.).17. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 činí v daném případě [částka]. V řízení před soudem advokátka žalobkyně učinila 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x [částka], tj. [částka]. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] k těmto 2 úkonům právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva) a ve výši [částka] za 1 úkon (sepis žaloby), tedy celkem [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka], kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem tedy náklady řízení činí [částka].