Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 20,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá proti žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 20,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že mezi žalovaným a spol. [právnická osoba] (dále jen „původní věřitelka“), po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti, byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce č. [hodnota] na základě, níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výš [částka] v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčku splatit spolu s úroky ve výši 20,98 % ([částka]), odměnu za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], to vše ve 43 týdenních splátkách po [částka] počínaje [datum]. Žalovaný si sjednal doplňkovou službu životního pojištění za poplatek ve výši [částka] měsíčně. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno písemně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Písemnou smlouvou o půjčce uzavřenou dne [datum] se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den podpisu smlouvy, a žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vč. poplatku ve výši [částka] představující poplatek za administrativní činnost ve výši [částka], úrok ve výši [částka] s úrokovou sazbou 20,98 % ročně a poplatek za hotovostní inkaso ve výši [částka] ve 43 týdenních splátkách ve výši [částka] a dále si žalovaný sjednal životní pojištění za poplatek [částka]. Z karty zákazníka vyplývá, že žalovaný uvedl, že má příjem ve výši [částka] ze zaměstnání, měsíční výdaje [částka] (tj. nájem [částka], výdaje [částka], telefon [částka]). Před podáním žaloby převedla původní věřitelka pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu přípisem ze dne [datum].
5. Soud naopak nemá za prokázané, že by původní věřitelka před poskytnutím peněžních prostředků jakkoliv zjišťovala a následně ověřovala skutečnost, zda proti žalovanému není veden výkon rozhodnutí či exekuce.
6. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), která je spotřebitelským úvěrem. Před podáním žaloby uzavřela původní věřitelka s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. o. z. na základě, níž původní věřitelka postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným; žalobkyni tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace.
7. Soud se zprvu zabýval tím, zda původní věřitelka neposkytla žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZoSÚ“). Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález [právnická osoba] ze dne [datum], sp. zn. III. [spisová značka], nebo rozsudek [právnická osoba] ze dne [datum] ve věci [spisová značka] -[právnická osoba]., v. [název]). V rozsudku ze dne [datum] ve věci [spisová značka], [název]. [jméno FO] a další, [právnická osoba] vyložil čl. [číslo] směrnice [číslo] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.
8. Pro závěr, zda byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalovanému v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalovanému. Z provedeného dokazování přitom soud nemá za prokázané, že by původní věřitelka před poskytnutím úvěru jakkoliv ověřovala tvrzení žalovaného o tom, že proti němu není veden výkon rozhodnutí či exekuce, přičemž takové zjištění je absolutním základem (výchozím bodem a prvotním předpokladem) pro další zkoumání majetkových poměrů žadatele o úvěr, neboť právě existence vedené exekuce proti žadateli je jedním z nejmarkantnějších ukazatelů o jeho aktuálních a budoucích majetkových poměrech. Případné vedení exekuce se promítá do majetkové sféry povinného (žadatele o úvěr) hned v několika rovinách. Příkladmo lze zmínit vliv na výši pravidelného příjmu žadatele, je-li exekuce prováděna srážkami ze mzdy a jiných příjmů (v takovém případě povinnému zůstává pouze tzv. nezabavitelná částka) nebo vliv na samotný poskytnutý úvěr, který může být postižen v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu anebo v rámci mobiliární exekuce, v závislosti na tom, zda je úvěr poskytnut žadateli hotově nebo převodem na účet. Vzhledem k závažnosti dopadů případné exekuce do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že nezkoumala-li původní věřitelka před poskytnutím úvěru existenci případných exekucí vedených proti žalovanému, poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jelikož na základě neúplných informací o poměrech žalovaného nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Pro úplnost soud dodává, že pro posouzení „kvality“ procesu zkoumání úvěruschopnosti je primárně rozhodující, zda se původní věřitelka touto otázkou vůbec zabývala. Teprve v návaznosti na zjištění učiněná např. z [název] (veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován [právnická osoba] lze usuzovat, zda je možné žadateli poskytnout úvěr navzdory proti němu vedené exekuci. V kontextu shora uvedeného poté nelze přistoupit ani na obvyklou argumentaci nebankovních poskytovatelů úvěrů/zápůjček, že jim žádný právní předpis výslovně neukládá, aby před poskytnutím úvěru prováděli lustraci v [název]. Naopak, tato povinnost je vyjádřena v § 86 odst. 1 větě prvé ZoSÚ, konkrétně slovy „a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“
9. S ohledem na shora uvedené se soud ani nezabýval konkrétními osobními a majetkovými poměry žalovaného, které původní věřitelka v rámci posuzování jeho úvěruschopnosti zjistila, jelikož vzhledem k popsaným deficitům tohoto procesu ze strany původní věřitelky by veškerá další zjištění byla nadbytečná.
10. Neunesení důkazního břemene žalobkyní stran skutečnosti, že v případě žalovaného nevyplynuly z výsledku posouzení úvěruschopnosti důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Navzdory znění ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ se jedná o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z., neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (viz rozsudek [právnická osoba] v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo výše cit. rozsudek [právnická osoba] ze dne [datum] ve věci [spisová značka] -[právnická osoba]., v. [název]).
11. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalovanému dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka] a žalovaný již uhradil [částka], soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.
12. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě potřeby byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení či označení důkazů, k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení [právnická osoba] ze dne [datum], sp. zn. , spisová značka13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v řízení úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.