Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a částky ve výši [částka].
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka] formou bezhotovostního převodu na účet dne [datum]. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr s poplatkem ve výši [částka] jednorázově do [datum]. Žalovaný úvěr nevrátil. Žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu dle čl. 12 bod 2 smlouvy a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně požaduje zaplacení částky ve výši [částka] tvořící nesplacenou jistinu ve výši [částka], nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka] (tj. 0,1 % z částky [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Smlouva měla být uzavřena na základě předchozí SMS žádosti žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z rámcové smlouvy [číslo] z [datum] soud zjistil, že úvěrující a klient mají v úmyslu v budoucnu uzavírat smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterými se úvěrující zaváže, že na požádání klienta poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a klient se zaváže poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky za poskytnutí úvěru a úroky, na místě podpisu žalovaného bylo uvedeno„ podepsáno elektronicky“. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr [částka] a závazek žalovaného splatit úvěr ve lhůtě 30 dnů, tj. do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. V článku 12 smlouvy byla sjednána pro případ prodlení klienta s úhradou jakéhokoliv finančního závazku smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nesplacené výše závazku za každý den prodlení, až do úplného zaplacení všech dluhů. Na smlouvě chybí podpis žalovaného, na místě podpisu je uvedeno„ podepsáno elektronicky“. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] zaslána částka ve výši [částka]. Žalobkyně rovněž vystavila fakturu dne [datum] na částku [částka] splatnou do [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do [datum].
4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 307/2018 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
10. V projednávaném případě měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena mezi účastníky smlouvao úvěru prostřednictvím služeb elektronických komunikací na základě SMS žádosti žalovaného. V českém právním řádu obecně platí zásada bezformálnosti projevu, která je úzce spjata se zásadou autonomie vůle. Znamená to, že subjekt práva má subjektivní právo zvolit si, v jaké formě učiní projev vůle, pokud pro konkrétní případ zákon nestanoví jinak. Občanský zákoník jednoznačně stanoví, že písemná forma je zachována, je-li právní jednání učiněno elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která právní jednání učinila. Z předložených listin však nevyplývá, že by žalovaný učinil právní jednání takovými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení jednající osoby, a takové jednání svým elektronickým podpisem. Tedy dle názoru soudu nedošlo k zachování písemné formy právního jednání. Jelikož pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma, zabýval se soud dále tím, zda došlo k jejímu uzavření jinou formu. Dospěl přitom k tomu, že z navržených a provedených důkazů takový závěr učinit nelze, neboť tyto listinné důkazy dokládají pouze úkony ze strany žalobkyně (a to zaslání částky [částka]), nikoli ze strany žalovaného. Z žádných k důkazu provedených listin tedy nevyplývá, že by žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru s tvrzeným obsahem.
11. Navíc žalobkyně v řízení ani netvrdila, ani neprokazovala, že by její právní předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného, z tohoto důvodu by v případě, že by bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, byla tato smlouva dle zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
12. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na shora uvedené plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2993 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zaslala na bankovní účet částku ve výši [částka], kterou je povinen žalobkyni jako bezdůvodné obohacení vydat. Soud proto žalobě vyhověl ohledně této částky a přiznal žalobkyni rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. od [datum], tj. ode dne následujícího po dni uvedeném v předžalobní výzvě ze dne [datum] (výrok I.).
13. Veškeré další nároky uplatněné žalobkyní soud posoudil jako nedůvodné a žalobu v části vyplývající z výrokové části II. zamítl.
14. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 věty prvé o. s. ř., když žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení za situace, kdy se domáhala zaplacení částky v celkové výši [částka], úspěšná byla co do zaplacení [částka] s příslušenstvím (74,69 %) a neúspěšná co do zaplacení [částka] (25,31 %). Odpočtem procesního neúspěchu od úspěchu je pak dán rozsah náhrady nákladů řízení žalobce ve výši 49,4 % Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka] s tím, že sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení podle § 14b odst. 1 činí v daném případě [částka], když žalobkyně podává návrhy opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující [částka] a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), ve výši mimosmluvní odměny 3 x [částka], tj. náleží jí odměna celkem ve výši [částka]. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] k těmto 3 úkonům právní služby, tedy celkem [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem by tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náležela při plném úspěchu náhrada ve výši [částka]. S ohledem na přiznaný rozsah náhrady nákladů řízení pak náhrada činí [částka].