Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částku ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit [stát] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši [částka] na účet Okresního soudu v [adresa] [číslo], VS: [var. symbol].
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení nároků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] distančním způsobem na základě, níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše [částka] s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v dohodnutých splátkách. Žalobě prověřila před uzavřením úvěruschopnost žalované. Úvěr byl žalované vyplacen dne [datum] na účet č. [č. účtu] ve výši [částka]. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením. Dlužná částka činí [částka], tj. jistina [částka], poplatek za vyplacení úvěru [částka], smluvní úrok [částka].
2. Žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila, k jednání se nedostavila. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).
3. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Výzva byla odeslána dne [datum].
4. Z autorizace ověření totožnosti, informace pro spotřebitele, smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru [název] “ č. [hodnota] ze dne [datum], předpisu denních splátek soud zjistil, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský revolvingový úvěr až do výše [částka] s možností postupného čerpání, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných denních splátkách ve výši [částka], úroková denní sazba 1,016 %.
5. Z listin předložených k posouzení úvěruschopnosti žalované soud (výpis z účtu žalované, identifikované příjmy, výpisu o posouzení úvěruschopnosti apod.) zjistil, že žalovaná měla dostatečný příjem postačující pro splácení úvěru ve výši [částka]. Žalobkyně prověřila žalovanou i nahlédnutím do centrální evidence exekucí.
6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] vyplatila žalované částku ve výši [částka] na účet č. [č. účtu].
7. Z dalších předložených listin soud žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí soudu ve věci samé nezjistil.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 122 odst. 4 ZoSÚ u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené [právnická osoba] pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené [právnická osoba] pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
15. Soud zjistil, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřila a vyhodnotila, že žalovaná bude schopna splatit poskytnutý úvěr s dohodnutými parametry a nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.
16. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že mezi žalovanou jako dlužníkem a žalobkyní jako věřitelem byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. o. z., v níž se žalovaná zavázala splatit žalobkyni jako věřiteli poskytnutý úvěr [částka] spolu s dohodnutými úroky z úvěru. Žalovaná v řízení neprokázala ani netvrdila řádnou úhradu svých závazků vzniklých na základě uvedené smlouvy o úvěru po dni, kdy se dostala do prodlení. Žalobkyně v souladu s ujednáním účastníků prohlásila celý úvěrový dluh žalované za splatný ke dni [datum] v důsledku porušení smluvních závazků žalovanou. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina úvěru částku [částka], poplatky [částka] a smluvní úrok [částka]. Žalobkyni kromě úroků z úvěru vznikl rovněž nárok na požadované zákonné úroky z prodlení stanovené podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb., neboť si strany neujednaly nic jiného, a to od [datum] do zaplacení. Soud proto žalobě vyhověl a podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované povinnost dlužnou částku s příslušenstvím uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku.
17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná, náleží jí náklady řízení, které se sestávají ze soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka] s tím, že sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení podle § 14b odst. 1 činí v daném případě [částka], když žalobkyně podává návrhy opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující [částka] a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva), ve výši mimosmluvní odměny 3 x [částka], tj. [částka]. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] k těmto 3 úkonům právní služby, tedy celkem [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Náklady řízení činí celkem [částka]. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 2 o.s.ř.