Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky ve výši [částka], úroku ve výši 68,36 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka].
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalovaný smlouvu podepsal dne [datum] prostřednictvím jedinečného kódu, který mu byl poskytnut. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka] dne [datum], který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokovou sazbou ve výši 68,36 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši [částka] počínaje měsícem březnem [rok]. Žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací poskytnutých žalovaným a nahlédnutím do databází [název]. Žalovaný uhradil celkem [částka]. Žalovaný si sjednal pojištění schopnosti splácet za cenu [částka]. Žalovaný požádal o odklad splátek, po dobu od [datum] do [datum] neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani se nedostavil k jednání.
3. Z informačního dokumentu o pojistném produktu Pojištění schopnosti splácet úvěry, informace o pojištění ze dne [datum], přihlášky pojištění ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný si sjednal pojištění schopnosti splácet za měsíční úhradu ve výši [částka].
4. Z přípisu ze dne [datum] a upraveného splátkového kalendáře po provedeném odkladu splátek ke smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že na žádost žalovaného byl proveden odklad původních splátek s tím, že v době od [datum] do [datum] neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru, výše RPSN po odkladu činí 107,36 %.
5. Z listiny označené jako Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný měl mít příjem ve výši [částka], životní minimum [částka], výdaje na bydlení [částka], rezerva [částka]. Žalovaný uvedl, že je svobodný, pracuje na hlavní pracovní poměr, má vlastní bydlení.
6. Z listiny „důkaz o odeslání [částka] “ soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně odeslala [částka] na účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol] se sdělením: pojištěná půjčka [číslo], podpisový kód a identifikace klienta pro poskytnutí spotřebitelského úvěru.
7. Z potvrzení o příchozí úhradě soud zjistil, že žalovanému dne [datum] přišla na účet částka ve výši [částka], dne [datum] částka ve výši [částka], dne [datum] částka ve výši [částka].
8. Z listiny „zaslaná SMS (informace o vyplacení) soud zjistil, že na telefonní číslo [tel. číslo] byla dne [datum] ve [hodin] odeslána SMS zpráva ve znění: Pojištěná půjčka: „Vážený kliente, na Vás BU jsem odeslali platbu [částka]. VS této platby použijte jako podpisový kód pro odpovědní SMS na tuto zprávu ve tvaru: Souhlasím Jméno Příjmení Podpisový Kod. Tímto z Vaší strany dojde k podpisu těchto dokumentu: návrh smlouvy, příloha č. [hodnota], přihláška do pojištění, dodatek č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru, prohlášení klientu, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, formulář Hodnocení klienta, čestné prohlášení politicky exponované osoby, souhlasy se zpracováním osobních údajů – přehled – další souhlasy“.
9. Z databáze [název] soud zjistil, že žalovaný celkem čerpal úvěr ve výši [částka].
10. Z výpisu záznamů z registru [název] soud zjistil, že žalovaný neměl žádný záznam.
11. Z oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění, smluvních pokut a náhrady nákladů v celkové výši [částka].
12. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na úvěr uhradil celkem částku ve výši [částka].
13. Z výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum], ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru v případě nezaplacení.
14. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši [částka]. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum].
15. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne [datum] byla na účet žalovaného č. [hodnota] zaslána částka ve výši [částka].
16. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně schválila úvěr žalovanému ve výši [částka].
17. Z předsmluvního formuláře, informací pro klienta, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne [datum] č. [hodnota] včetně přílohy č. [hodnota] a dodatku č. [hodnota], splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl úvěr ve výši [částka], celková částka, kterou má klient zaplatit [částka], doba trvání úvěru 48 měsíců, výše splátky [částka], pevná zápůjční úroková sazba 68,35 % p. a., RPSN 113,92 %. Na místě podpisu žalovaného je na smlouvě uveden „jedinečný kód [číslo] [datum] [hodin].
18. Ze sdělení bank k výši úrokové sazby za neúčelové spotřebitelské úvěry v 1. čtvrtletí roku [rok] v trvání 48 měsíců soud zjistil, že obvyklá úroková sazba. činila u [právnická osoba]. 16,1 %; u [právnická osoba]. 11,93 – 16,17 %; u [právnická osoba]. 7,99 – 13,99 %, u [právnická osoba] 15,96 %, u [právnická osoba] 6,9-17,9 %, u [právnická osoba] 17,44 %.
19. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).
20. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě smlouvy o úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši [částka] a zavázal se vrátit [částka] (úroková sazba 68,35 %, RPSN 113,02 %, ujednány smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalovaného) ve 48 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Žalovaný se dále zavázal hradit pojištění schopnosti za splácet za úhradu ve výši [částka] měsíčně. Při uzavírání smlouvy žalobkyně zjišťovala výdělkové poměry žalovaného na základě potvrzení o příchozí úhradě, takto bylo zjištěno, že jeho průměrný příjem za prosinec [rok] až únor [rok] činil [částka]. Žalovaný měl další úvěry v celkové výši [částka]. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.
21. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému, jakkoliv ověřovala skutečnost, zda proti žalovanému není veden výkon rozhodnutí či exekuce a že řádně prověřila výdaje žalovaného, zejména výši jeho splátek, když ani v listině označené jako Hodnocení klienta není uvedeno, zda a v jaké výši měl žalovaný splátky. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil žalobkyni více, než tvrdí žalobkyně, ani to, že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené možnostem žalovaného; tyto skutečnosti ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil.
22. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
23. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném do [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění pozdějších předpisů, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ ve znění pozdějších předpisů, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
26. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
27. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyně neposkytla žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález [právnická osoba] ze dne [datum], sp. zn. III. [spisová značka], nebo rozsudek [právnická osoba] ze dne [datum] ve věci [spisová značka] -[právnická osoba]., v. [název]). V rozsudku ze dne [datum] ve věci [spisová značka], [název]. [jméno FO] a další, [právnická osoba] vyložil čl. [číslo] směrnice [spisová značka] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod [číslo] její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [právnická osoba] zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.
28. Pro závěr, zda byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalovanému v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalovanému. Z provedeného dokazování přitom soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru, jakkoliv ověřovala výdaje žalovaného a výši jeho splátek ani skutečnost, že proti žalovanému není veden výkon rozhodnutí či exekuce, přičemž takové zjištění je absolutním základem (výchozím bodem a prvotním předpokladem) pro další zkoumání majetkových poměrů žadatele o úvěr, neboť právě existence vedené exekuce proti žadateli je jedním z nejmarkantnějších ukazatelů o jeho aktuálních a budoucích majetkových poměrech. Případné vedení exekuce se promítá do majetkové sféry povinného (žadatele o úvěr) hned v několika rovinách. Příkladmo lze zmínit vliv na výši pravidelného příjmu žadatele, je-li exekuce prováděna srážkami ze mzdy a jiných příjmů (v takovém případě povinnému zůstává pouze tzv. nezabavitelná částka) nebo vliv na samotný poskytnutý úvěr, který může být postižen v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu anebo v rámci mobiliární exekuce, v závislosti na tom, zda je úvěr poskytnut žadateli hotově nebo převodem na účet. Vzhledem k závažnosti dopadů případné exekuce do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že nezkoumala-li žalobkyně před poskytnutím úvěru existenci případných exekucí vedených proti žalovanému, poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jelikož na základě neúplných informací o poměrech žalovaného nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnuté úvěry. Pro úplnost soud dodává, že pro posouzení „kvality“ procesu zkoumání úvěruschopnosti je primárně rozhodující, zda se žalobkyně touto otázkou vůbec zabývala. Teprve v návaznosti na zjištění učiněná např. z [název] (veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován [právnická osoba]) lze usuzovat, zda je možné žadateli poskytnout úvěr navzdory proti němu vedené exekuci. V kontextu shora uvedeného poté nelze přistoupit ani na obvyklou argumentaci zejména nebankovních poskytovatelů úvěrů/zápůjček, že jim žádný právní předpis výslovně neukládá, aby před poskytnutím úvěru prováděli lustraci v [název]. Naopak, tato povinnost je vyjádřena v § 86 odst. 1 větě prvé ZoSÚ, konkrétně slovy „a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“
29. S ohledem na shora uvedené se soud ani nezabýval konkrétními osobními a majetkovými poměry žalovaného, které žalobkyně v rámci posuzování jeho úvěruschopnosti zjistila, jelikož vzhledem k popsaným deficitům tohoto procesu ze strany žalobkyně by veškerá další zjištění byla nadbytečná.
30. Neunesení důkazního břemene žalobkyní stran skutečnosti, že v případě žalovaného nevyplynuly z výsledku posouzení úvěruschopnosti důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).
31. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalovanému dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši [částka] (žalovanému byla poskytnuta jistina [částka] a žalovaný uhradil [částka]), a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (viz rozsudek [právnická osoba] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese přitom spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Jelikož žalovaný neprokázal (ani netvrdil), že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené jeho možnostem, určil soud novou (hmotněprávní) dobu splatnosti ve smyslu výše cit. judikatury [právnická osoba] tak, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni zbývající část jistiny spotřebitelského úvěru do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť účastnici si novou dobu splatnosti nedohodli. Změní-li se poté možnosti spotřebitele (žalovaného), může soud na návrh některé ze smluvních stran dobu určenou rozhodnutím změnit (§ 87 odst. 3 ZoSÚ).
32. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění.
33. Ve zbylé části soud zamítl žalobu v rozsahu všech nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovaným nevrácenou jistinu spotřebitelského úvěru, neboť právním titulem pro vznik těchto nároků je absolutně (od počátku) neplatná smlouva o úvěru, z níž žalovanému nemohla vzniknout povinnost zaplatit žalobkyni uvedené nároky.
34. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě byla sjednána „cena peněz“ v podobě úroku ve výši 68,35 % ročně s RPSN ve výši 113,02 % a žalovaný měl při úvěru [částka] zaplatit celkem částku ve výši [částka]. Takovou výši úroku, která výrazně převyšuje úrokové sazby běžné pro spotřebitelské úvěry, soud považuje za naprosto nepřiměřenou, neboť vede k nepřiměřenému obohacení žalobkyně a nepřiměřenému postihu žalovaného. Takovou výši úroku proto soud považuje za rozpornou s dobrými mravy v souladu konstantní judikaturou [právnická osoba] i [právnická osoba]. (viz např. usnesení [právnická osoba] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a mnohé další, a dále nález [právnická osoba] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Smlouva o úvěru jako celek by tedy byla (i pokud by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného) z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků, jejichž výše se příčí dobrým mravům, absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Ve smlouvě o úvěru jsou ujednání o smluvních pokutách a jiných platbách (náklady vzniklé s prodlením) sjednány výlučně v neprospěch žalovaného a smlouva neobsahuje odpovídající ustanovení, která by adekvátně sankcionovala také případné neplnění smluvních povinností ze strany žalobkyně, proto by, pokud by smlouva o úvěru jako celek nebyla neplatná z důvodů shora uvedených, bylo nutno nyní uplatňovanou smluvní pokutu i ostatní smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalovaného ve smyslu § 1813 o. z. považovat za zakázaná ujednání, přičemž k zakázaným ujednáním se ve smyslu § 1814 o. z nepřihlíží.
35. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, žádné náklady mu však dle obsahu spisu nevznikly.