Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky ve výši [částka], úroku ve výši 64,62 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka].
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalovaný smlouvu podepsal dne [datum] prostřednictvím jedinečného kódu, který mu byl poskytnut. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka] dne [datum], který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokovou sazbou 64,62 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši [částka] počínaje měsícem dubnem [rok]. Žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací poskytnutých žalovaným a nahlédnutím do databází SOLUS a NRKI. Žalovaný uhradil do data zesplatnění částku [částka], po zesplatnění uhradil [částka]. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani se nedostavil k jednání.
3. Z listiny „důkaz o potvrzení ověřovacího emailu žalovaným“ soud zjistil, že ověřovací e-mail byl odeslán dne [datum] [hodin], součástí e-mailu byl i ověřovací kód, který klient do formuláře zadal dle výpisu z logu [datum] [hodin].
4. Z listiny „důkaz o zadání kódu pro ověření mobilního telefonu dle bodu 8.[právnická osoba] “ soud zjistil, že ověřovací SMS byla odeslána dne [datum] [hodin], součástí této SMS byl i ověřovací kód, který klient do formuláře zadal dle výpisu z logu [datum], hodin5. Z e-mailu dle bodu 21. ze dne [datum] adresovaného žalovanému soud zjistil, že žalovanému byl zaslán návrh smlouvy a předsmluvní formulář se sdělením, že pokud se zněním souhlasí, aby je potvrdil podpisovým kódem.6. Z ověřovacího e-mailu dle bodu 8.[právnická osoba]. technického popisu ze dne [datum] adresovaného žalovanému soud zjistil, že žalovanému byl zaslán kód pro potvrzení e-mailu: [číslo].7. Z listiny „zaslaná SMS dle bodu 29 (informace o vyplacení) soud zjistil, že na telefonní číslo [tel. číslo] byla dne [datum] ve [hodin] odeslána SMS zpráva ve znění: [název].cz: Vážený kliente, [právnická osoba] byla vyplacena. Smlouva o úvěru vám bude odeslána emailem po zaúčtování platby.8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného číslo [č. účtu] soud zjistil, že v únoru [rok] činila mzda [částka], v lednu [částka], v prosinci [částka], v listopadu [částka]. Z výpisů je dále zřejmé, že žalovaný čerpal další úvěry, např. v lednu [rok] úvěr ve výši [částka] od [právnická osoba]., v prosinci [rok] čerpal úvěr ve výši [částka], v listopadu [rok] úvěr ve výši [částka].9. Z databáze NRKI soud zjistil, že žalovaný byl ohodnocen skórem [číslo], tj. nízké riziko, nejlepší segment klientů.10. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný neměl žádný záznam ke dni [datum].11. Z oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění, smluvních pokut a náhrady nákladů v celkové výši [částka].12. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil na úvěr celkem částku ve výši [částka].13. Z výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek č. [hodnota] a č. [hodnota] a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru v případě nezaplacení.14. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši [částka]. Výzva byla odeslána dne [datum].15. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne [datum] byla na účet žalovaného č. [č. účtu] zaslána částka [částka].16. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně schválila úvěr žalovanému ve výši [částka].17. Z předsmluvního formuláře, informací pro klienta, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl úvěr ve výši [částka], celková částka, kterou má klient zaplatit [částka], doba trvání úvěru 48 měsíců, výše splátky [částka], pevná zápůjční úroková sazba 64,62 % p. a., RPSN 87,64 %.18. Ze sdělení bank k výši úrokové sazby za neúčelové spotřebitelské úvěry v prvním čtvrtletí [rok] soud zjistil, že úroková sazba u [právnická osoba], a.s. činila v únoru 13,9 % - 19,9 % a březnu 11, 2 % - 21,2 %; u [právnická osoba]. 5,9 % - 15,9 %; u [právnická osoba] 14,4 %; u [právnická osoba]. 15,2 %; u [právnická osoba]. 12,74 %; u [právnická osoba]. 9,3 % nebo 11,39 %.19. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě smlouvy o úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši [částka] a zavázal se vrátit [částka] (úroková sazba 64,62 %, RPSN 87,64 %, ujednány smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalovaného) ve 48 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Při uzavírání smlouvy žalobkyně zjišťovala výdělkové poměry žalovaného na základě předložených výpisů z běžného účtu, takto bylo zjištěno, že průměrný čistý příjem žalovaného za čtyři měsíce činil [částka]. Žalovaný již uhradil žalobkyni [částka]. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.20. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek [právnická osoba] ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka].21. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně rozsáhle, ale obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána z údajů poskytnutých žalovaným i z dostupných evidencí. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila listiny označené jako výpis záznamů z registru SOLUS, výpis z registru NRKI a vybrané pohyby na běžném účtu žalovaného a kopie občanského průkazu žalovaného. Z předložených listin je patrné, že žalobkyně se dostatečně nezabývala schopností žalovaného úvěr splácet, resp. za zjištěných okolností mu úvěr poskytnout neměla. Žalobkyně správně zjistila příjmy žalovaného ze zaměstnání asi [částka] měsíčně, které byly prokázány výpisem z účtu. Žalobkyně však naprosto rezignovala na skutečné zjišťování výdajů žalovaného, neboť ty určila výhradně na základě tvrzení žalovaného a spokojila se s částkou životního minima. Žalobkyně netvrdila, že provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí, což lze považovat za základní krok ke zjištění toho, zda žalovaný hradí své závazky a lze mu úvěr poskytnout, existenci dalších závazků a výši splátek. Z výpisů z běžného účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný ve stejném období čerpal další úvěry např. ve výši [částka] a [částka]. Pokud pak žalobkyně předložila výpis ze registru SOLUS, tak z něj není nic patrné. Soud uzavřel, že žalobkyně nezjistila ani neposoudila řádně schopnost žalovaného splácet úvěr před poskytnutím úvěru a smlouva o úvěru je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.22. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě byla sjednána „cena peněz“ v podobě úroku ve výši 64,62 % ročně s RPSN ve výši 87,64 % a žalovaný měl při úvěru [částka] zaplatit celkem [částka]. Takovou výši úroku, která výrazně převyšuje úrokové sazby běžné pro spotřebitelské úvěry, soud považuje za naprosto nepřiměřenou, neboť vede k nepřiměřenému obohacení žalobkyně a nepřiměřenému postihu žalovaného. Takovou výši úroku proto soud považuje za rozpornou s dobrými mravy v souladu konstantní judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. (viz např. usnesení [právnická osoba] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a mnohé další, a dále nález [právnická osoba] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] Smlouva o úvěru jako celek by tedy byla (i pokud by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného) z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků, jejichž výše se příčí dobrým mravům, absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Ve smlouvě o úvěru jsou ujednání o smluvních pokutách a jiných platbách (náklady vzniklé s prodlením) sjednány výlučně v neprospěch žalovaného a smlouva neobsahuje odpovídající ustanovení, která by adekvátně sankcionovala také případné neplnění smluvních povinností ze strany žalobkyně, proto by, pokud by smlouva o úvěru jako celek nebyla neplatná z důvodů shora uvedených, bylo nutno nyní uplatňovanou smluvní pokutu i ostatní smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalovaného ve smyslu § 1813 o. z. považovat za zakázaná ujednání, přičemž k zakázaným ujednáním se ve smyslu § 1814 o. z nepřihlíží.23. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli částku [částka] a bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni již uhradil [částka]. Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny [částka] z neplatné smlouvy o úvěru.24. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, jaká doba pro vrácení peněžních prostředků je přiměřená jeho možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z. Soud proto splatnost závazku k vrácení jistiny určil sám, přičemž se podržel obecné lhůty k plnění stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť ta vychází z absolutně neplatné smlouvy. Soud však žalovaného zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyl žalovaný vyzván, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek [právnická osoba] v [adresa], pobočka v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). S ohledem na to soud žalobkyni nemohl přiznat právo na požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost závazku dosud nenastala.25. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalovanému skutečně poskytla.26. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť přestože měl ve věci větší úspěch žalovaný, ze spisu není zřejmé, že by mu vznikly nějaké náklady.