Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka].
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit [stát] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši [částka] na účet Okresního soudu v [adresa] -[číslo], VS: [var. symbol].
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že poskytla žalované úvěr ve výši [částka] na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] uzavřené elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Žalovaný se zavázal hradit měsíční splátky ve výši [částka] vždy k 15. dni měsíce, žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne [datum]. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalobkyně prohlásila úvěr za splatný. Žalobkyně požaduje úhradu jistiny ve výši [částka], náklady na upomínky [částka] a zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Z výplatního lístku žalované za měsíc březen [rok] soud zjistil, že žalovaná měla příjem [částka].
4. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] za březen [rok], duben [rok], únor [rok] soud zjistil, že žalovaná měla sjednaný kontokorent do výše [částka], který přečerpala, v měsíci březnu jí přišla z úřadu práce částka [částka] (PvN, PpR za únor [rok]). V dubnu činila mzda žalované [částka]. V únoru jí přišla z úřadu práce částka [částka] (PvN, PpR za leden [rok]). V únoru [rok] žalovaná čerpala úvěr od [právnická osoba]. úvěr ve výši [částka].
5. Z výstupu z insolvenčního rejstříku k [datum] soud zjistil, že žalovaná nebyla v insolvenci.
6. Z registru platebních informací soud zjistil, že žalovaná neměla negativní záznam ke dni [datum].
7. Z registru SOLUS soud zjistil, že k [datum] neměla žalovaná negativní záznam.
8. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] včetně přílohy č. [hodnota], okamžité příchozí platby, předsmluvních informací soud zjistil, že žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši [částka] se zápůjční úrokovou sazbou 20 % p.m. RPSN 791,61 % p.a., který se žalovaný zavázala splácet formou měsíčních splátek ve výši [částka] vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Ve smlouvě byl ujednán poplatek ve výši [částka] za každou upomínku. Dne [datum] byla uhrazena verifikační platba ve výši [částka].
9. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná neuhradila ničeho.
10. Z upomínky č. [hodnota] ze dne [datum], z upomínky č. [hodnota] ze dne [datum] a e-mailů soud zjistil, že žalobkyně žalovanou upomínala o úhradu dlužné částky.
11. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.
12. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že dne [datum] byla žalované na účet č. [č. účtu] poskytnuta částka [částka].
13. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru, dle něhož žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla dne [datum] na účet žalované čl. [č. účtu] částku ve výši [částka], žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky.
14. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
20. Pro závěr, zda byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalovanému v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalovanému či ověřování okolností týkajících se jejího pracovního poměru. Z provedeného dokazování vyšlo najevo, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované zcela rezignovala na ověření exekuční minulosti či současnosti žalované, přičemž takové zjištění je absolutním základem (výchozím bodem a prvotním předpokladem) pro další zkoumání majetkových poměrů žadatele o úvěr, neboť právě existence vedené exekuce proti žadateli je jedním z nejmarkantnějších ukazatelů o jeho aktuálních a budoucích majetkových poměrech. Případné vedení exekuce se promítá do majetkové sféry povinného (žadatele o úvěr) hned v několika rovinách. Příkladmo lze zmínit vliv na výši pravidelného příjmu žadatele, je-li exekuce prováděna srážkami ze mzdy a jiných příjmů (v takovém případě povinnému zůstává pouze tzv. nezabavitelná částka) nebo vliv na samotný poskytnutý úvěr, který může být postižen v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu anebo v rámci mobiliární exekuce, v závislosti na tom, zda je úvěr poskytnut žadateli hotově nebo převodem na účet. Vzhledem k závažnosti dopadů případné exekuce do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že nezkoumala-li žalobkyně před poskytnutím úvěru existenci případných exekucí vedených proti žalované, poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jelikož na základě neúplných informací o poměrech žalovaného nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Pro úplnost soud dodává, že pro posouzení „kvality“ procesu zkoumání úvěruschopnosti je primárně rozhodující, zda se žalobkyně touto otázkou vůbec zabývala. Teprve v návaznosti na zjištění učiněná z Centrální evidence exekucí (veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován [právnická osoba]) lze usuzovat, zda je možné žadateli poskytnout úvěr navzdory proti němu vedené exekuci. Tato povinnost je vyjádřena v § 86 odst. 1 větě prvé ZoSÚ, konkrétně slovy „a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“
21. Soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, když z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná za leden a únor [rok] čerpala dávky, za březen [rok] obdržela mzdu ve výši [částka], přičemž splátka měla činit [částka] měsíčně, navíc z výpisu vyplývá, že žalovaná měsíčně čerpala kontokorentní úvěr ve výši [částka], dlužná částka byla vždy následující měsíc inkasována z účtu žalované, tak např. v dubnu [rok] byla inkasována částka [částka], v únoru [částka], takže žalovaná byla stále v mínusu. Žalobkyně neprokázala, že by prověřila výdaje žalované. Z výpisu dále vyplývá, že žalovaná v únoru [rok] čerpala úvěr ve výši [částka] od [právnická osoba]. O této povinnosti ji soud nemohl poučit dle § 118a o.s.ř. s ohledem na její nepřítomnost u jednání.
22. Vzhledem ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jako by nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
23. Za tohoto stavu je žalovaná povinna dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Soud proto vyhověl žalobě co do částky [částka], neboť žalovaná ničeho neuhradila (výrok I.).
24. Pokud jde o splatnost jistiny, soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], dle něhož ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, proto zatím nemohl žalobkyni vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.
25. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl (výrok II.).
26. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 věty prvé o. s. ř., když v řízení zčásti úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení za situace, kdy se domáhala zaplacení celkem částky [částka] vč. příslušenství, úspěšná byla co do zaplacení [částka] (90,4 %) a neúspěšná co do zaplacení [částka] (9,6 %). Odpočtem procesního neúspěchu od úspěchu je pak dán rozsah náhrady nákladů řízení žalobce ve výši 80,8 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka] s tím, že sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení podle § 14b odst. 1 činí v daném případě [částka] do [datum] a od [datum] 400 Kč, když žalobkyně podává návrhy opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující [částka] a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 2 úkony právní služby do [datum] (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva), ve výši mimosmluvní odměny 2 x [částka], 1 úkon po [datum] (sepis žaloby) ve výši mimosmluvní odměny [částka], tj. odměna celkem [částka]. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] k těmto 3 úkonům právní služby, tedy celkem [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Náklady řízení činí celkem [částka]. S ohledem na přiznaný rozsah náhrady nákladů řízení pak náhrada činí [částka]. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 2 o.s.ř.
27. Soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku dle položky 2 bodu 2. sazebníku poplatků (výrok III.).