Výrok
I: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkynia) částku [částka],b) náhradu nákladů řízení v částce [částka] k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta,vše v pravidelných splátkách po [částka] měsíčně splatných vždy k 20. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka se stane splatnou v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] doplatek soudního poplatku za návrh v částce [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně [Jméno zainteresované společnosti 0/0] se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala, aby soud zavázal žalovanou [Jméno zainteresované osoby 0/0] k zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne [datum] s žalovanou po předchozím zkoumání její úvěru schopnosti smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalované úvěr v částce [částka], který žalovaná čerpala, kdy úvěr měl být splacen do [datum]. Smlouva byla sjednána prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, e-mailu a telefonního čísla. Po dokončení registrace a zřízení uživatelského účtu zaslala žalovaná společnosti žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalované splácet jí byl zaslán návrh smlouvy o úvěru se splatností [datum]. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru, který žalobkyně zaslala ze svého účtu na účet žalované č. [č. účtu] platbou s variabilním symbolem [var. symbol]. Žalovaná úvěr čerpala a zavázala se jej splatit spolu s úrokem 40 % měsíčně za první měsíc čerpání úvěru (částka [částka]), přičemž úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou a žalovaná měla splácet každý měsíc vždy nejpozději k 18. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu úvěru mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru rovně zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná nesplnila svůj smluvní závazek k úhradě úvěru řádně a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyni vznikl rovněž nárok na smluvní pokutu v částce [částka] jako 0,1 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě trvajícího dluhu. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaná [Jméno zainteresované osoby 0/0] při jednání soudu ve věci dne [datum] uvedla, že smlouvu o spotřebitelském úvěru s žalobkyní uzavřela.
3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], včetně záznamů o transakcích ze dne [datum], že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované dne [datum] poskytnut úvěr v částce [částka] na její účet č. [č. účtu] (dle sdělení [právnická osoba].). Žalovaná se jako dlužník zavázala ke splacení poskytnutého úvěru se sjednaným úrokem 40 % měsíčně (RPSN 5 521,72 %) a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Kopiemi občanského průkazu a výpisy z účtu a výplatních pásek žalované bylo prokázáno, že žalobkyně v tomto rozsahu zkoumala úvěru schopnost žalované. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě nesplaceného úvěru. Předžalobní výzvou ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě závazků dle smlouvy včetně smluvní pokuty.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyně odeslala žalované převodem na účet částku [částka], která byla na její účet připsána. Soud naopak nemá dosud za prokázanou skutečnost, zda žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, a učinil závěr o neplatnosti mezi účastníky sjednané smlouvy z níže uvedených důvodů.
12. Z rozsudku Soudního dvora ze dne [datum], CA Consumer Finance SA v. [jméno FO] a další, C-449/13, vyplývá, že důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel zpravidla nejen nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel, ale zpravidla nemá ani odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. S důkazním břemenem je přitom spjato i břemeno tvrzení, kdy nejdříve musí být účastníkem určitá rozhodná skutečnost tvrzena, aby následně mohla být prokázána. Žalobkyni tedy v tomto řízení tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran posouzení úvěruschopnosti žalované.
13. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
14. V daném případě žalobkyně v řízení tvrdila, že posoudila schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. K prokázání této skutečnosti však soud předložila pouze důkaz smlouvou a doklady o příjmech žalované, jež obsahují jen údaje poskytnuté žalovanou bez dalšího ověření jejich správnosti. Na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla při uzavření smlouvy ověřena úvěruschopnost žalované (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit).
15. Soud se otázkou posouzení úvěruschopnosti žalované a s tím souvisejících procesních břemen zabýval z úřední povinnosti, neboť neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, než pozitivním zásahem ze strany soudu. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
16. Pro závěr, zda byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalované v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákon o spotřebitelském úvěru jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalované či ověřování okolností týkajících se jejího pracovního poměru. Z provedeného dokazování vyšlo najevo, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované zcela rezignovala na ověření exekuční minulosti či současnosti žalované, přičemž takové zjištění je absolutním základem (výchozím bodem a prvotním předpokladem) pro další zkoumání majetkových poměrů žadatele o úvěr, neboť právě existence vedené exekuce proti žadateli je jedním z nejmarkantnějších ukazatelů o jeho aktuálních a budoucích majetkových poměrech. Případné vedení exekuce se promítá do majetkové sféry povinného (žadatele o úvěr) hned v několika rovinách. Příkladem lze zmínit vliv na výši pravidelného příjmu žadatele, je-li exekuce prováděna srážkami ze mzdy a jiných příjmů (v takovém případě povinnému zůstává pouze tzv. nezabavitelná částka) nebo vliv na samotný poskytnutý úvěr, který může být postižen v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu anebo v rámci mobiliární exekuce, v závislosti na tom, zda je úvěr poskytnut žadateli hotově nebo převodem na účet. Vzhledem k závažnosti dopadů případné exekuce do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že nezkoumala-li žalobkyně před poskytnutím úvěru existenci případných exekucí vedených proti žalované, poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jelikož na základě neúplných informací o poměrech žalované nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Pro úplnost soud dodává, že pro posouzení „kvality“ procesu zkoumání úvěruschopnosti je primárně rozhodující, zda se žalobkyně touto otázkou vůbec zabývala. Teprve v návaznosti na zjištění učiněná z Centrální evidence exekucí (veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován Exekutorskou komorou České republiky) lze usuzovat, zda je možné žadateli poskytnout úvěr navzdory proti němu vedené exekuci. Tato povinnost je vyjádřena v § 86 odst. 1 větě prvé ZoSÚ, konkrétně slovy „a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“
17. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Žalobkyně poskytla žalované částku [částka] a žalovaná jí ničeho neuhradila, proto je povinna vrátit žalobkyni částku [částka]. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. [spisová značka] i Krajského soudu v [adresa] – pobočky v Olomouci č. j. [spisová značka] vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. S přihlédnutím k rozsahu dluhu žalované a jejím příjmovým a majetkovým poměrům (její příjem ze zaměstnání činí [částka] měsíčně a splácí další závazky ve splátkách v souhrnné částce [částka] měsíčně) umožnil soud žalované podle ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. zaplacení dluhu v pravidelných měsíčních splátkách po [částka], a to pod hrozbou ztráty výhody splátek. Pokud tedy žalovaná poruší povinnost hradit řádně a včas jednotlivé splátky, stane se splatnou celá částka v rozsahu, ve kterém dosud nebyla žalovanou zaplacena. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v části vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] ve splátkách, ale výrokem II. tohoto rozsudku zamítl zbývající část nároku žalobkyně.
18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a v řízení převážně úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení v rozsahu 30,4 %, neboť žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 65,2 % nároku a neúspěšná v rozsahu 34,8 % nároku. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného a předepsaného soudního poplatku [částka] a nákladů právního zastoupení Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (s ohledem na skutkově a právně obdobné věci zahájené týmž žalobcem) za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka]. Odměna advokáta žalobkyně určená z tarifní hodnoty projednávané věci podle § 14b odst. 1 bodu 3., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí [částka] (3 x 500) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění podání žaloby) dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky. Dále náleží advokátovi náhrada hotových výdajů v částce [částka] za tři úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada 21 % DPH z částky [částka] ve výši [částka]. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí [částka] a s ohledem na částečný neúspěch ve věci soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 30,4 %, tedy v částce [částka], přičemž i k úhradě tohoto příslušenství poskytl soud žalované výhodu splátek.
19. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz uložil soud žalobkyni rozhodnutím v bodě III. výroku rozsudku povinnost doplatit podle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. b) sazebníku poplatků, která je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudní poplatek za návrh v částce [částka].