11 C 340/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně [Jméno žalobkyně]. se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala, aby soud zavázal žalovaného [Jméno žalovaného] k zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne [datum] s žalovaným po předchozím zkoumání jeho úvěru schopnosti smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr v částce [částka], který žalovaný čerpal, kdy úvěr měl být splácen nejméně v rozsahu úroku přirostlého za uplynulé období vždy k 1. dni následujícího měsíce. Smlouva byla sjednána prostřednictvím webové stránky www.[název].cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, e-mailu a telefonního čísla. Po dokončení registrace a zřízení uživatelského účtu zaslal žalovaný společnosti žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného splácet mu byl zaslán návrh smlouvy o úvěru. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru, který žalobkyně zaslala ze svého účtu na účet žalovaného č. [č. účtu] platbou ze dne [datum] a [datum]. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splatit spolu s úrokem 40 % měsíčně, přičemž úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou a žalovaný měl splácet každý měsíc vždy nejpozději k 1. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu úvěru mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru rovně zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný nesplnil svůj smluvní závazek k úhradě úvěru řádně a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyni vznikl rovněž nárok na smluvní pokutu v částce [částka] jako 0,1 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě trvajícího dluhu. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky [částka] od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný [Jméno žalovaného] se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu ve věci se nedostavil.

3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] včetně záznamů o transakci ze dne 18. 3. a [datum], že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v částce [částka] na jeho účet č. [č. účtu] (dle sdělení [právnická osoba].). Žalovaný se jako dlužník zavázal ke splacení poskytnutého úvěru se sjednaným úrokem 40 % měsíčně (RPSN 5 532,56 %) a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Kopií občanského průkazu, řidičského průkazu žalovaného a výplatními lístky žalovaného bylo prokázáno, že žalobkyně v tomto rozsahu zkoumala úvěru schopnost žalovaného. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě nesplaceného úvěru. Předžalobní výzvou ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě závazků dle smlouvy včetně smluvní pokuty.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyně odeslala žalovanému převodem na účet částku celkem [částka], která byla na jeho účet připsána. Soud naopak nemá dosud za prokázanou skutečnost, zda žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Soud dále nemá za prokázané ani to, že by žalovaný podepsal či jinak projevil svoji vůli být smlouvou o úvěru vázán. Žalobkyně, v řízení neprokázala, že by vůbec došlo k uzavření smlouvy mezi žalovaným a žalobkyní. Tvrdila-li žalobkyně, že žalovaný dotčenou smlouvu podepsal či jinak projevil svoji vůli být obsahem této smlouvy vázán, pak ohledně této skutečnosti zůstala pouze v rovině tvrzení bez jakéhokoliv důkazního návrhu schopného projev vůle žalovaného prokázat. Na uvedeném nic nemění ani snaha žalobkyně detailněji popsat proces uzavření předmětné smlouvy formou registrace na internetových stránkách, jelikož tato tvrzení nejsou podložena žádnými listinami ani jinými důkazními prostředky, které by prokazovaly, že žalovaný danou smlouvu podepsal elektronicky distančním způsobem, není prokázáno, že by žalovaný vůbec nějakým způsobem projevil svou vůli k uzavření smlouvy určeného obsahu a že by kdokoli (tím méně žalovaný) jakákoli jednání popsaná žalobkyní učinil. Nad rámec již uvedeného je nutno dále uvést, že i pokud by soud měl uzavření smlouvy za prokázané, musel by učinit závěr o neplatnosti takové smlouvy z níže uvedených důvodů.

12. Z rozsudku Soudního dvora ze dne [datum], CA Consumer Finance SA v. [jméno FO] a další, C-449/13, vyplývá, že důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel zpravidla nejen nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel, ale zpravidla nemá ani odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. S důkazním břemenem je přitom spjato i břemeno tvrzení, kdy nejdříve musí být účastníkem určitá rozhodná skutečnost tvrzena, aby následně mohla být prokázána. Žalobkyni tedy v tomto řízení tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

13. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

14. V daném případě žalobkyně v řízení tvrdila, že posoudila schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. K prokázání této skutečnosti však soud předložila pouze důkaz smlouvou a doklady o příjmech žalovaného, jež obsahují jen údaje poskytnuté žalovaným bez dalšího ověření jejich správnosti. Na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla při uzavření smlouvy ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).

15. Soud se otázkou posouzení úvěruschopnosti žalovaného a s tím souvisejících procesních břemen zabýval z úřední povinnosti, neboť neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, než pozitivním zásahem ze strany soudu. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Pro závěr, zda byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalovanému v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákon o spotřebitelském úvěru jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalovanému či ověřování okolností týkajících se jejího pracovního poměru. Z provedeného dokazování vyšlo najevo, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému zcela rezignovala na ověření exekuční minulosti či současnosti žalovaného, přičemž takové zjištění je absolutním základem (výchozím bodem a prvotním předpokladem) pro další zkoumání majetkových poměrů žadatele o úvěr, neboť právě existence vedené exekuce proti žadateli je jedním z nejmarkantnějších ukazatelů o jeho aktuálních a budoucích majetkových poměrech. Případné vedení exekuce se promítá do majetkové sféry povinného (žadatele o úvěr) hned v několika rovinách. Příkladem lze zmínit vliv na výši pravidelného příjmu žadatele, je-li exekuce prováděna srážkami ze mzdy a jiných příjmů (v takovém případě povinnému zůstává pouze tzv. nezabavitelná částka) nebo vliv na samotný poskytnutý úvěr, který může být postižen v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu anebo v rámci mobiliární exekuce, v závislosti na tom, zda je úvěr poskytnut žadateli hotově nebo převodem na účet. Vzhledem k závažnosti dopadů případné exekuce do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že nezkoumala-li žalobkyně před poskytnutím úvěru existenci případných exekucí vedených proti žalovanému, poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jelikož na základě neúplných informací o poměrech žalovaného nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Pro úplnost soud dodává, že pro posouzení „kvality“ procesu zkoumání úvěruschopnosti je primárně rozhodující, zda se žalobkyně touto otázkou vůbec zabývala. Teprve v návaznosti na zjištění učiněná z Centrální evidence exekucí (veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován Exekutorskou komorou České republiky) lze usuzovat, zda je možné žadateli poskytnout úvěr navzdory proti němu vedené exekuci. Tato povinnost je vyjádřena v § 86 odst. 1 větě prvé ZoSÚ, konkrétně slovy „a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“

17. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka] a žalovaný jí ničeho neuhradil, proto je povinen vrátit žalobkyni částku [částka]. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. [spisová značka] i Krajského soudu v [adresa] – pobočky v Olomouci č. j. [spisová značka] vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou třídenní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v části vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], ale výrokem II. tohoto rozsudku zamítl zbývající část nároku žalobkyně.

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a v řízení převážně úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení v rozsahu 12 %, neboť žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 56 % nároku a neúspěšná v rozsahu 44 % nároku. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku [částka] a nákladů právního zastoupení Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (s ohledem na skutkově a právně obdobné věci zahájené týmž žalobcem) za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka]. Odměna advokáta žalobkyně určená z tarifní hodnoty projednávané věci podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí [částka] (3 x 400 + 1 820) za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, vyjádření k výzvě soudu) dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky. Dále náleží advokátovi náhrada hotových výdajů v částce [částka] za 4 úkony právní služby Kč podle § 14b odst. 5 písm. a), písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada 21 % DPH z částky [částka] ve výši [částka]. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí [částka] a s ohledem na částečný neúspěch ve věci soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 12 %, tedy v částce [částka].