Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se (po částečném zastavení řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby co do kapitalizovaného úroku [částka] a smluvní pokuty [částka]) domáhá proti žalovanému zaplacení částky [částka] (jistina [částka] a náhrada účelně vynaložených nákladů [částka] spojených s uplatněním pohledávky) s úrokem z prodlení ve výši [částka] (vyčísleným z částky [částka] za období od [datum] do [datum]) a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že dne [datum] spol. [právnická osoba], (dále jen „původní věřitelka“), uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]. Žalovaný zažádal o úvěr online na internetových stránkách původní věřitelky, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři. Žalovaný odsouhlasil mj. text smlouvy o úvěru, přičemž veškeré dokumenty byly zaslány žalovanému na e-mail uvedený v žádosti o půjčku, která byla žalovanému, po prověření jeho schopnosti splácet, následně schválena a žalovanému byla na jeho účet poskytnuta částka [částka], přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku [částka] s příslušenstvím do [datum], avšak žalovaný sjednanou částku řádně a včas neuhradil. Pohledávka původní věřitelky za žalovaným byla smlouvou postoupena žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
4. Z listiny označené jako [právnická osoba] – výpis z běžného účtu, č. [hodnota], str. 1176/1883, soud zjistil, že z neznámého účtu byla dne [datum] odeslána na účet č. [č. účtu] pod VS: [var. symbol] částka [částka].
5. Z listiny označené jako [právnická osoba] – výpis z běžného účtu, č. [hodnota], str. 1093/1883, soud zjistil, že z neznámého účtu byla dne [datum] odeslána na účet č. [č. účtu] pod VS: [var. symbol] částka [částka].
6. Z listiny označené jako [právnická osoba] – výpis z běžného účtu, č. [hodnota], str. 1365/1883, soud zjistil, že z neznámého účtu byla dne [datum] odeslána na účet č. [č. účtu] pod VS: [var. symbol] částka [částka].
7. Z listiny označené jako Raiffeisen Bank – výpis z běžného účtu poř. č. [hodnota], str. 6/58, soud zjistil, že z účtu č. [č. účtu] byla dne [datum] odeslána na účet č. [č. účtu] pod VS: [var. symbol] částka [částka].
8. Z listiny nadepsané jako společné prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek, datované dne [datum], jakož i z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek, datované dne [datum], soud zjistil, že původní věřitelka na základě rámcové a posléze dílčí dohody převedla ještě před podáním žaloby pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení na žalobkyni.
9. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).
10. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Původní věřitelka převedla před podáním žaloby předmětné (žalobou uplatněné) nároky na žalobkyni. Na účet č. [č. účtu] byla z neznámého účtu v období od [datum] do [datum] třemi dílčími platbami odeslána částka v souhrnné výši [částka]. Dne [datum] byla z účtu č. [č. účtu] odeslána na účet č. [č. účtu] částka [částka].
11. Soud naopak nemá za prokázané, že by právě původní věřitelka či žalobkyně poskytly žalovanému částku [částka]. Žalobkyně v návrhu nikterak neuvádí, z jakého konkrétního účtu původní věřitelky měly být peněžní prostředky žalovanému odeslány. Tato sporná skutečnost se přitom nepodává ani z listin uvedených v odst. 4-6 tohoto rozsudku. Stran platby uvedené v odst. 7 tohoto rozsudku soud navíc uvádí, že žalobkyně neučinila žádný důkazní návrh k prokázání sporné skutečnosti o tom, že zde uvedené účty patří původní věřitelce/žalovanému a že peněžní prostředky nebyly z uvedeného účtu pouze odeslány, ale na příslušný účet žalovaného skutečně i připsány, tj. žalovanému poskytnuty. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že civilní sporné řízení je ovládáno projednací zásadou, která je úzce spojena s procesní odpovědností (za výsledek sporu) tvrdit všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a na jejich podporu označovat důkazy. V posuzovaném případě sice žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka odeslala peněžní prostředky na účet žalovaného, žádný žalobkyní označený důkaz však tuto spornou skutečnost neprokazuje. S ohledem na již zmíněnou projednací zásadu soud není povinen (a ani oprávněn) vlastní vyšetřovací činností (např. učiněním dotazu na banku žalovaného stran připsání peněžních prostředků z účtu původní věřitelky) nahrazovat procesní aktivitu žalobkyně, jelikož by tím mohl porušit zásadu rovného procesního postavení účastníků řízení. Soud jinými slovy uzavírá, že v daném typu řízení není od toho, aby za účastníky konstruoval žalobní tvrzení o rozhodných skutečnostech a na podporu jejich prokázání sám za účastníky vyhledával relevantní důkazní prostředky.
12. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. o. z., na základě níž postoupila žalobou uplatněné pohledávky žalobkyni, které tudíž v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace. Žalobkyně ovšem neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že by původní věřitelka (či žalobkyně) poskytla úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky (k tomu srov. § 1957 odst. 1 o. z.). Vzhledem k neprokázání této sporné skutečnosti se soud ani nezabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, neboť ani pozitivní závěr stran této právní otázky by s ohledem na výše uvedené neměl vliv na výsledek tohoto řízení (věc by vzhledem k neprokázanému přesunu aktiv nemohla být právně kvalifikována ani podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. o. z.).
14. Žalobkyně se omluvila z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10).
15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť zcela úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.