Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, neboť spol. AvaFin [právnická osoba]., (dříve [právnická osoba], dále jen „původní věřitelka“) poskytla žalovanému dne [datum] na bankovní účet č. [č. účtu] pod VS: [var. symbol] částku [částka], přičemž žalovaný ke dni podání žaloby dosud ničeho neuhradil. Pohledávka původní věřitelky za žalovaným byla smlouvou ze dne [datum] postoupena spol. De Vries [právnická osoba]., (dále jen „přechodná věřitelka“), a poté byla smlouvou ze dne [datum] postoupena dále žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím právní zástupkyně svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
4. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky, datované dne [datum], vč. poštovního podacího lístku, soud zjistil, že přechozí právní zástupce žalobkyně vyrozuměl jménem původní věřitelky žalovaného doporučeným dopisem o převodu pohledávky ze smlouvy o úvěru z původní věřitelky na přechodnou věřitelku a poté dále na žalobkyni.
5. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek, datované dne [datum], vč. seznamu pohledávek, soud zjistil, že původní věřitelka se sice dohodla s přechodnou věřitelkou na převodu souboru pohledávek, jež měly být specifikovány v seznamu pohledávek, nicméně soud z těchto listin nemá za prokázané, že by se dotčená pohledávka původní věřitelky za žalovaným, původně ze smlouvy o úvěru, stala skutečně předmětem výše uvedeného převodu. Z důvodu nedostatku odlišovacích znaků (oproti ostatním v seznamu uvedeným pohledávkám) totiž nelze (bez podpory dalších žalobních tvrzení) v seznamu pohledávek jednoznačně identifikovat právě žalobou uplatněnou pohledávku, zvláště za situace, kdy se žalobkyně domáhá přiznání nároku nikoliv z titulu uzavřené smlouvy, nýbrž z titulu bezdůvodného obohacení.
6. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).
7. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Předchozí právní zástupce žalobkyně vyrozuměl jménem původní věřitelky žalovaného doporučeným dopisem o převodu pohledávky ze smlouvy o úvěru z původní věřitelky na přechodnou věřitelku a poté dále na žalobkyni. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by jakákoliv pohledávka původní věřitelky za žalovaným byla na základě dohody převedena na přechodnou věřitelku, tudíž i na žalobkyni.
8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
10. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran skutečnosti, že by původní věřitelka postoupila přechodné věřitelce jakoukoliv pohledávku (ať již ze smlouvy či z bezdůvodného obohacení) za žalovaným. Jakkoliv žalobkyně uvádí, že původní věřitelka vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky, tak v režimu § 1882 o. z., kde chybí pravidlo původně obsažené v § 526 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nastupuje požadavek na doložení postupní smlouvy samotné, a nikoliv pouze oznámení postupitele o tomto postoupení. Účinky notifikace dlužníkovi a její dopad na soluční účinek nesmí být zaměňovány s požadavky, kterými podmiňují prokázání postoupení soudy v případě vymáhání pohledávky postupníkem či při změně účastenství v již běžícím řízení. Na prokázání převodu pohledávky jsou kladeny přísnější podmínky než na samotné postoupení, tudíž je k němu vyžadováno prokázání existence postupní smlouvy. Jak přitom vyplývá z hodnocení důkazu (viz odst. 5), soud nemá za prokázané postoupení pohledávky z původní věřitelky na přechodnou věřitelku, tudíž žalobu pro neunesení důkazního břemene stran aktivní věcné legitimace zcela zamítl a případným postoupením pohledávky z přechodné věřitelky na žalobkyni se z důvodu procesní ekonomie již nezabýval, a to zcela v souladu se zásadou, dle níž nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má. Nad rámec uvedeného soud dodává, že v posuzovaném případě nebylo prokázáno ani učinění notifikačního úkonu původní věřitelkou, když dotčené vyrozumění odeslal předchozí právní zástupce žalobkyně sice jménem původní věřitelky, žalobkyně ovšem v řízení nepředložila plnou moc, na základě které by její právní zástupce mohl žalovaného vyrozumět o postoupení pohledávky jménem původní věřitelky (postupitele).
11. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě potřeby byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení či označení důkazů, k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10).
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť zcela úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.